Jaroslav Macek

Jaroslav Macek pocházel z katolické učitelské rodiny. Studoval nejprve na gymnáziu v Litoměřicích (1936–1938), po Mnichovské dohodě pak celá rodina uprchla před nacistickým záborem. Studium ukončil maturitou na gymnáziu v Chrudimi v roce 1944. Během války byl totálně nasazen. Stal se aktivním účastníkem protinacistického odboje a obdržel vyznamenání "Za zásluhy I. stupně".

V roce 1945 zahájil studium oborů dějepis–zeměpis na Karlově univerzitě a současně se nechal zaměstnat jako pomocná vědecká síla v Historickém ústavu Akademie věd v Praze. Nakonec nepromoval v roce 1948, ale bývá mu omylem uváděn titul PhDr.,[2][3] kterého však nedosáhl. Nikoli v letech 1946–1950,[4] ale až v letech 1947–1950 studoval na Státní archivní škole v Praze.[5]

Jaroslav Macek se zaměřoval na české církevní dějiny a byl úzkým spolupracovníkem jak biskupa Webera, tak později biskupa Trochty, s nímž spolupracoval i na výchově katolických vysokoškolských skautů. Na žádost biskupa Webera spravoval biskupský archiv, knihovnu a památky (a po jeho smrti v roce 1948 převzal i jeho osobní pozůstalost). V této funkci zůstal i za biskupa Trochty, s nímž úzce spolupracoval jak před jeho zatčením v roce 1953, tak i po jeho návratu v roce 1968.

Výzkumu v církevních archivech se věnoval od roku 1945, z pověření Historického ústavu cestoval do Vatikánu za účelem přípravy dalšího svazku Monumenta Vaticana. Po roce 1948 musel odejít z Prahy a delší dobu pracoval v litoměřickém krajském archivu. Z něj musel odejít v roce 1968 pro svou spolupráci s Trochtou. Ve svazcích StB je veden jako agent pod krycím jménem „Dobroslav“.[6]

V 1990 ho biskup Koukl pověřil správou knihovny, archivu a uměleckých sbírek a v roce 1993 jej jmenoval kancléřem litoměřické diecéze. Přednášel současně dějiny a církevní dějiny na teologické fakultě a později v teologickém konviktu. Byl členem vládní komise historiků pro česko-německé vztahy, členem komise pro laiky ČBK, sekretářem archivní a památkové subkomise a členem kulturní komise. Obnovil diecézní galerii a muzeum.

V roce 2003 mu papež Jan Pavel II. udělil Řád sv. Řehoře Velikého, vysoké církevní vyznamenání za celoživotní zásluhy pro církev.

Jaroslav Macek vydal více než 60 publikací různého rozsahu, převážně se zaměřením na dějiny církve, literatury, umění a hudby, česko-německé vztahy, české dějiny, historické atlasy, správní dějiny a archivní teorie.

• Biskupství litoměřické (2005, vydáno u příležitosti 350 let od založení biskupství)
• 950 let litoměřické kapituly (2007)