Jan Zrzavý

Jan Zrzavý (5. listopadu 1890 Vadín, část Okrouhlice u Havlíčkova Brodu – 12. října 1977 Praha) byl český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a příležitostný publicista, významná postava českého výtvarného umění, představitel avantgardy nastupující začátkem 20. století. Někdy bývá považován za představitele magického realismu.[1]

Jan Zrzavý
Karel Kuklík, portrét Jana Zrzavého, 60. léta
Narození5. listopadu 1890
Vadín
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. října 1977 (ve věku 86 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníhrob Jana Zrzavého
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (1907–1909)
Povoláníherec, pedagog, malíř, učitel, ilustrátor, grafik, scénograf, básník, spisovatel a publicista
Významná dílaCleopatra II
Oceněnínárodní umělec (1966)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Podobizna Jana Zrzavého (Bohumil Kubišta, 1912)
Jan Zrzavý a Vladimír Vojíř
Jan Zrzavý, foto od Vladimíra Vojíře

Život

Postupně vystřídal několik škol: gymnázium v Havlíčkově Brodě, měšťanskou školu v Kutné Hoře a v Přibyslavi, pak se vrátil do Havlíčkova Brodu, v roce 1905 studoval na stavební průmyslovce v Brně. V moravské metropoli vážně onemocněl. Protože u přijímacích zkoušek v Praze neuspěl, učil se soukromě malovat u Karla Reisnera, Vladimíra Županského a Františka Ženíška. Od roku 1907 studoval několik roků na UMPRUM u profesora Dítěte. Byl ale po školním roce 1908–1909 vyloučen. Ještě se čtyřikrát neúspěšně pokusil dostat na pražskou Akademii, dále byl samouk. V roce 1924 navštívil Francii (Paříž, Bretaň) a až do roku 1939 se do ní opakovaně vracel.

V roce 1910 se stal členem sdružení Sursum. V letech 1912–1917 a 1919–1923 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes[2], od roku 1923 Umělecké besedy.

V roce 1931 realizoval svou první scénickou výpravu pro Národní divadlo v Praze (Mozart: Idomeneus, král krétský) a pokračoval spoluprací až do roku 1959. Jeho režijním partnerem byl především Ferdinand Pujman,[3] režisér a dramaturg Opery Národního divadla, neboť scénografie J. Zrzavého byla věnována téměř výhradně hudebnímu divadlu. V letech 1947–1950 byl profesorem malby a kompozice na Katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

V roce 1966 byl jmenován národním umělcem.

Je pochován na hřbitově u římskokatolického kostela v Krucemburku, pískovcový náhrobek, reliéfní kříž v půlkulaté desce, navrhl malíř sám.[4] V Krucemburku se nachází Pamětní síň Jana Zrzavého.

Adresy pobytu, pamětní desky a pomníky
  • Okrouhlice 59 – budova školy – 5. listopadu 1890 se narodil jako šesté dítě v rodině řídícího učitele Jana Zrzavého a učitelky Vilemíny, rozené Kaizlové. Na budově je pamětní deska bustou a textem: V tomto domě se narodil dne 5.11.1890 Jan Zrzavý, český malíř 1890–1977.
  • Havlíčkův Brod – gymnázium
  • Kutná Hora – reálka
  • Přibyslav – měšťanka
  • Havlíčkův Brod – opětovně; měšťanka
  • 1905: Brno – stavební průmyslovka
  • 1907: Paříž
  • Krucemburk
    • A. Trvale zde nebydlel, jezdil sem na prázdniny k dědečkovi z otcovy strany.
    • B. Pohřeb – místo svého posledního odpočinku nalezl na hřbitově u kostela sv. Mikuláše na náměstí Jana Zrzavého. Náhrobek sem byl přenesen z hrobu z Čáslavi spolu s ostatky jeho matky a bratra Boleslava. Návrh výtvarné podoby náhrobku je dílem umělce samotného.
    • C. 8. června 2002 bylo na náměstí Jana Zrzavého 13 otevřeno informační centrum a pamětní síň Jana Zrzavého. Zde se návštěvníci dozví řadu zajímavých informací z umělcova života a o jeho vztahu ke Krucemburku.
    • D. 19. června 2010 byla na budově městského úřadu odhalena pamětní deska s umělcovou bustou. Hlavní proslov tehdy pronesl historik umění profesor František Dvořák. Bustu vytvořil malířův přítel akademický sochař Bohumír Koubek, vznikla už rok před malířovou smrtí v roce 1976. Na pamětní desce je nápis: 1890–1977 Narodil jsem se v Okrouhlici, ale za svoje pravé rodiště pokládám Krucemburk. Jan Zrzavý
  • 1914: Praha – Hradčany: Nový Svět 96/6. Zde měl svůj první pražský ateliér a také zde bydlel.[5]
  • 1917 – ?: Praha – Malá Strana: dům U Nejsvětější Trojice (také U Kameníků), Šporkova čp. 320/10, byt ve třetím patře bez elektřiny. Byt se skládal z předsíňky s miniaturní kuchyňkou, ateliéru a zároveň obývacího pokoje a konečně úzké ložnice, která byla zároveň malířským skladištěm.[6]
  • 1925: Bretaň
  • 1928: Benátky
  • 1942–1958: Vodňany, byt na okraji města s výhledem na kopec Hrad a Nový rybník. Jeho vzorem byl Julius Zeyer, který kdysi ve Vodňanech také bydlel.[7] V roce 2014 byla ve Vodňanech odhalena Zrzavého pamětní busta (autor: Richard Rudovský).[8]
  • Praha – Bubeneč, novostavba, 3. patro
  • 1959–1977: Praha – Malá Strana: dům U Pelikána, Zámecké schody čp. 188/6. Na budově je kamenný podstavec (s textem V tomto domě žil národní umělec Jan Zrzavý) a na něm busta malíře. Původní busta byla osazena v roce 1989 (autoři profesor Jan Simota a architekt Bedřich Hanák), ale v 90. letech zmizela. Byla však nahrazena novým poprsím v pozměněné podobě.
  • 1959–1977: Okrouhlice č. 49 – budova pošty. Na budově je pamětní deska V podkroví tohoto domu měl v letech 1959–1977 ateliér malíř Jan Zrzavý.

Dílo

Často ho motivovaly pozoruhodné krajiny – cizí (Francie, Itálie, Řecko) i domácí (Vodňany, Okrouhlice, Praha). Své náměty často opakoval.

Významná díla

Citát
„ A mohu mluvit o štěstí, že mi bylo dopřáno sledovat, a někdy i zblízka, Vaši práci od prvních začátků, kdy jste poprvé svými obrazy předstoupil před veřejnost. Byli jsme tenkrát ještě mladí, bylo nám něco přes dvacet let, ale zaujal jste nás naráz. Bylo to jako zjevení. A přinášelo nám veliké poselství ze světa, kam jsme měli právě namířeno. “
— Jaroslav Seifert [9]

Bibliografie (výběr)
  • Bohumil Kubišta, Veraikon 6, 1919–1920, s. 137–147
  • Jeníkovy pohádky, Praha 1920
  • Barva, Volné směry 21, 1921–22, s. 15–24
  • Umění Josefa Čapka, Život 12, 1933–34, s. 59–62
  • Vzpomínka na Grigorije Musatova, Život 20, 1946–47, s. 78
  • O sdružení Sursum, Okénko do dílny umělcovy 4, 1947, s. 39–42
  • Jan Zrzavý vzpomíná na domov, dětství a mladáléta, Praha 1971 (ed. D. Maxová)

Filmy, ve kterých Jan Zrzavý hrál
  • Káťa a krokodýl (1965).
  • Jan Zrzavý – zamyšlení (televizní film z roku 1972).
  • Dvě jubilea Jana Zrzavého (1976).
  • Zlatý déšť (televizní film z roku 1977).

Reference
  1. JEBAVÁ, Jana. Úvod do arteterapie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-394-6. S. 82.
  2. http://www.svumanes.cz/spolek/historicky-seznam-clenu#pismeno-z Historický seznam členů SVU Mánes. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19.
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 596
  4. KOVAŘÍK, Petr; FRAJEROVÁ, Blanka. Klíč k českým hřbitovům. 1.. vyd. Praha: Mladá fronta, 2013.
  5. RYSKA, Petr. Praha neznámá: procházky po netradičních místech a zákoutích. Praha: Grada Publishing, a. s., 2016. 232 s. ISBN 978-80-247-5651-6. S. 58–59.
  6. HRUBÝ, Dan. Pražské příběhy: na cestě Malou Stranou. Pejdlova Rosička: Nakladatelství Pejdlova Rosička, 2015. 432 s. ISBN 978-80-905720-3-4. S. 308–309.
  7. MATYÁŠOVÁ, Judita. Jan Zrzavý se vrátil do Vodňan. Lidové noviny. 2013, roč. XXVI, čís. 295 (19. prosinec), s. 9.
  8. Informační centrum Vodňany. www.infocentrumvodnany.cz [online]. [cit. 2022-02-10]. Dostupné online.
  9. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 333

Literatura
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1725–1726, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Karel Srp, Jana Orlíková, Jan Zrzavý, 436 s., Academia Praha 2003, ISBN 80-200-1160-9
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 415
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 85, 190, 421, 452, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 655
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 596
  • Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 30, 246, 283, 312, 329, 331–7, 339, 451, 536
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 574.
  • Johannes Urzidil: Zeitgenössische Maler der Tschechen: Čapek, Filla, Justitz, Špála, Zrzavý. Bratislava, Forum 1936.
  • Johannes Urzidil: Život s českými malíři. Vzájemná korespondence s Janem Zrzavým. Vzpomínky – texty – dokumenty. Vybral, uspořádal a doprovodné texty napsal Vladimír Musil. Horní Planá, Fraktál, 2003. ISBN 80-902860-0-3.
  • ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Návštěva u malíře Zrzavého : rozhovor. Rozpravy Aventina. 1933, roč. 9, čís. 1, s. 1–3. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.