Igor Heinz

Igor Heinz se narodil 23. června 1945 v západoslovenském městě Stará Turá. Jeho otec byl amatérský houslista, matka se věnovala sbírání a sepisování pověstí kraje pod Velkou Javorinou.[1] Velkou inspirací mu byl spisovatel Jack London (1876–1916).[2] Po základní škole studoval na bratislavské konzervatoři hru na violu, kvůli úrazu levé ruky však musel studia zanechat. Odstěhoval se do severních Čech, kde se živil v letech 1964–1973 jako dělník. Přitom se aktivně věnoval kultuře, v Litvínově například založil DIMAFO (Divadlo malých forem). V roce 1973 začal vyučovat na Lidové škole umění ve Šluknově. Zároveň studoval hru na violu na teplické konzervatoři a také hudební historii v Praze u muzikologa Tomislava Volka (* 1931). V 80. letech 20. století ve Šluknově pořádal hudebně-poetický festival Májový křišťál. V následující dekádě nastoupil na rumburské gymnázium coby učitel hudební výchovy, v téže době vyučoval hru na violu na Základní umělecké škole ve Varnsdorfu. Roku 1991 založil hudební soubor Šluknovští adjuvanti (později přejmenovaný na Capella adjuvantes), se kterým interpretoval skladby starých mistrů z regionu Šluknovska.[3] Založil a vedl dětský sbor Červánky.[4] Od roku 1998 byl dirigentem Varnsdorfské komorní filharmonie. Na tato hudební tělesa později navázal jím založený Komorní orchestr Šluknovska (KOŠ). V posledních letech hrál na violu v Rumburském komorním orchestru. Po odchodu do penze žil ve Varnsdorfu a u své dcery na Valdeku, věnoval se nadále interpretaci a komponování hudebních skladeb, badatelské činnosti a literární tvorbě. Zemřel náhle 4. ledna 2015, pochován byl 10. ledna ve Varnsdorfu.[4][5]

Brzy po příchodu do Šluknovského výběžku začal Igor Heinz sbírat skladby regionálních hudebních skladatelů, tvořících převážně v 17.–19. století. Na toto téma napsal řadu odborných článků a své téměř čtyřicetileté bádání shrnul do rozsáhlé monografie Z hudební minulosti Šluknovska. Heinz se nespokojil pouze s interpretací a restaurováním starých hudebních děl. Sám je autorem mnoha skladeb a sedmi mší, z nichž nejznámější je patrně Svatováclavská mše. Ta byla prvně představena veřejnosti roku 1991 a slavila úspěchy nejen na Šluknovsku, ale také např. v pražské svatovítské katedrále či v Drážďanech.[4]