Pražská asanace

Pražská asanace je vžité označení radikální ozdravující přestavby centrálních čtvrtí Prahy na přelomu 19. a 20. století. Týkala se zejména Josefova, bývalého židovského ghetta, a dále oblastí v západní části Nového Města poblíž Vltavy. V rámci asanace byla provedena demolice významného počtu domů v jejím historickém centru. Svým rozsahem a intenzitou patřila k nejrozsáhlejším asanacím v Evropě na přelomu 19. a 20. století.[1] Systematická likvidace řady historických staveb vyvolala reakce veřejnosti a nové podněty v oblasti památkové péče.

Plán pražské asanace
Rudolf Kříženecký: Bourání bloku domů v okolí kostela sv. Ducha a Španělské synagogy

Rozsah pražské asanace
Jindřich Eckert: Josefov

Asanace zahrnovala především Josefov (bývalé židovské ghetto) a sousední oblasti Starého Města. Hranici asanačního pásma vymezovaly čáry vedené "... od Vltavy Platnéřskou ulicí, Linhartským nám., za radnicí čp. 13 a 21-I., rovnou čarou rynkem, Dlouhou třídou, Rámovou a Haštalskou ulicí přes č-p. 761 a 764-I. Eliščinou třídou k mostu....".[2] Předmětem asanace byly též lokality na Novém Městě při kostele sv. Vojtěcha (Vojtěšská čtvrť), na Zderaze, Na Malé Straně byly v rámci asance prováděny průrazy bloky domů U Klíčů a v Mostecké a Letenské ulici. Asanace významně změnila Podskalí. Asanační obvod měl celkovou rozlohu zhruba 380 000 m² a nacházelo se v něm přes 600 domů.[1]

Důvody
Židovské ghetto před asanací

Území dnešního Josefova a přiléhající části Starého Města bylo územím bývalého židovského ghetta. Bezprostředním podnětem velké pražské asanace byly právě nevyhovující hygienické podmínky této pražské čtvrti. Zastánci asanace argumentovali především závadností studniční pitné vody, neexistencí kanalizace a přelidněností Páté čtvrti jako potenciálními zdroji nákazy nebo epidemie.[3] K těmto zdravotním argumentům však přistupovaly i argumenty další: úzké a křivolaké středověké uličky nejen Josefova, ale i Starého Města v blízkosti Staroměstského náměstí, Nového Města a Malé Strany. Historické centrum Prahy neodpovídalo představě české politické reprezentace o velkoměstě na počátku 20. století.[1]

Průběh
Jan Koula: Návrh průkopu Letnou

S prvními přípravami na asanaci se začalo v roce 1882. Přesto trvalo ještě několik let, než byly asanační zákony schváleny. Prvotní asanační plán z roku 1887 navrhoval nejen zbourání židovského ghetta, ale také rozsáhlé demolice na celém Starém Městě a části Nového Města. Tak velké stavební úpravy by však byly finančně natolik nákladné, že od nich radní upustili. Konečný asanační plán, schválený v roce 1893, tedy počítal pouze s židovským ghettem zasahujícím do menší části Starého a Nového města. Mezitím byly přijaty vyvlastňovací zákony (11. února 1893).[4] Částečné demolice začaly již roku 1895, masivní bourání pak probíhalo od konce roku 1896, kdy se z domů museli vystěhovat nájemníci. Celá akce měla skončit v roce 1903. V roce 1903 však byl asanační zákon prodloužen o deset let, poté se každých deset let prodlužovalo až do roku 1943. Největší asanační zásahy však proběhly do roku 1914. Asanace silně postihla rovněž Podskalí.

Iniciativy k záchraně a dokumentaci asanovaných částí Prahy
Václav Jansa: Resslova, kostel sv. Karla Boromejského

Odpůrci asanace

Úměrně postupující asanaci a její viditelnosti pro obyvatele narůstaly různé formy nesouhlasu a protestu. V druhé polovině 90. let byla proti asanaci Starého Města a Malé Strany a postupům městské rady svolávána veřejná protestní shromáždění. Na obranu památek se angažovali významní umělci, zejména spisovatel Vilém Mrštík s Manifestem českému lidu (1896) a se svým proslulým manifestem Bestia triumphans v roce 1897.[5] Argumenty proti způsobu provádění asanace byly formulovány na manifestační a protestní schůzi pražského lidu, konané dne 16. dubna 1899 na Žofíně.[6] Na tomto shromáždění vystoupili ještě architekt Bohumil Štěrba s řečí O stavebním vývoji a programu veleobce Pražské[7] a s výkladem O novém stavebním řádu JUDr. Luboš Jeřábek.[8] Proti živelné asanaci se vyslovovali i mladší významní architekti. Například Osvald Polívka na schůzi zastupitelstva kritizoval radikální demolice památek v centru Prahy. Vilém Mrštík jej ve svém manifestu Bestia triumphans za to oceňuje a Polívkovo stanovisko doslovně cituje:"...Na místech rozhodujících nenalézá ideální snažení o zachování starobylého rázu Prahy vždy patřičného ohlasu, ba ani porozumění....- Nicméně " pravil dále "musí se učinit vše možné, aby Praha byla zachráněna před zhyzděním svých nádherných krás, aby se nečinilo násilí jejímu panoramu."[9]

Kostel sv. Václava na Zderaze

Podobně jako Osvald Polívka se angažovali pro záchranu a dokumentaci významných památek v asanačním území i novorenesanční architekti a stavitelé Antonín Wiehl a Jan Zeyer. Wiehl inicioval vznik Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy a byl i náměstkem jejího předsedy v prvních dvou letech její práce[10] Členem této komise byl později i Zeyer.

Na protestní a petiční akce osobností kolem Viléma Mrštíka také přímo navazoval vznik klubu Za starou Prahu v roce 1900.

Odborné komise
Fr. Fridrich: Uhelný trh

Na nátlak veřejnosti byla v roce 1896 zřízena jako poradní orgán pražského magistrátu pro otázky spojené s realizací asanace Umělecká komise. Jejím úkolem bylo též dokumentovat umělecké památky určené k demolici a případně organizovat záchranu některých uměleckých prvků demolovaných staveb. Komise se roku 1898 sama rozpustila, protože městská rada nerespektovala její názory.[9] Kromě toho pracovala Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy zřízená usnesením prezidia Městské rady ze dne 13. 6. 1893. Jejím posláním se mělo stát zajištění soupisu stavebních, uměleckých a historických památek v Praze. Členy byli konzervátoři památkové péče v Praze, zástupci vědeckých a uměleckých ústavů a odborníci. Iniciátorem vzniku komise byl městský radní Vladimír Per, který zpracoval návrh a předložil jej radě. Komise měla následně jako odborný poradní orgán rady dohlížet na ochranu inventarizovaných památek.[11]

Dokumentace

Komise organizovala mimo jiné dokumentaci památek v asanačním pásmu. Její člen a významný fotograf Jindřich Eckert pořídil v letech 1894–1898 40 nových snímků a Městskému muzeu zapůjčil 500 fotografií z předchozích dvaceti let své tvorby. Spolek výtvarných umělců Mánes inicioval pořízení akvarelových maleb vybraných partií města určených k asanaci. Malíř Václav Jansa pak namaloval 150 barevných akvarelů dokumentujících zanikající části Prahy, které se staly součástí sbírek Městského muzea.[12] Ghetto bylo mimo jiné zachyceno na četných fotografiích a olejomalbách Jana Minaříka[13]

Záchrana některých památek

Zejména architekti v odborných komisích se zasazovali o záchranu některých památek a redukci asanačního pásma. Antonín Wiehl a jeho kolega Zeyer se osobně podíleli na úspěchu této komise v případě záchrany kostela svatého Václava[14] na Zderaze, kde se bouraly domy pro dnešní Resslovu ulici. Kostel se podařilo z demoličního plánu vyjmout a byla navržena jeho oprava. Zeyer 28. března 1898 formuloval návrh Městské radě na zachování kostela.[15]

Odborné diskuse a polemiky
Projekt Jana Zeyera na obnovu Anežského kláštera

Architekt Zeyer též veřejně polemizoval i s dalšími necitlivými zásahy prováděnými v rámci asanace, jak ilustruje jeho odpověď vývodům Dra. A. Steina, daná v týdenní schůzi Spolku architektů a inženýrů v království Českém, konané dne 25. ledna 1901. Tato jeho ostrá polemika s názory magistrátního sekretáře dr. Augustina Steina, představeného asanační kanceláře, jež připravila podrobný plán realizace asanačních prací, byla též publikována.[16] Zeyer se též angažoval pro obnovu kláštera Bl. Anežky Přemyslovny[17] a spolu s dalším členem Komise Ferdinanda Josefa Lehnera v roce 1896 publikoval projekt jeho rekonstrukce v informační publikaci Klášter bl. Anežky Přemyslovny a obnova jeho[18][19][20] a působil v Jednotě pro obnovu kláštera Bl. Anežky v Praze.[21]

Přes všechno úsilí veřejnosti a odborníků došlo od 90. let k mnoha necitlivým zásahům do historické zástavby, původní plán byl porušován ve prospěch soukromých zájmů a mnoho cenných budov bylo zničeno.

Zaniklá Praha v literatuře

Asanace vyvolala všeobecný zájem o historické památky a genius loci starého židovského ghetta a uliček kolem Anežského kláštera,[22][23] Prostředím asanovaných částí Prahy se zčásti inspiroval spisovatel Jaroslav Foglar při psaní svých příběhů o tajemných Stínadlech, Řásnovce a o klubu Rychlé šípy.[24]

Zdaleka nejvíce se pak tomuto tématu věnoval ve svém obsáhlém literárním díle spisovatel a novinář František R. Kraus, jehož unikátní vzpomínky na takřka celý život prožitý na Josefově, jsou nejen unikátním dokladem o zmizelém světě židovské Prahy přelomu 19. a 20. století, ale zejména fakticky přesné, zachycující mnoho skutečných postav a událostí.

Galerie domů a ulic zbouraných v rámci asanace

Akvarely Václava Jansy zachycující zbořené domy
  • Václav Jansa – čp. 1220, Helmovy mlýny čp. 1220, jedna z budov Helmových mlýnů – zbořena 1928
  • Václav Jansa – Dlouhá třída, U zlateho stromu. Nádvoří domu U zlatého stromu
  • Václav Jansa – kaple Božího hrobu na Zderaze (po pravé straně barokní kostel sv. Petra a Pavla, zbořen 1905)
  • Václav Jansa – Resslova ulice, U Šálků
  • Václav Jansa – Na Zderaze od severu
  • Václav Jansa – kaple sv. Ludmily u Týnského chrámu od Celetné (zbořena 1886). Vpravo dům U Hřebene (torzo, zbořeno 1882 – uvolnění prostoru koňce)
  • Václav Jansa – Karmelitská u staré újezdské brány (domy vpravo byly zbořeny)
  • Václav Jansa – Karmelitská před uskutečněním průlomu U Klíčků
  • Václav Jansa – Maiselova ulice od severu, po demolici roku 1896 je zhruba v těchto místech Pařížská ulice.

Fotografie Jindřicha Eckerta zachycující zbořené domy
  • Zrušený kostel sv. Martina ve zdi využitý pro obytné a obchodní prostory; nebyl zbořen a kolem r. 1905 byl regotizován.
  • Tři z pěti domů severní strany Staroměstského náměstí čp. 931–933, které byly zbořeny v roce 1899
  • Budova tzv. Kolkovny, v jádru však středověkého paláce, čp. 922 v Dlouhé třídě, byla zbořena v roce 1904.
  • Dům U Modré štiky čp. 180 zužující Karlovu ulici byl zbořen v r. 1903.
  • Čtyři domy v Rytířské ulici čp. 405–408 uvolnily r. 1894 místo novostavbě Staroměstské tržnice. Dům čp. 406 nese domovní znamení U zlaté hvězdy, dnes v Muzeu hl. m. Prahy.
  • Josefov byl proslulý svými vetešnickými krámky, kde bylo k dostání vše, na co člověk pomyslel.

Odkazy

Reference
  1. BEČKOVÁ, Kateřina; HRŮZA, Jiří; ET AL. Asanace - zatracovaný i obdivovaný projekt obce Pražské In: Pražská asanace. K 100.výročí vydání asanačního zákona pro Prahu. první. vyd. Svazek 93. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 1993. 137 s. (Acta Musei Pragensis). Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. ISBN 80-85394-01-4. S. 34–56. (česky) Résumé německy s. 135-136.. Archivováno 6. 3. 2016 na Wayback Machine
  2. HERRMANN,, Ignát.; TEIGE, Karel; WINTR, Zikmund. Pražské ghetto : Společnou prací Ignáta Herrmanna, Dra Jos.Teige a Dra Z. Wintra. Redakce Dr JosefTeige a Dr. Zikmund Wintr; ilustrace Adolf Kašpar. první. vyd. Praha: Unie, 1902 (1902 tisk). 144 s. Dostupné online. Kapitola Konec ghetta.. Kulturně historický popis a črty ze života páté pražské čtvrti. Pamětihodnosti Josefova v topografické studii..
  3. GIUSTINO, Cathleen M. Za Prahu zdravější. Modernizace města a politická moc (kolem roku 1900). S. 21–23. Dějiny a současnost Kulturně historická revue [online]. [cit. 2015-10-13]. Roč. 2005, čís. 11, s. 21–23. Dostupné online. ISSN 0418-5129. (česky)
  4. Asanace král. hlavního města Prahy: text zákona. Praha: Národní tiskárna a nakladatelstvo, 1893. Dostupné online. S výkladem a plánem asanačního obvodu.
  5. MRŠTÍK, Vilém. Bestia triumphans. Praha: Rozhledy, 1897. Dostupné online. Proslulý manifest protestující proti plánované asanaci v historickém centru Prahy, esej na obranu starobylého historického rázu města proti modernímu vandalismu, proti nekulturním zásahům tehdejšího pražského magistrátu a ničení stavebních památek..
  6. O významu boje za Prahu pro náš kulturní život.Řeč spisovatele Viléma Mrštíka. In:Jednání manifestační a protestní schůze pražského lidu, konané dne 16. dubna 1899 na Žofíně. Praha: Kocourek, 1899. 30 s. Dostupné online. Kapitola Řeč spisovatele Viléma Mrštíka, s. 23–28. (česky)
  7. BOHUMIL, Štěrba. O stavebním vývoji a programu veleobce Pražské In: Jednání manifestační a protestní schůze pražského lidu, konané dne 16. dubna 1899 na Žofíně. Praha: Kocourek, 1899. 30 s. Dostupné online. S. 3–10. (Praha)
  8. JEŘÁBEK, Luboš. O novém stavebním řádu. In: Jednání manifestační a protestní schůze pražského lidu, konané dne 16. dubna 1899 na Žofíně. Praha: Kocourek, 1899. 30 s. Dostupné online. S. 11–22. (Praha)
  9. MRŠTÍK, Vilém. Bestia triumphans. první. vyd. Praha: Nákladem Rozhledů (Josefa Pelcla), 1897 (1897 tisk). 27 s. Dostupné online. S. 1. (česky)
  10. WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In: Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha: Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné online. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249–250. (česky)
  11. HERMAN, František. Dějiny "Komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek" král. hlav. města Prahy. In HERAIN, Jan, et al. Zprávy komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy.. první. vyd. Svazek prvý. Praha : Tiskem "Politiky" závodu tiskařského a vydavatelského: nákladem vlastním, 1904. S. 46.
  12. Herman (1904), s. 51
  13. Pátá čtvrť, recenze televizního dokumentu, ToSiPiš.cz
  14. SEDLÁČKOVÁ, Ema. Kostel svatého Václava na Zderaze. Praha: Výtvarný Odbor Umělecké Besedy, 1946. 24 s.
  15. Herman (1904), s. 256–258
  16. ZEYER, Jan. O assanaci. Odpověď architekta Jana Zeyera k vývodům Dra. A. Steina, daná v týdenní schůzi Spolku architektů a inženýrů v království Českém, konané dne 25. ledna 1901. první. vyd. Praha: Alétheia, 1901 (1901 tisk). 14 s. Dostupné online. (česky)
  17. Soukupová, H.: Anežský klášter v Praze, 1. vydání, Odeon, Praha, 1989, str. 47
  18. Dílo Klášter bl. Anežky Přemyslovny a obnova jeho ve Wikizdrojích
  19. LEHNER, Ferdinand Josef; ZEYER, Jan. Klášter Bl. Anežky Přemyslovny a obnova jeho. Ilustrace Jan Zeyer. první. vyd. Praha: Nákladem Jednoty pro obnovu kláštera Bl. Anežky, 1866. 18 s. Dostupné online. S. 1–18, plány I.-IV.. (česky)
  20. P. Vlček, P. Sommer, D. Foltýn: Encyklopedie českých klášterů, 2. vydání, Libri, Praha, 2011, str. 508
  21. 25 let kláštera Bl. Anežky : (1893–1918) : Jubilejní zpráva Jednoty pro obnovu kláštera Bl. Anežky v Praze. Praha: Jednota pro obnovu kláštera blahoslavené Anežky, 1918. Dostupné online.
  22. TOMEK, Vratislav Václav. Pražské židovské pověsti a legendy: Sbírka staropražských historických pověstí a legend židovských od nejstarších dob pohanských v Čechách. Praha: Končel, 1932. Dostupné online.
  23. Herrmann–Teige–Winter (1902), s.
  24. Miloš Dvorský: Mýtus zvaný Stínadla. NZB, Praha, 2010, ISBN 978-80-904272-2-8

Literatura
  • Dvorský, Miloš: Mýtus zvaný Stínadla. Druhé, rozšířené vydání. Praha, 2011. ISBN 978-80-904272-5-9
  • Štech, Wirth, Vojtíšek: Zmizelá Praha (I.), Staré a Nové město s Podskalím, ISBN 80-7185-497-2
  • JEŘÁBEK, Luboš. Boj proti starobylému rázu Prahy od století 18. až na naši dobu. Praha: Dílo, 1905. Dostupné online.
  • Poslední pokus o záchranu Staré kolkovny, někdejšího domu krále Václava IV., jehož osud má býti rozhodnut ve schůzi Sboru obecních starších král. hl. města Prahy dne 7. března 1904. Praha: Klub za Starou Prahu, 1904. Dostupné online.
  • JEŘÁBEK, Luboš. Zachování starobylého a krásného vzhledu Prahy hospodářským a finančním prospěchem pražského obyvatelstva. Praha: Spolek majitelů domů pro Nové Město Pražské a Vyšehrad, 1900. Dostupné online.
  • MRŠTÍK, Vilém. Bestia triumphans. Praha: Rozhledy, 1897. Dostupné online.
  • Praha ve dne v noci. Příprava vydání Körber Pavel. Praha: Körber, 1904. Dostupné online. - kapitola K.L.Kukla : Konec Ghetta.
  • FRIČ, Vojtěch. Řeč JUDra. Vojtěcha Friče proslovená v II. řádné schůzi slavného sboru obecních starších král. hlavního města Prahy 6 dne měsíce února 1899 v příčině bourání domů čp. 931, 932, 933-I. na Staroměstském náměstí v Praze. Praha: Chamonilla, 1899. Dostupné online. Obhajoba rozhodnutí městských radní nechat jako zdravotně závadné zbourat 5 domů na severní straně Staroměstského náměstí a na uvolněném místě umožnit vybudování nového paláce městské pojišťovny..
  • JEŘÁBEK, Luboš; MRŠTÍK, Vilém; ŠTĚRBA, Bohumil. Jednání manifestační a protestní schůze pražského lidu, konané dne 16. dubna 1899 na Žofíně. Praha: Kocourek, 1899. Dostupné online. Texty tří proslovů a závěrečné rezoluce, v níž účastníci protestují proti jednání městských zastupitelů a nevhodné regulaci města..
  • Asanace král. hlavního města Prahy : text zákona (...). Praha: Národní tiskárna a nakladatelstvo, 1893. Dostupné online. S výkladem a plánem asanačního obvodu.
  • HERMAN,, František. Dějiny "Komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek" král. hlav. města Prahy. In HERAIN, Jan, et al. Zprávy komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy.. první. vyd. Svazek prvý. Praha : Tiskem "Politiky" závodu tiskařského a vydavatelského: nákladem vlastním, 1904. S. 46. (česky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.