Rieger-Kloss

Zakladatel firmy Franz Rieger (1812–1885) byl známý v celém Slezsku jako varhanář výjimečných kvalit. Jeho synové Otto Antonín (1847) a Gustav (1848) převzali v roce 1873 otcovu dílnu. Ve stejném roce postavili první varhany nazvané OPUS 1 pro Světovou výstavu ve Vídni. Nástroj vyvolal velkou pozornost a v roce 1878 bratři Riegerové postavili další velký nástroj, tentokrát pro Světovou výstavu v Paříži. Pařížská výstava přinesla firmě kromě uznání i mnoho zahraničních zakázek a tím umožnila vybudování varhanářské továrny v Krnově.

Již od počátku se firma stala významnou varhanářskou továrnou v rámci Rakouska-Uherska a jednou z nejdůležitějších a nejznámějších v celé Evropě. V roce 1880 císař František Josef I. vyznamenal Otto Riegera Rytířským křížem a továrně byl propůjčen titul „c. a k. dvorní dodavatel“. Papež Lev XIII. jmenoval Otto Riegera rytířem „Řádu Božího hrobu“.

V tomto prvním období v letech 1873 až 1903 bylo v Krnově postaveno přes 1000 opusů a počet zaměstnanců se pohyboval okolo 70. Bylo to období velkého rozkvětu firmy – varhany se stavěly v Norsku, Anglii, Španělsku, Turecku, Palestině, Portugalsku, Dánsku, Německu. Výrobky bratří Riegerů putovaly do tak i vzdálených zemí jako jsou Argentina či Mexiko.[2]

V roce 1904 se do cela firmy postavil Otto Rieger mladší. Slibný rozvoj společnosti byl přerušen první světovou válkou a rozdělením Rakouska-Uherska. Kvůli těmto historickým událostem byla krnovská firma nucena hledat nové trhy a objem produkce se snížil.

Josef Glatter-Gotz se stal vlastníkem firmy v roce 1924 a právě jemu se podařilo vrátit jí její dřívější věhlas a postavení na trzích celého světa. V období let 1924–1939 bylo v Krnově postaveno téměř tisíc nástrojů a firma měla zhruba 100 zaměstnanců. Polovina tehdejší produkce byla umístěna v Československu a zbytek putoval do zemí Evropy, Afriky, Asie a Jižní Ameriky.

Druhá světová válka znovu velmi nepříznivě zasáhla do vývoje firmy. V důsledku nedostatku materiálu i pracovních sil byla produkce snížena na minimum.[2]

Po skončení druhé světové války se továrna rychle zotavovala a narůstala výroba i počet zaměstnanců. Po únoru 1948 došlo ke znárodnění společnosti a ke spojení firmy Rieger s místní varhanářskou firmou Kloss. Ve stejném roce byla zaregistrována ochranná známka RIEGER-KLOSS a společnost se brzy vrátila na své předválečné pozice na světových trzích. Po společenských změnách v roce 1989 prošel podnik složitou transformací a v roce 1994 byl privatizován. I po tomto období se firma RIEGER-KLOSS VARHANY s.r.o. opět řadí k předním světovým producentům a vývozcům píšťalových varhan. Těch bylo v továrně vyrobeno do současnosti již více než 3 700.[2]

V roce 2010 tehdejší většinový majitel společnosti Svatopluk Ručka nabídl svůj podíl k prodeji. Mezi zájemci byla skupina investorů včetně bývalých absolventů varhanářské školy, firma nakonec připadla zemědělskému podnikateli (bývalému předsedovi zemědělského družstva)[3] Karlu Nedbálkovi, který po roce odprodal Petru Škrbelovi. Ten během několika let zajistil několik významných zakázek a udržel společnost v chodu, nicméně v březnu 2018 bylo s firmou na její vlastní návrh zahájeno insolvenční řízení. Firma propustila všechny své zaměstnance a dle Jiřího Holinky, v roce 2018 zástupce ředitelky Střední umělecké školy varhanářské, „firma už nějakou dobu nefungovala“[4], jelikož firma je bez zaměstnanců i bez zakázek.