Josef František

Narodil se v moravské vsi Otaslavice, jižně od Prostějova, v rodině Josefa Františka který byl chudý galicijský imigrant ze Španělska, který se postupně vypracoval na bohatého farmáře a jeho ženy Alžběty. Otec bojoval jako španělský voják ve španělsko-americké válce, po které Kuba získala nezávislost na Španělsku. [3]Po vyučení nastoupil do Školy leteckého dorostu v Prostějově. Po jejím ukončení se v roce 1936 stal pilotem na pozorovacích letounech Letov Š-328 u 5. letky 2. leteckého pluku v Olomouci. Po absolvování stíhacího kurzu se v roce 1936 stal stíhacím pilotem, létal na stíhačkách Avia B-534 u 4. stíhacího pluku u jeho 40. letky na letišti Kbely.[4] Jeho otec zemřel krátce před válkou, zatímco jeho matka a všichni sourozenci se dožili nacistické okupace.

Po okupaci Československa uprchl do Polska. Mnoho z československých pilotů pokračovalo dále do Francie, protože nebyli přijati do polského vojenského letectva, ale František se s několika druhy rozhodl zůstat a připojit se k polskému vojenskému letectvu.

Během německé invaze do Polska v září 1939, plnil František průzkumné a spojovací úkoly v neozbrojeném cvičném letadle RWD-8. Ve dnech 19. a 20. září napadl německé kolony ručními granáty. Ve středu 20. září byl sestřelen, ale nouzově přistál a byl obětavě zachráněn polskými piloty jiného letounu, kteří pod nepřátelskou palbou přistáli opodál. V pátek 22. září dostal František za úkol stáhnout se zbývajícími letadly jednotky do Rumunska. Jako mnoha jiným polským pilotům se mu podařilo uprchnout z rumunského internačního tábora a v říjnu 1939 se nakonec dostal až do Francie.

Ve Francii se František rozhodl zůstat raději se zbývajícími Poláky namísto toho, aby se připojil k československému letectvu (pravděpodobnou příčinou byl konflikt s jedním českým důstojníkem, jenž se ho pokoušel zavřít pro porušení subordinace). Není jasné, zda podnikal ve Francii stíhací lety nebo zda zde sestřelil nějaké letadlo. V té době zahraniční letci často bojovali pod pseudonymem, aby ochránili své rodiny v obsazených zemích před pronásledováním gestapa. Podle dostupných dokumentů se do frontového nasazení nedostal a pravděpodobně působil v zázemí jako zalétávací pilot.[5] Nicméně očitý svědek,^[zdroj?!] přímý účastník a taktéž letec, Josef Balejka, tvrdil, že Josef František sestřelil nad Belgií a Champagní během tří týdnů deset až jedenáct německých letounů, ale žádné oficiální francouzské ani polské dokumenty tuto skutečnost nepotvrdily.^[zdroj?!][6] Údajně vystupoval pod hlavičkou delta 27. srpna (podle data útoku), což bylo ozbrojené partyzánské skupyny zaměřující se na útoky na strategické cíle v Německu.

Po pádu Francie se František dostal do Spojeného království a byl přiřazen k 303. stíhací peruti na letišti Northolt, kde létal na stíhačkách Hawker Hurricane Mk.I. Letka se poprvé dostala do akce v srpnu 1940 v závěrečné fázi bitvy o Británii. Prvním (jistým) vítězstvím byla 2. září 1940 německá stíhačka Messerschmitt Bf 109E. Ve vzduchu se často svévolně vzdaloval od sestavy perutě a vyhledával příležitost bojovat s nepřítelem na vlastní pěst. Touto metodou sice dosahoval vzdušných vítězství, ale současně snižoval bojeschopnost vlastní formace. Velitelé peruti,[p 1] S/Ldr Kellett a Urbanowicz, jej nakonec prohlásili za „hosta perutě“, a dovolili mu operovat samostatně. Krátce po vzletu se tak mohl volně oddělit od formace a operovat nad Kentem nebo kanálem La Manche, kde napadal z náletu se vracející německá letadla. Poláci to nazývali metoda Frantiszka, Britové lone wolf („osamělý vlk“).[7] Během měsíce září dosáhl 17 jistých sestřelů německých letadel a jednoho pravděpodobného a stal se nejlepším nebritským pilotem RAF celé bitvy o Británii. Mnohokrát bojoval proti mnohem početnějšímu nepříteli. Posledního 17. vítězství dosáhl 30. září 1940.

V úterý 8. října 1940 se v 9:40, při návratu z hlídkového letu, Františkův Hurricane Mk.I R4175 (RF-R) zřítil v Cuddington Way v Ewellu. Důvody havárie se nepodařilo objasnit. Podle jedné teorie asi prováděl prvky letecké akrobacie blízko bydliště svého děvčete, podle jiných pamětníků na něm v té době byly patrné příznaky vyčerpání a únavy z boje. Je možné, že příčinou havárie byla kombinace obou těchto faktorů.

Byl pohřben na hřbitově polského letectva v Northwoodu.