Alfa Romeo 158

Vůz Alfa Romeo 158, kterému se přezdívalo Alfetta (malá Alfa), vznikl z podnětu Enza Ferrariho, který nejprve s vozy Alfa Romeo sám jezdil a posléze je používal ve svém týmu. Ve Ferrariho dílnách se zcela přepracovala koncepce vozu Alfa 308 Corsa s šestnáctiválcovým V motorem na vůz s řadovým osmiválcem a nezávisle zavěšenými koly. Alfetta se stala nejúspěšnějším závodním vozem období po druhé světové válce a vozem s nejdelší historií, vznikla v roce 1936 a na závodní dráze sbírala vavříny celých 13 let. Vůz je z velké části dílem Gioacchina Colomba, se nímž úzce spolupracoval Alberto Massimino. Motor byl přeplňovaný jednokomorovým objemovým kompresorem Roots. Již při prvních zkušebních jízdách demonstruje svou sílu 180 koní při 6500 otáčkách za minutu, při prvních pokusech v závodě se výkon vyšplhal až na 195 koní při 7000 otáčkách za minutu.

Na závodní dráze si svůj debut odbyla v závodě Coppa Ciano v Livornu 7. srpna 1938, jednalo se o závod na městském okruhu dlouhém 5,8 km, který jezdci absolvovali celkem 25×. Alfa Romeo 158 okamžitě dominovala, zvítězil Emilio Villoresi a druhý dojel Clemente Biondetti.[1] Následná evoluce vozu (model B) spatřila světlo světa v roce 1939 a s výkonem 225 koní znovu dominovala závodu v Livornu [2] 30. července 1939, i v následném závodě v Pescaře [3] V následujících letech závodů na evropském kontinentu, v důsledku válečného konfliktu, ubývalo, a tak se jezdci a týmy soustředili na závody v Jižní Americe.

V poválečném období (1946) se Alfetta prezentovala s verzí 158/46 (254CV, 7500 otáček/min.) a v Grand Prix Národů 1946 obsadila první tři místa,.[4] Zvítězila také s Achillem Varzim na okruhu Valentino,[5] s Carlem Felicem Trossim v Miláně.[6]

V roce 1947, díky plnění dvoucestným objemovým kompresorem Roots, vzrostl výkon na 275 koní (model 158/46B). Vůz dominoval v Grand Prix Švýcarska (první tři místa),[7] Grand Prix Belgie (první čtyři místa),[8] Grand Prix Bari (první dvě místa)[9] a Grand Prix Itálie (první čtyři místa).[10]

I v roce 1948 patřila Alfa Romeo 158/47 k nejlepším vozům na tratích Grand Prix. V Grand Prix Švýcarska zvítězil Carlo Felice Trossi před francouzským pilotem Jean-Pierrem Wimillem (oba Alfa Romeo 158). Během tréninku na GP Švýcarska zahynul Achille Varzi, třetí pilot Alfy Romeo. V Grand Prix Francie slavila Alfa Romeo další kompletní stupně vítězů; Jean-Pierre Wimille, Consalvo Sanesi a Alberto Ascari. Jean-Pierre Wimille zvítězil v dalších dvou závodech v Grand Prix Itálie, která se jela na trati Valentino, a v Grand Prix Monzy, kde Alfa Romeo obsadila znovu první čtyři místa.

Úvod roku 1949 je poznamenán tragickou událostí, která zasáhla především tovární tým Alfa Romeo, při Grand Prix Juan Domingo Peron, na okruhu Parco Palermo v Buenos Aires, zahynul Jean-Pierre Wimille. Další rána pro milánskou automobilku byla smrt dalšího pilota, Carla Feliceho Trossiho. Alfa Romeo, která dominovala závodům v posledních třech letech, přišla během několika měsíců o tři jezdce, tým byl v šoku. Vedení závodního týmu se rozhodlo do sezony nenastoupit.

Na závodní tratě se vůz vrátil v roce 1950 se zcela inovovaným týmem, vedení angažovalo Giuseppe Farinu, Luigiho Fagioliho a Juana Manuela Fangia. S novým výkonem 350 koní a 8600 otáček/min Alfa Romeo 158 prakticky neměla konkurenci a zvítězila ve všech Grand Prix, kterých se zúčastnila. Giuseppe Farinu dovezla k titulu mistra světa a i následující dvě příčky v šampionátu patřily pilotům Alfetty 158. A tak končí 13leté úspěšné tažení světem Grand Prix pro vůz, jenž se stal opravdovou legendou mezi závodními vozy.

• Motor: Alfa Romeo
  • Řadový
  • 8 válců
  • Objem: 1497 cm³
  • Výkon: 297 kW
  • Otáčky: 10 500 min
  • Rychlost: 310 km/h
  • Palivo: Schell
• Hmotnost: 630 kg
• Pneumatiky: Pirelli

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfa Romeo 158 na Wikimedia Commons
• (španělsky)F1 Alfa Romeo 158