Rudolf Hlubinka

Narodil se na Hané jako syn řídícího učitele na vesnické škole. Vystudoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a později práva v Praze, kde byl po dobu studií ubytován v rodině Mikoláše Alše. Zde se seznámil s jeho dcerou Eliškou, se kterou se později oženil. Po ukončení studií přijal místo na živnostenském odboru pražského magistrátu a vedle toho se zabýval studiem historických památek, včetně jejich fotografické dokumentace.

Pro své velké znalosti byl roku 1920 jmenován jednatelem Památkového sboru hlavního města, v němž vedle radních zasedali také odborníci. Památkový sbor se vyjadřoval ke všem úředním rozhodnutím o pražských památkách. Vedle toho Hlubinka intenzivně pracoval v Klubu Za starou Prahu, Společnosti přátel starožitností a v Masarykově akademii práce. Památková péče však stále narážela na to, že chyběl soupis pražských památek, a Hlubinka na něm začal pracovat.

Od roku 1925 spolupracoval s fotografy A. Alexandrem a T. Vojtou a soustavně fotografovali památkové objekty, jejich interiéry a celé ulice a náměstí. Značná část těchto fotografií a negativů byla zničena při požáru Staroměstské radnice v roce 1945, zbytek je uložen v Archivu města Prahy. Protože Hlubinku zajímala i ochrana přírody, fotografoval i pražské periferie a přírodní zajímavosti (např. Šárku) a podílel se na přípravě památkového zákona. Zúčastnil se také archeologických průzkumů středověkých staveb, zejména románských domů na Starém městě, o nichž vydal řadu článků.