Dana Zátopková
Dana Zátopková, roz. Ingrová (19. září 1922 Fryštát – 13. března 2020[2] Praha), byla československá atletka – oštěpařka, olympijská vítězka a manželka čtyřnásobného olympijského vítěze Emila Zátopka.
Dana Zátopková | |
---|---|
Dana Zátopková (1952) | |
Rodné jméno | Dana Ingrová |
Narození | 19. září 1922 Fryštát Československo |
Úmrtí | 13. března 2020 (ve věku 97 let) Praha Česko |
Místo pohřbení | Valašské muzeum v přírodě |
Povolání | oštěpařka, atletka a atletická trenérka |
Ocenění | Olympijský řád (1988) Čestné občanství města Uherské Hradiště (1992) Čestné občanství města Kopřivnice (1992) medaile Za zásluhy II. stupeň (2003) Čestné občanství hlavního města Prahy (2017) |
Choť | Emil Zátopek (1948–2000) |
Příbuzní | Sergěj Ingr (kmotr)[1] |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Atletika na LOH | ||
zlato | 1952 Helsinky | hod oštěpem |
stříbro | 1960 Řím | hod oštěpem |
Mistrovství Evropy | ||
zlato | 1954 Bern | hod oštěpem |
zlato | 1958 Stockholm | hod oštěpem |
Mistrovství ČSSR v atletice | ||
zlato | 1946 Praha | hod oštěpem |
zlato | 1947 Praha | hod oštěpem |
zlato | 1948 Praha | hod oštěpem |
zlato | 1949 Praha | hod oštěpem |
zlato | 1950 Bratislava | hod oštěpem |
zlato | 1951 Brno | hod oštěpem |
zlato | 1952 Praha | hod oštěpem |
zlato | 1954 Ostrava | hod oštěpem |
zlato | 1955 Brno | hod oštěpem |
zlato | 1956 Bratislava | hod oštěpem |
zlato | 1958 Ostrava | hod oštěpem |
zlato | 1959 Praha | hod oštěpem |
zlato | 1960 Brno | hod oštěpem |
stříbro | 1954 Ostrava | štafeta 4×100 m |
bronz | 1946 Praha | hod diskem |
Život
Její rodiče, Antonín a Františka Ingrovi, pocházeli z Vacenovic. Otec se po působení ve francouzských legiích během první světové války stal vojákem z povolání. Na začátku 20. let 20. století byl jmenován velitelem pohraničního praporu ve Fryštátě. Zde se také narodily všechny tři Ingrovy děti – Vladimír (1921), Dana (1922) a Miroslav (1923). Když bylo Daně Ingrové šest let, její rodina se z Fryštátu (dnešní Karviné) vrátila zpět do Vacenovic u Hodonína. Její otec byl v dalších letech jmenován velitelem útvaru v Olomouci a poté velitelem pluku v Uherském Hradišti.[3]
S atletikou se Dana poprvé seznámila při studiu gymnázia v Uherském Hradišti. Za druhé světové války a krátce po ní se Dana Ingrová aktivně věnovala házené. Všesportovní nadání dokázala, když se roku 1949 stala v dresu týmu Slovácká Slavie mistryní Československa v házené žen.
Od roku 1946 se společně s házenou začala Dana Ingrová opět věnovat i atletice a shodou náhod se dostala k náčiní, které ji později proslavilo, tedy k oštěpu. Už o dva roky později jako mistryně republiky odjela reprezentovat Československo na XIV. olympijské hry v Londýně (1948), kde se umístila na sedmém místě. Krátce po olympiádě, 24. října 1948 se provdala za vytrvalostního běžce Emila Zátopka.[4] Jejich svazek se později stal svazkem dvou výjimečných sportovců, olympijských vítězů, ale také lidí, kterým byly velmi blízké základní olympijské myšlenky a hodnoty.
Svého největšího úspěchu se Dana Zátopková dočkala roku 1952 na XV. olympijských hrách v Helsinkách. Ve stejný den vítězství svého manžela Emila v běhu na 5 000 metrů zvítězila ve své disciplíně i ona hodem za hranici padesáti metrů (50,47 m). Další úspěchy pak na sebe nenechaly dlouho čekat. Mnohonásobný zisk titulu mistryně republiky, mistryně Evropy z let 1954 a 1958, překonání světového rekordu z roku 1958 (55,73 m), či zisk stříbrné medaile ze XVII. olympijských her v Římě v roce 1960, to vše dokazuje, že úspěch v Helsinkách nebyl náhodným vítězstvím, ale vrcholem kariéry vynikající sportovkyně.
Po ukončení aktivní sportovní kariéry roku 1962 se Dana Zátopková věnovala trenérské činnosti. V letech 1960–1972 byla rovněž členkou ženské komise IAAF.
Zemřela ve spánku 13. března 2020 brzy ráno v Praze v Ústřední vojenské nemocnici ve věku 97 let.[5]
Pohřeb se konal 20. 3. 2020 v Praze ve strašnickém krematoriu, vzhledem k pandemii koronaviru a panujícím karanténním opatřením v úzkém kruhu přátel a osobností českého sportu, účast veřejnosti nebyla možná.[6] Ani osobnosti ze zahraničí se nemohly zúčastnit, poslaly kondolence. Celý obřad vysílala přímým přenosem Česká televize.[7]
Její ostatky byly uloženy na Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm[8] do společného hrobu s manželem Emilem.
Zajímavosti
- Svoji zlatou medaili v hodu oštěpem získala 24. července 1952 ve stejný den, kdy její manžel Emil Zátopek vybojoval zlatou medaili v běhu na 5 000 metrů. Zisk obou medailí proběhl v řádu několika minut po sobě a dodnes se jedná o jediný zapsaný manželský pár, který takto došel vítězství na Olympijských hrách.
- Narodila se ve stejný den, měsíc a rok jako její manžel Emil Zátopek.
Školy
- 1930–1934 Obecná škola Uherské Hradiště
- 1934–1941 Reálné gymnázium Uherské Hradiště
- 1946–1947 Pedagogická škola Brno
- 1957–1960 Trenérská škola při FTVS
Zaměstnání
- 1941–1943 zubní instrumentářka, Ostrava
- 1943–1945 vozová služba – nádraží Uherské Hradiště
- 1947–1949 vychovatelka n.p. Svit Gottwaldov
- 1949–1953 sekretářka sportovního časopisu Ruch (pozdější Stadion)
- 1953–1956 sportovní škola dorostu ÚDA (později Dukla Praha)
- 1956–1964 sportovní škola mládeže RH Praha (asistentka Oty Jandery)
- 1964–1980 ústřední trenérka vrhačů – Atletický svaz ČSTV
Sportovní úspěchy
Olympijské hry
- 1948 OH Londýn: 7. místo (39,64 m)
- 1952 OH Helsinky: 1. místo (50,47 m)
- 1956 OH Melbourne: 4. místo (49,83 m)
- 1960 OH Řím: 2. místo (53,78 m)
Mistrovství Evropy
- 1950 ME Brusel: 5. místo (41,34 m)
- 1954 ME Bern: 1. místo (52,91 m)
- 1958 ME Stockholm: 1. místo (56,02 m)
Rekordy
- 17× překonala československý rekord (první rekord 38,07 m (1948), poslední 56,67 m (1958)
- 3× překonala evropský rekord
- 1× překonala světový rekord výkonem 55,73 m (1958)
Vyznamenání a řády
- 1954 Zasloužilý mistr sportu
- 1975 spoluzakladatelka Československého klubu olympioniků
- 1992 spoluzakladatelka Českého klubu olympioniků
- 1982 medaile Za zásluhy o ČOV
- 1991 Cena Fair Play (Paříž)
- 1992 čestný odznak Přemysla Otakara II. (MNO)
- 1995 Stříbrný olympijský řád 1995
- 2003 titul Sportovní legenda udělovaná Klubem sportovních novinářů
- 2003 medaile Za zásluhy 2. stupně
- 2007 vyznamenání Za zásluhy 1. stupně Zlínského kraje
- 2009 cena Gratias Tibi - ke 110 letům založení ČOV
- 2012 vyznamenání Zlaté lípy (MNO)
- 2012 Evropský olympijský řád
- 2012 čestná občanka Vacenovic
- 2012 Nadace Charty 77 v rámci svého projektu SenSen (Senzační senioři) pro výjimečné seniory poprvé otevřela "Zlatou síň" pro seniory z řad veřejně známých osob a jako první do ní uvedla Danu Zátopkovou
Galerie
- Dana Zátopková na helsinské olympiádě (1952)
- Dana Zátopková (2014)
- Dana Zátopková ztvárněná mladými umělci na Street Art v Karviné
Odkazy
Reference
- Dostupné online.
- Zemřela Dana Zátopková. Deník N [online]. 2020-03-13 [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. (česky)
- ZÁTOPKOVÁ, Dana. Dana a Emil Zátopkovi Náš život pod pěti kruhy. první. vyd. Praha: Academia, 2016. 599 s. ISBN 978-80-200-2599-9. S. 119–124.
- Zátopek-Ahlden-O'Kacha. Lidová demokracie. 13. 10. 1948, s. 4. Dostupné online.
- Smutná zpráva pro český sport. Zemřela legendární Dana Zátopková, Sport.cz, 13.3.2020 Dostupné online
- sport.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2020-03-20]. Dostupné online.
- Poslední rozloučení s Danou Zátopkovou. Česká televize [online]. [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (česky)
- BURDA, Michal. Spolu v životě i smrti. Dana Zátopková spočinula na Slavíně vedle svého manžela. Moravskoslezský deník. 2020-09-20. Dostupné online [cit. 2021-02-11]. (česky)
- ZÁTOPKOVÁ, Dana. Dana a Emil Zátopkovi Náš život pod pěti kruhy. první. vyd. Praha: Academia, 2016. 599 s. ISBN 978-80-200-2599-9. S. 589–590.
Literatura
- ZÁTOPKOVÁ, Dana; ZÁTOPEK, Emil. Dana a Emil Zátopkovi vypravují. Ilustrace Otakar Mašek; statistická příloha "Závodění Emila a Dany v číslech" J. Popper. Praha: Naše vojsko, 1960. 258 s. S množstvím čb. fotografií.
- HANOUSEK, Ivan; LACINA, Jiří. Naši slavní sportovci. 1. vyd. Praha: Albatros, 1987. 414 s. 13-749-87. S. 20–21.
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1123–1124.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 548.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 755.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 807.
- 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 148–149.
- ZÁTOPKOVÁ, Dana. Dana a Emil Zátopkovi Náš život pod pěti kruhy. první. vyd. Praha: Academia, 2016. 599 s. ISBN 978-80-200-2599-9.
Související články
Externí odkazy
- Osoba Dana Zátopková ve Wikicitátech
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dana Zátopková na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dana Zátopková
- Životopis Dany Zátopkové na oficiálních stránkách Českého olympijského výboru
- Symbol fair play Dana Zátopková
- Dana Zátopková (rozhovor z cyklu České televize Na plovárně) – video on-line v archivu ČT
- Dana Zátopková v databázi Olympedia (anglicky)