Ostřihom

Ostřihom leží u státní hranice se Slovenskem na hraniční řece Dunaji. Na druhé straně řeky, respektive na severním levém břehu Dunaje, leží slovenské město Štúrovo. Je obklopeno ze severu a ze západu řekou Dunaj, dále pohořím Pilis a Visegrádskými horami z jihu a východu. Směrem na východ nadmořská výška roste a nachází se zde několik nižších vrcholků (např. Kusztus, 237 m n. m. nebo Vaskapu – doslova železná brána, 406 m n. m.). U kopce sv. Tomáše (maďarsky Szent Tamás) se nacházejí termální prameny.

Město je také prvním v ohbí Dunaje a před branou Porta hungarica.

Samotný střed Ostřihomi se nachází v úzkém prostoru sevřeném Dunajem a hradním vrcholkem. Směrem na jih se krajina rozevírá do široce otevřené roviny, směrem na jihozápad se potom nachází ostrov, který odděluje rameno Malého Dunaje (maďarsky Kis-Duna) v celkové délce 18 km. Na území samotné Ostřihomi se nachází více ostrovů (Körtvélyesi, Nyáros, Táti, Csitri, Prímás, Helemba a další). Obdobný počet velkých říčních ostrovů je i na druhé straně u Štúrova.

První osídlení pochází z keltských dob. Hradní vrch s dobrým výhledem do okolím, blízkostí evropského veletoku a nížinou částečně tvořenou močálem byl velmi dobře bránitelným místem a zcela logicky i atraktivním místem pro založení osady. Vzhledem k četným následujícím obdobím a bouřlivé historii během dalších staletí se nicméně nedochovalo z původní keltské osady téměř nic. Vykopávky v letech 1934–1938, 1961–1962, 1964–1968 a 1981–1988 byly úspěšné pouze v několika oblastech. V období existence Římské říše se zde nacházela osada Salvio Mansio, která byla součástí Dunajského limu. Ta stála rovněž na místě dnešního hradního vrchu.

Území osídlili později během Stěhování národů Slované. Obsadili opuštěné trosky římského osídlení. Bylo součástí Nitranského knížectví a Velké Moravy. Slované jej nazvali Strěgom, neboť se jednalo o osadu, která strážila stezku mezi dnešním Slovenskem a Maďarskem. Z názvu se vyvinul pozdější český, resp. slovenský název Ostřihom a byl také přejat i do maďarského jazyka jako Esztergom. Podle jiné teorie pochází od jiného latinského názvu pro Dunaj, a to Ister. Německý název Gran pochází od řeky Hron, která nedaleko ústí do Dunaje.

Město na rytině z roku 1595

Město se potom stalo sídelním pro knížete Gejzu a hrálo i roli sídelního města uherských panovníků. V roce 1000 zde byl sv. Štěpán korunován na uherského krále. Založeno tu bylo také arcibiskupství. Prominentní postavení Ostřihomi v Uhersku platilo v době mezi 10. a 13. stoletím; před tím než své sídlo král Béla IV. přestěhoval do Visegrádu (a později do Budína). Přesto zde zůstali katoličtí představitelé země.[2] Během tatarského vpádu do Evropy v roce 1242 bylo město vypleněno, nicméně pevnost nad ním se dokázala nájezdníkům ubránit. Tataři počkali, až zamrzne Dunaj a po ledu přešli do města z oblasti dnešního Štúrova. Již v roce 1308 je Ostřihom zmiňovaná jedním františkánským mnichem jako jedno z rozvinutějších uherských měst.[3] Již v 11. století je doložena přítomnost židovských kupců v Ostřihomi.^[zdroj?] Zastoupeni zde byli kupci ale i ze západoevropských zemí, např. z dnešní Itálie, Belgie nebo Španělska. Ti patřili k nejzámožnějším obyvatelům města.

Po prohrané bitvě u Moháče v roce 1526 začala osmanská vojska pronikat stále častěji do Uher a obsazovat jedno město za druhým. Ačkoliv se Ostřihom nacházela na druhém konci království, ani ona nebyla uchráněna útoků. Jen v letech 1526 až 1542 bylo město celkem šestkrát Turky obleženo. V roce 1543 se nakonec sultánovi Sulejmanovi I. podařilo se Ostřihomi zmocnit.[4] Početná armáda s řadou děl bojovala patnáct dní. Církevní představitelé z města uprchli buď do Bratislavy nebo do Trnavy. Město se stalo sídlem sandžakbega (tureckého správce) a významnou pevností na nově ustanovené hranici impéria. Dominanci Turků přerušilo krátké období, kdy se město podařilo znovudobýt maďarsko-rakouským vojskům v roce 1595, ztratili jej nicméně o šest let později. Křesťanští panovníci o město usilovali ještě před rokem 1595, obléhání však byla neúspěšná. Při jednom z nich zahynul také básník Bálint Balassa.

Z období turecké nadvlády se do současné doby dochovala v podhradí mešita, která je inkorporovaná do muzea (maďarsky Dzsámi húzeum). Noví správci se soustředili především na obnovu pevnosti nad městem. Kromě postupné islamizace sídla docházelo také k příchodu nových obyvatel z řad porobených národů jihovýchodní Evropy, především jižních Slovanů. Na přelomu 16. a 17. století probíhaly o město početné boje, Ostřihomské podhradí tak bylo téměř zpustošeno, včetně drtivé většiny tureckých staveb. Turci byli z Ostřihomi vyhnáni roku 1683, kdy skončilo druhé obléhání Vídně neúspěchem.

Obnova města probíhala pomalu. Dosídleni sem byli především Němci a také Slováci z neobsazených a Turky nezasažených částí Uher. V roce 1708 získala Ostřihom opět statut svobodného královského města. Na počátku 19. století jej obsadil během povstání Ferenc Rákoczi. V 20. letech 19. století se sem vrátilo arcibiskupství a Ostřihomi začal být vracen její historický odkaz.

Dnes zde stojí Keresztény Múzeum, muzeum s největší ekleziologickou sbírkou v celém Maďarsku. Také místní bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Vojtěcha, postavená v letech 1822 až 1869, je největším křesťanským chrámem v zemi. Vznikla podle vzoru chrámu sv. Petra a Pavla v Římě, nahradila původní katedrální kostel, který byl zničen Turky roku 1543. Na její výstavbu byl použit stavební materiál ze zničených svatostánků.

V roce 1891 byla do města zavedena železnice (Železniční trať Ostřihom – Almásfüzitő) a o čtyři roky později pak byl přemostěn Dunaj mostem Marie Valérie. Pozvolný růst sídla, které ještě před dvaceti lety nemělo ani městská práva, si vynutil na přelomu století připojení sousedních obcí.

Po první světové válce a také v důsledku Trianonské smlouvy město ztratilo velkou část své spádové oblasti, která se stala součástí nově vzniklého Československa. Během konfliktu mezi Československem a Maďarskem byl poškozen most Marie Valérie (obnoven poprvé roku 1927). Do Ostřihomi bylo přesunuto sídlo administrativních jednotek, které se původně nacházely v Komárně (a ocitly nyní na území Slovenska).

Ve třicátých letech 20. století byly odhaleny původní lázně, které byly dříve zasypány. Město bylo klíčovým místem pro pamětní rok 1938 svatého Štěpána, který byl oslavován v celém Maďarsku.

Ve druhé světové válce ustupující německá vojska vyhodila do vzduchu tři centrální oblouky mostu Marie Valerie. Rudá armáda město osvobodila v březnu 1945. Město zůstalo až do roku 1950 oficiálně sídlem župy, později byla regionální správa přemístěna do města Tatabánya. Některé další úřady ale zůstaly i nadále v Ostřihomi. Spojení se Slovenskem zůstalo přerušené až do roku 2001, poté byl most obnoven z příspěvku Evropské unie.[5] Dnes je pohraniční město atraktivní turistickou destinací jak pro Maďary, tak i zahraniční návštěvníky.

V roce 2015 žilo v Ostřihomi 28 102 osob. Od roku 2010 počet obyvatel města postupně klesá; v druhé dekádě 21. století se propadl pod metu 30 000.

Drtivá většina obyvatel Ostřihomi se hlásí k maďarské národnosti (92,9 % v roce 2001); počet příslušníků ostatních národností je velmi nízké, 2,4 % Romů, 1,4 % Rumunů, 0,1 % Slováků apod. 65,8 % obyvatel se hlásí k Římskokatolické církvi a 7,4 % k evangelíkům. Zastoupení dalších církví je zanedbatelné.

V Ostřihomi sídlí vzhledem k historickému významu města řada muzeí. Jedním z nich je např. křesťanské muzeum (maďarsky Keresztény Múzeum), které připomíná nejstarší okamžiky maďarských dějin a význam Ostřihomi pro ně. Má bohatou sbírku hodnotných předmětů. Dalším je potom Ostřihomské hradní muzeum, muzeum Balassy Bálinta (které obsazuje rozsáhlou numizmatickou sbírku z období turecké okupace) a muzeum vodárenství. Sídlo zde má také Muzeum Dunaje.

Místní městská knihovna nese název podle Józsefa Helischera.

Ostřihom je de iure sídlem maďarského ústavního soudu (maďarsky Magyarország Alkotmánybírósága) .

Již za vlády knížete Gézy vznikla v Ostřihomi první obchodní kolonie, která sloužila i jako opěrný bod pro dunajskou lodní dopravu. Po staletí zde fungovala jediná mincovna v zemi. Existovala zde rovněž i arménská kolonie. V 19. století se Ostřihom stala jedním z nejvýznamnějších vinařských měst.^[zdroj?] Jižně od Ostřihomi v obci Dorog bylo od konce 18. století těženo uhlí.

V roce 1991 zprovoznila automobilka Suzuki závod v blízkosti města. V roce 2007 zaměstnávala přes šest tisíc lidí. Někteří z nich dojíždějí i ze sousedního Slovenska. Navazující klastr pro dodavatele součástek do automobilů zapojil řadu dalších maďarských firem. Průmyslová zóna je umístěna na jižním okraji města, v blízkosti hlavního nádraží. Její rozloha činí 286 ha a sídlí v ní několik desítek společností. Na konci roku 2008 pracovalo jen v této oblasti okolo dvaceti tisíc lidí.

Ostřihom je také jako významné historické město turistickým centrem. Jen v roce 2014 zaznamenaly místní muzea a kulturní instituce cca 128 tisíc návštěv, což představuje 45 % ze všech v rámci celé župy Komárom-Esztergom. Ročně Ostřihom navštívilo (do koronavirové pandemie) v průměru okolo jednoho milionu lidí.[8] Kromě historických památek se zde nacházejí i lázně svatého Štěpána (maďarsky Szent István Strandfürdő) a akvapark s názvem Aquasziget.

Ostřihom má regionální železniční spojení s Komáromem a s Budapeští. Mezinárodně významná železniční trať se nachází na druhé straně Dunaje ve slovenském Štúrovu.

Regionální dopravu s Budapeští a dalšími městy zajišťují také autobusy. Ty odsud jezdí nejčastěji do Budapešti, na Arpádův most nebo autobusové nádraží Újpest-Városkapu.

Silnice č. 10 do metropole Maďarska Budapešti prochází přes vrcholy Pilis, další silnice (č. 11) potom po břehu řeky Dunaje. Silniční spojení má město rovněž i s Komáromem a přes zmíněný most Marie Valérie také se Štúrovem a jižním Slovenskem.

Ostřihom má malé, většinou soukromě využívané letiště (s travnatou ranvejí) a rovněž i malý přístav na Dunaji. Na rameni Malý Dunaj bylo zbudováno v 80. letech 20. století pro potřeby turistických plaveb po Dunaji a okolo města.

V roce 2020 realizovalo město Ostřihom společně se sousedním Štúrovem první společné přeshraniční sdílení jízdních kol (bikesharing).[9]

• Štěpán I. Svatý (969–1038), zakladatel uherského státu
• Konstancie Uherská (1180–1240), česká královna, manželka Přemysla Otakara I.
• Otakar Mařák (1872–1939), český operní pěvec
• Kinga Polská († 1292), polská kněžna
• Tamás Bakócz (1442–1521), arcibiskup z Ostřihomi
• Johann Vitez (1408–1472), chorvatský biskup a humanista
• Tamás Bakócz (1442–1521), maďarský kardinál a politik
• Bálint Balassa (1554–1594), maďarský básník
• Helene von Bolváry (1889-1943), herečka
• Márta Kurtág (1927–2019), klavíristka
• Gábor Tarkövi (* 1969), trumpetista
• Réka Krempf (* 1976), boxerka
• Tamás Hajnal (* 1981), fotbalista v německé Bundeslize
• Dóra Zeller (* 1995), fotbalista v německé Bundeslize

• Bamberk, Německo, od 1992
• Cambrai, Francie, 1992
• Canterbury, Spojené království od 2004
• Ehingen (u Dunaje), Německo od 1992
• Espoo, Finsko, od 1974
• Hnězdno, Polsko od 1994
• Maintal, Německo od 18. července, 1993
• Mariazell, Rakousko od 6. května 2002
• Szekszárd, Maďarsko od roku 2007
• Štúrovo, Slovensko, od roku 1991
• Fátima, Portugalsko, od 2019

• 
  Pohled na baziliku z druhé strany Dunaje. Fotografováno pod pilířem mostu Márie Valérie
• 
  Nasvícená bazilika. Foceno ze Štúrova
• 
  Interiér baziliky
• 
  Pohled z ochozu kupole baziliky
• 
  Pohled z ptačí perspektivy
• 
  Hraniční přechod na mostě Márie Valérie
• 
  Most Márie Valérie
• 
  Panelákové sídliště

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ostrihom (mesto) na slovenské Wikipedii, Esztergom na německé Wikipedii a Ostrogon na chorvatské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ostřihom na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky (maďarsky) (slovensky) (anglicky) (německy)
• (maďarsky) (anglicky) (německy) Keresztény Múzeum – křesťanské muzeum
• Články Jana Potůčka
• Ostřihom – fotografie a informace o městě