Letenský tunel

Dopravní cesty z historické Prahy směrem na sever odedávna komplikovaly prudké svahy Petřína a Letné. První dopravní stavba, která tento problém řešila, byla Chotkova silnice postavená již 1831 na západním okraji Letné a zajišťující přístup k nejstaršímu pražskému nádraží (tehdy konězpřežky). Rychle se rozvíjejícímu městu s jeho okolím, které se v 2. polovině 19. století proměnilo na velkoměsto, však Chotkova silnice již nestačila.

Průkop Letné na skice Jana Kouly

Realizace konkrétního řešení směřujícího k letenské komunikaci přisla až v souvislosti s pražskou asanací Josefova, kdy měla podle návrhu architekta Jana Zeyera (1893) cesta ze Staroměstského náměstí nově vybudovanou Pařížskou třídou a Čechovým mostem pokračovat serpentinou na Letnou. Serpentina však nebyla realizována a v dalších návrzích se uvažovalo o tunelu nebo průkopu, jehož jeden návrh například v roce 1907 vypracoval architekt Jan Koula.[2] Přestože se řešením letenské komunikace zabývala celá řada architektů (včetně např. Jože Plečnika), nebyla realizována ani za první republiky, kdy došlo k rozsáhlé výstavbě v přilehlých čtvrtích (tzv. severozápadní město). V té době se dokonce uvažovalo o paralelním vybudování malostranského nábřeží s komunikací vedoucí přes Kampu a petřínskou serpentinou směrem ke Strahovu.

Zejména díky protestům Klubu Za starou Prahu a dalších spolků na obranu Petřína v roce 1937 byla vypsána soutěž na řešení dopravního spojení centra se severozápadním městem. V soutěži byl oceněn projekt odklánějící dopravu dále od historického jádra města a počítající s dvojicí tunelů pod Letnou a pod Strahovským stadionem. K realizaci letenského tunelu došlo až v období po druhé světové válce. Místo původního záměru návaznosti na komunikaci ze Staroměstského náměstí byl proražen v ose Revoluční třídy, dopravně významnější komunikace na místě zrušených hradeb mezi Starým a Novým Městem, a sousedního mostu tehdy zvaného Švermův most. K realizaci druhého, podstatně náročnějšího Strahovského tunelu bylo přistoupeno až mnohem později, dokončen byl teprve v roce 1997.

Tunel je dlouhý 423,3 metrů, výjezdová rampa je dlouhá 160 metrů. Letenský tunel má pouze jeden obousměrný tubus, který je esovitě prohnutý dvěma protioblouky (dolní má poloměr 100 metrů a horní 168,8 metrů), výškový rozdíl mezi oběma konci tunelu je 33 metrů.

Na jihu na tunel navazuje Štefánikův most a nábřežní komunikace nábřeží Edvarda Beneše a nábřeží Kapitána Jaroše. V letech 2002–2003 prošel tunel a jeho technologické vybavení kompletní rekonstrukcí. Původní dlážděná vozovka například byla vyměněna za asfaltovou.