Klub Za starou Prahu

Ukázka některých z významných kauz, ve kterých se Klub Za starou Prahu angažoval:

• historické domy na severní straně Staroměstského náměstí – záchrana jen bývalého kláštera paulánů
• Podskalské nábřeží pod Emauzy – zachování panoramatu realizací nižších budov dle návrhu Bohumila Hypšmana (dnes ministerstva zdravotnictví a práce a sociálních věcí)[2]
• Kampa a malostranské nábřeží – nerealizace nábřežní komunikace a zastavění Kampy reprezentativními budovami (návrh A. Balšánka) nebo budovou Národní galerie (Josef Gočár)
• Dientzenhoferův pavilon ve stejnojmenných sadech – zbourán v souvislosti s výstavbou Jiráskova mostu
• dostavba katedrály svatého Víta – klub požadoval oddělení novostavby od historické části, což odpovídá dnes již překonanému památkářskému přístupu[3]
• silnice přes Petřín nebo malostranský tunel – vyřešeno Strahovským a Letenským tunelem dle návrhu člena klubu A. Kubíčka
• Braunerův dům s kavárnou Union na nároží Národní a Na Perštýně – zbourán a nahrazen novostavbou Albatrosu (dnes banka)
• Podpovrchová tramvaj – ohrožující památky, vyřešeno ve prospěch pražského metra
• Nádraží Těšnov – zbořeno
• Vinohradská tržnice – zachováno
• Palác Myslbek – omezený úspěch v částečném členění monobloku směrem do Ovocného trhu
• hotel Four Seasons – zachování sousedních historických budov
• bývalý kostel sv. Michala – nerealizována přestavba na ryze komerční prostor
• Ringhofferova továrna na Smíchově – demolice (zachování jen části fasády), součást OC Nový Smíchov
• Josefská kasárna na náměstí Republiky – demolice (kromě průčelí – další případ fasádismu) kvůli stavbě obchodního domu Palladium
• Libeňský most – zamýšlená radikální přestavba a rozšíření mostu
• Dům U Turků (Václavské nám. čp. 1061) – zbořeno
• usedlost Cibulka – dlouhodobě chátrající památka, mimo jiné návrh na vyvlastnění

Klub byl založen 28. ledna 1900, v době soustředěného náporu na využití parcel historického centra města (pražská asanace). Od roku 1910 začal klub vydávat vlastní časopis. Brzy klub inspiroval svou činností vznik poboček v řadě dalších českých měst. První pobočka vznikla v roce 1910 v Pelhřimově,[4] druhá v roce 1922 v Kutné Hoře.[5] Klub v útlumu přečkal druhou světovou válku a obhájil svoji samostatnost v období komunismu. Od roku 1989 se klub soustředí především na ochranu památek před záměry stavebních podnikatelů v oblasti komerčních staveb.[6]

Členy, předsedy a místopředsedy klubu byla řada významných osobností. Kromě níže uvedených předsedů patřili k hlavním představitelům klubu například architekti Pavel Janák, Rudolf Kříženecký, Antonín Engel, Josef Chochol, Eduard Hnilička a historici a historici umění Jaroslav Goll, František Ruth, V. V. Štech nebo Dobroslav Líbal. S klubem byli spojeni i malíři Karel Klusáček, Jan Konůpek, Zdenka Braunerová nebo Jan Zrzavý, který byl krátce i klubovním sekretářem.[6]