István Tisza
István Tisza [ištván tisa], hrabě z Borosjenő a Szegedu (22. dubna 1861 Pešť – 31. října 1918 Budapešť) byl maďarský politik a státník, vůdce uherských liberálů, ministerský předseda Maďarska (Uherska) v letech 1903–05 a 1913–17.
| István Tisza | |
|---|---|
 | |
| Narození | 22. dubna 1861 Budapešť |
| Úmrtí | 31. října 1918 (ve věku 57 let) Budapešť |
| Alma mater | Oxfordská univerzita Univerzita Heidelberg Humboldtova univerzita Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti |
| Povolání | politik a diplomat |
| Ocenění | Čestné občanství města Mukačevo (1911) rytíř velkokříže Řádu sv. Štěpána Uherského |
| Politická strana | Liberální strana (Uhersko) |
| Choť | Ilona Tisza |
| Děti | István Tisza |
| Rodiče | Kálmán Tisza a Helene Johanna Josepha Mathilde Gräfin von Degenfeld-Schonburg |
| Rod | Tisza noble family |
| Příbuzní | Lajos Tisza (sourozenec) Jolán Tisza[1] (vnučka) |
| Funkce | poslanec maďarského Národního shromáždění (1886–1901) maďarský premiér (1903–1905) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a kariéra
Byl synem hraběte Kálmána Tiszy, který zastával úřad maďarského premiéra v letech 1875–1890. Studoval práva a politologii. Roku 1886 se stal členem maďarského parlamentu, v roce 1903 maďarským předsedou vlády. Během svého působení ve funkci zastával na rozdíl od jiných maďarských politiků názor, že rakouská a maďarská armáda by měly úzce spolupracovat.[2]
V mládí byl liberálem, usilujícím o sociální reformy, později zastával konzervativní názory a nepřál si zavedení všeobecného volebního práva.[2]
Po porážce ve volbách roku 1905 zůstal poslancem. Když jeho strana ve volbách v roce 1910 zvítězila, byl sice sestavením vlády pověřen Károly Khuen-Héderváry, ale Tisza měl na chod vlády velký vliv. V letech 1912–13 stál v čele dolní komory parlamentu. Roku 1913 se stal opět premiérem, jako zastánce dualismu a orientace na Německo. V uherské společnosti popularizoval válečné cíle a intenzívně připravoval Uhersko na účast v očekávané budoucí válce. Byl důvěrníkem Františka Josefa I. Po zavraždění arcivévody Františka Ferdinanda v Sarajevu byl zpočátku proti vyhlášení války Srbsku, později svůj názor změnil. Věřil v sílu německé armády a doufal, že Rakousko-Uhersko po boku Německa první světovou válku vyhraje. Během válečných událostí stál v pozadí a její průběh příliš ovlivnit nemohl.[2]
Po smrti císaře a krále Františka Josefa I. v listopadu 1916 přesvědčil premiér Tisza jeho mladého nástupce Karla, aby se neprodleně dal korunovat uherským králem. Cílem bylo zajistit, aby Karel, vázán korunovační přísahou, nemohl snadno činit kroky k reformování dualismu a ohrozit maďarskou hegemonii v Uhersku.
Pod vlivem válečných neúspěchů Tisza v květnu 1917 odstoupil, v říjnu 1918 oficiálně přiznal válečnou porážku Uher a fiasko své dosavadní politiky v parlamentu. Dne 31. října 1918 byl během maďarské tzv. astrové revoluce zavražděn ve svém domě vojáky, kteří mu zazlívali maďarskou účast v první světové válce a viděli v něm symbol svrhávaného režimu.[3]
Reference
- Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- TUCKER, Spencer C. a kolektiv. World War I: Encyclopedia, Svazek 1. Santa Barbara: ABC-CLIO, 2005. Dostupné online. ISBN 1851094202. S. 1166. (anglicky)
- NYE, Mary Jo. Michael Polanyi and His Generation: Origins of the Social Construction of Science. Chicago: The University of Chicago Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-226-61063-4. S. 11. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu István Tisza na Wikimedia Commons
