Halel

Halel patří především ke třem poutním svátkům, Pesachu, Šavu'ot a Sukot (včetně Šmini aceret a Simchat Tóra), hlavním svátkům zmíněným v Tóře, a to jak v den, který má pravidla plného svátku, tak i ve svátečním mezidobí (chol ha-mo'ed). Většinou se čte úplný halel, výjimkou je posledních šest dní Pesachu, kdy se čte tzv. poloviční halel. Důvodem je to, že pesachové události způsobily zničení Egypta. Naproti tomu se v první den pesachu čte plný halel nejen při ranní modlitbě, ale i při večerní modlitbě v předvečer svátku. Je to jediný případ, kdy se halel čte v noci a tomuto halelu je přikládána zvláštní důležitost. Znovu se pak halel rozšířený o další chvalozpěvy čte v rámci sederové večeře.

Na Vysoké svátky (Roš ha-šana a Jom kipur) se halel nečte, jelikož Talmud uvádí: „Copak se sluší, aby Král seděl na svém Trůně soudu, s Knihou života a Knihou smrti otevřenými před sebou, a lidé aby mu zpívali radostné chvály?“[1]

Na novoluní (Roš chodeš) je recitován poloviční halel; je-li novoluní dvoudenní, recituje se v oba dny. Tento zvyk byl zaveden až v mnohem pozdější době než u hlavních svátků. Novoluní měsíce tevet připadá vždy na Chanuku, a čte se proto plný halel.

Na Chanuku se recituje plný halel po celých osm dnů trvání svátku.

Oproti tomu na Purim se halel nečte vůbec, ačkoli i zde došlo k zázračnému zachránění Židů před záhubou. Uvádí se pro to tyto důvody:

• Zázrak se nestal v Zemi Izrael a pro menší svátky platí, že jen ty, které jsou vázány na Zemi Izrael zaslouží připomínat čtením halelu.
• Ačkoli purimovým zázrakem byli Židé zachráněni před záhubou, zůstali nadále v područí Perské říše, zatímco Makabejské povstání připomínané o Chanuce vedlo k nastolení nezávislosti Židů na seleukovských králích.
• Čtení Megily (knihy Ester) nahrazuje čtení halelu.

Některé skupiny Židů, zejména ty, které se ztotožňují s náboženským sionismem, čtou halel také na Den nezávislosti Izraele a Den Jeruzaléma na připomínku boží pomoci, díky které Stát Izrael uhájil svoji existenci ve válce za nezávislost a šestidenní válce

Halel má dvě varianty: plný halel nebo poloviční (přesněji: zkrácený) halel.

V plném halelu (hebrejsky הלל שלם‎ halel šalem) se čte šest žalmů, které tvoří jeho první část (Žalmy 113–118), v celém rozsahu. Tato varianta halelu se čte na Sukot, Šmini aceret a Simchat Tora, na Šavuot, na první (a mimo Izrael i na druhý) den Pesachu a po celou dobu Chanuky.

Na začátku i na konci plného halelu se říká příslušné požehnání. aškenázská varianta požehnání končí „…ve-civanu likro et ha-halel“ („…a přikázal jsi nám číst halel“), sefardská varianta má místo toho „…ve-civanu ligmor et ha-halel“ („…a přikázal jsi nám dokončit halel“).

V polovičním halelu (hebrejsky חצי הלל‎ chaci halel) se vypouští prvních 11 veršů Žalmu 115 a prvních 11 veršů Žalmu 116. Čte se na Roš chodeš a v posledních 6 dnech Pesachu.

Maimonides uvádí, že recitace halelu na Roš chodeš není micva, ale pouhý minhag, a proto se nepřísluší říkat před ním ani po něm požehnání.[2] Autority směrodatné pro aškenázskou praxi souhlasí, že se jedná o minhag, přesto však povolují pronést požehnání, tak jak se pronáší i při praktikování jiných minhagů.[3]