Budínský hrad

Budínský hrad

Původní hrad byl postaven za vlády významného uherského krále Bély IV. v letech 1247–1265. Za krále Zikmunda Lucemburského byl palác značně rozšířen. Ve své době to prý byl největší soubor gotických paláců na světě. Další přestavby a rozšíření se areál hradu dočkal za krále Matyáše Korvína. Na hradě sídlil po roce 1490 také jeho nástupce z české linie Jagellonců – král Vladislav II. Jagellonský a jeho nástupce Ludvík Jagellonský, kteří v Budíně nadále vedli honosný dvůr.

Po bitvě u Moháče v roce 1526 a smrti dvacetiletého krále Ludvíka se postupně část středověkého maďarského království stala součástí Osmanské říše. Následovníci Jagellonců Habsburkové přesídlili v následujících desetiletích definitivně do bezpečnějšího Prešpurku, tj. dnešní Bratislavy a hrad po roce 1540 definitivně osiřel. Budín obsadila turecká okupační vojska, ale osmanská vláda palác jako své sídlo nevyužívala. Hrad byl částečně používán jen jako kasárna, zbrojnice a stáje, ovšem jinak velmi chátral a byl opuštěný. V roce 1686 byl hrad při válečných událostech zničen. Spousta doposud zachovalých středověkých hradních budov se zřítila nebo vyhořela.

Barokní část paláce

Za vlády uherského krále Karla III. (císař Karel VI.) byly proto, po trvalém znovudobytí okupovaných Uher, zdemolovány i zbylé ruiny někdejšího středověkého sídla. V roce 1715 byl postaven menší barokní palác na místě současného hradu, jenž měli členové habsburského rodu při svých občasných návštěvách Budína používat. V roce 1748 nechal vysoký uherský úředník – kníže Antal Grassalkovich zámek rozšířit.

Dne 4. května 1849 uherská revoluční armáda pod vedením Artura Görgeyho obsadila budínský hrad. Přes velkou snahu budapešťských vojáků ale barokní palác vyhořel. Později byl v letech 1850–1856 palác znovu obnoven a přestavěn. V roce 1867 hrál královský palác důležitou roli při korunovaci Františka Josefa I. uherským králem a stal se symbolem míru mezi Habsburskou dynastií a maďarským národem a tím i rakousko-uherského vyrovnání.

Noční pohled na hrad

V posledních desetiletích 19. století zamýšlela autonomní uherská vláda vytvořit královský palác, který by v sobě obsáhl prvky ostatních známých evropských královských sídel, které měl nejen napodobit, ale i předstihnout. Vlastní proces přestavby Hradního vrchu začal v roce 1875 a přijaté návrhy architekta, profesora a člena Maďarské akademie věd Alajose Hauszmanna způsobily rozsáhlé topografické změny v celé oblasti hradního návrší. Původní palác byl mnohonásobně zvětšen, jen ve směru k Dunaji se jeho délka více než zdvojnásobila. Hauszmann pak završil stavbu (poněkud bizarní a spornou) vysokou kupolí, postavenou uprostřed pohledové fronty paláce ve směru od Dunaje. Slavnostně bylo obrovské královské sídlo otevřeno v roce 1912 a přiřadilo se k nejpřepychovějším a největším panovnickým rezidencím světa. I kritici jej chválili jako nejvýznamnější budovu Maďarska z přelomu století.^[zdroj?]

Maďarský státní archiv na hradu

Po sesazení Habsburků došlo i k rozpadu a zániku původního Uherského království. Po roce 1918 byl palác používán k reprezentaci regentské vlády nového horthyovského Maďarska.

Události ničivé druhé světové války se paláci po roce 1939 dlouho vyhýbaly. V roce 1944 si však válka našla i Budapešť a v důsledku toho došlo k bombardování a vypálení nejen hradu, ale poškození i města jako takového, západními leteckými bombardovacími svazy. Vniveč přišla veškerá nádhera, která návštěvníky oslňovala pouze po necelé půlstoletí.

Po ukončení druhé světové války, se hrad velmi změnil. Samotný hrad byl za války částečně zničen a i interiéry byly velmi poškozeny. Proto bylo rozhodnuto, že se Budínský hrad stane po záchranné rekonstrukci sídlem Budapešťského historického muzea či Maďarské národní galerie.

Palác byl po dlouhých debatách (především) z úsporných, ale i z ideologických důvodů, obnoven ve značně zredukované formě. K obnově došlo k roku 1968, kdy byl palác opět částečně otevřen veřejnosti. Mansardové střechy, zdobné fasády i kopule byly zjednodušeny, obrovská dělená okna byla nevhodně vyměněna za nedělená, některé části budov areálu byly dokonce zbořeny a samotné interiéry se renovovaly ve zcela moderním duchu. Výrazněji se v nich stavělo až v roce 1980. Protože vznikl stav, se kterým se mnoho odborníků, pamětníků, politiků i část veřejnosti nechce dosud smířit, vznikla Společnost světového dědictví, která si vytkla za cíl dát hradní budovy do stavu blízkému tomu, ve kterém se areál nacházel před rokem 1944. V roce 2006 se konečně rozhodlo o renovaci zámku. Podle plánů má být obnovena sporná neobarokní kopule Al. Hauszmanna, již se znovu vystavělo velkolepé schodiště od řeky a obnovy se mají dočkat i některé reprezentační interiéry.

Současná podoba hradu, v popředí jezdecká socha Evžena Savojského

V současnosti je Budínský hrad jednou z nejnavštěvovanějších lokalit v Maďarsku. Jeho mohutné zdi zcela změnily před více než 100 lety definitivně panoráma Budapešti. Bývalé maďarské královské sídlo působí v hlavním městě jako symbol moci a je považováno (i přes nevhodné poválečné zásahy) za jednu z nejhezčích královských rezidencí na světě. V areálu se dosud nachází Maďarské historické muzeum, Maďarská národní galerie, Széchenyiho národní knihovna aj. kulturní instituce.