Alexander Rudnay

Studoval na gymnáziu v Nitře, na Emerikánu v Bratislavě, později filozofii v Trnavě, teologii v Budíně a v generálním semináři v Bratislavě. Na kněze byl vysvěcen 12. října 1783 v Trnavě, začátkem dubna 1784 byl promován na doktora teologie. V lednu 1785 se stal kaplanem v Časté. Poté působil v Hronském Beňadiku, v Trnavě a v Krušovcích. V roce 1805 se stal ostřihomským kanovníkem, v roce 1806 rektorem kněžského semináře v Trnavě a profesorem teologie, roku 1808 titulárním biskupem, ostřihomským generálním vikářem, místodržitelským poradcem, v roce 1816 byl ustanoven sedmihradským biskupem se sídlem v Alba Iulii. V prosinci 1819 byl jmenován ostřihomským arcibiskupem a primasem. Na žádost panovníka se v roce 1820 přestěhoval spolu s celou kapitulou z Trnavy do Ostřihomi. Byl členem Panské tabule, tajemníkem královské kanceláře a členem Tajné rady. Byl stoupencem vídeňského dvora a podporoval rozvoj kultury Slováků. V roce 1828 ho papež Lev XII. jmenoval kardinálem (z té doby pochází i jeho výrok „Slovák som, a keby som bol i na stolci Petrovom, Slovákom zostanem.“).

Šlo o osvíceného vzdělance, národního buditele, člena a mecenáše Slovenského učeného tovarišstva, založeného roku 1792 Antonem Bernolákem v Trnavě. Podporoval bernolákovce a slovenské národní hnutí.

Alexander Rudnay byl jeden z mála příslušníků vysoké církevní hierarchie šlechtického původu, kteří se hlásili ke slovenské národní příslušnosti.

V roce 1822 jako arcibiskup a primas Uherska začal budovat katedrálu v Ostřihomi. Sám na její výstavbu přispěl částkou 800 000 forintů.

Ostřihomská bazilika

V roce 1833 vyšla v Jelinkově tiskárně v Trnavě kniha „Kázne príhodné, ai iné, to gest 82 Reči duchowních od nebohého Arcibiskupa Ostrihomského w Krušovách nekdi predneseních a wlástnú Rukú spísaních“. Rudnay je psal v letech 1778–1805.