Eurovision Song Contest 2020

Přípravy na Eurovizi 2020 započaly již 19. května 2019, tedy v téměř okamžité návaznosti na vyhlášení nizozemského vítěze předchozího ročníku. Výkonný supervizor Evropské vysílací unie (EVU), Jon Ola Sand, předal zástupcům vysílací stanice AVROTROS, jež má na starosti správu nizozemské Eurovize, štos dokumentů a USB disk s instrukcemi potřebnými pro zahájení příprav na následující rok. Společnost AVROTROS jinak na organizaci soutěže spolupracovala se sesterskou společností Nederlandse Omroep Stichting (NOS) a mateřskou organizací Nederlandse Publieke Omroep (NPO).

Místo konání, aréna Rotterdam Ahoy

Již před samotnou Eurovizí 2019, kdy se reprezentant Nizozemska Duncan Laurence stal především u sázkových kanceláří jasným favoritem na vítěze, vyjádřila některá nizozemská města zájem o případné hoštění následujícího ročníku. Mezi ně se zařadily metropole jako Amsterdam, Haag a Maastricht. O hrubém plánu výběru hostitelského města v případě nizozemského vítězství v této době hovořila i mluvčí společnosti Nederlandse Publieke Omroep (NPO). Když se tak opravdu stalo, začali starostové měst odesílat textové zprávy nizozemskému předsedu vlády, Markovi Ruttemu, a lobbovat tak za své oblasti ve spojitosti s příštím ročníkem Eurovize. Do tohoto boje se zapojila i řada významných osobností této západoevropské země jako Esther Hart, Getty Kaspers, André Rieu či samotný Duncan Laurence a rovněž vyjádřila podporu svým oblíbeným kandidátům na pořádání soutěže.

Výběrové řízení hostitelského města oficiálně započalo 29. května 2019. Prostor k podání oficiální přihlášky do výběru dostali kandidáti v první fázi procesu, jež trvala do 12. června. Zapojilo se celkem devět měst: Amsterdam, Arnhem, Breda, Haag, ’s-Hertogenbosch, Leeuwarden, Maastricht, Rotterdam a Utrecht. Právě ta následně obdržela seznam nutných kritérií pro pořádání akce. Zájem o Eurovizi 2020 vyjádřila i jiná města, nakonec ale přihlášku nepodala. Město Zwolle odstoupilo z důvodu nedostatečné kapacity místní arény IJsselhallen. V případě města Enschede při německé hranici došlo k odstupu na podnět lokální vlády, jež akci odmítla finančně podpořit. K pořádání vlastní akce se původně přemýšlelo o využití jedenáctého hangáru tamějšího letiště.

V období od 12. června do 10. července měla kandidátská města prostor na vytvoření podkladů a představení svých možností a plánů organizace soutěže. Během této fáze se mohla stále zapojit i další města, jiná pak z procesu vystoupit. Této druhé možnosti využila celkem čtyři města. Amsterdam zrušil svoji přihlášku z důvodu dalších pořádaných akcí v období Eurovize 2020. Z finančních obav odstoupilo i severobrabantské město Breda. Leeuwarden byl pak nucen odstoupit kvůli nedostatečné výšce stropu místní haly WTC Expo. Zájem o hoštění nakonec zrušilo i sídelní město Haag, jehož potenciální komplexy rovněž nejsou vhodné – velikostně dostačující stadión Cars Jeans Stadion postrádá střechu, přičemž její instalace by nebyla finančně výhodná, a zakrytí otevřené plochy Malieveld neodpovídá podmínkám organizace. Po odstupu začalo město ve výběrovém řízení podporovat nedaleký Rotterdam.

Zbývajících pět kandidátů – Arnhem, ’s-Hertogenbosch, Maastricht, Rotterdam a Utrecht – představilo své plány na oficiální ceremonii 10. července v holandském Hilversumu. Zástupci pořádajících vysílatelů 16. července představili zúžený výběr – Maastricht a Rotterdam – a zbylí kandidáti, Arnhem, ’s-Hertogenbosch a Utrecht, byli odmítnuti. Utrecht byl vyřazen kvůli pochybám o kapacitě města pořádat akci podobných rozměrů. Další aspekt, který rada vzala v potaz, byl záměr města zavést provizorní zastřešení nad otevřenou travnatou plochou Jaarbeurs a využít ji tak během soutěžních večerů. Město ’s-Hertogenbosch neuspělo kvůli nedostatečné výšce stropu arény Brabanthallen a malé kapacitě hotelových pokojů a zázemí pro návštěvníky.

Zástupci společnosti NPO posléze 17. července navštívili Maastricht, aby prodiskutovali detaily hoštění. O den později to samé učinili i v případě Rotterdamu. Dodatečné návštěvy a jednání o logistice proběhly v obou městech i na konci měsíce. Dne 9. srpna obdržela obě města zkontrolované podklady s požadavkem doplnění informací o místních sociálních programech, ostatních vedlejších pořádaných akcích a programových povoleních. V průběhu téhož měsíce byl kandidátům předložen koncept smlouvy, který Maastricht na rozdíl od Rotterdamu odmítl. Během speciálního přenosu televizí NPO 1 a NPO 2 bylo za vítěze oficiálně prohlášeno město Rotterdam.

Každoročně je v rámci pořádání soutěže vytvořena tzv. „Eurovizní vesnička“. Příznivci soutěže a její sponzoři navštěvují tento prostor s eurovizní tematikou v průběhu festivalu. Návštěvníci zde mohou sledovat živá vystoupení některých reprezentantů či přímé přenosy soutěžních večerů na velkých obrazovkách. Po tomto provizorním městečku jsou rozmístěny i obchody či stanoviště se zábavnými aktivitami. V Rotterdamu měl být k Eurovizní vesničce využit jeden z největších otevřených prostor centra města, Binnenrotte. Ten se mimo jiné nachází v blízkosti architektonického divu Markthalu.

S pořádáním Eurovize se pojí i zajištění prostor pro EuroClub, tedy noční klub využívaný pro soukromé akce účastníků soutěže či afterparty. Tohoto úkolu se ujal klub Maassilo, jež se nachází na nábřeží Maashaven Zuidzijde asi 10 minut od arény Rotterdam Ahoy, kde se měly uskutečnit slavnostní večery. Zatímco Eurovizní vesnička je za poplatek otevřena veřejnosti, EuroClub mohou navštěvovat pouze akreditovaní fanoušci, delegáti a novináři.

Oficiální slogan Eurovize 2020, „Open Up“, byl představen 24. října 2019. Logo má pak reprezentovat vlajky všech 41 zúčastněných států podle toho, jak se chronologicky přidávaly do soutěže Eurovision Song Contest, jejíž první ročník se uskutečnil již v roce 1956. Tvorbu loga zajistila společnost CLEVER°FRANKE.

Vzhled pódia odhalila Evropská vysílací unie (EVU) v prosinci 2019. Designer stage, Němec Florian Wieder se zkušenostmi ve stejné disciplíně již z let 2011, 2012, 2015, 2017, 2018 a 2019, se nechal inspirovat sloganem „Open Up“ a tradiční plochou nizozemskou krajinou. Stejně jako v předchozích letech bude tzv. „green room“, tedy sekce pro delegace soutěžících států, opět umístěna uvnitř arény.

Moderátoři Eurovize 2020

Společnost Nederlandse Publieke Omroep (NPO) odtajnila jména tří moderátorů Eurovize 2020 4. prosince 2019. Stali se jimi herečka a televizní moderátorka Chantal Janzen, zpěvák a nizozemský komentátor eurovizních přenosů Jan Smit a zpěvačka Edsilia Rombley. Poslední jmenovaná již reprezentovala Nizozemsko na Eurovizi 1998 a 2007.

Zúčastněné státy si na rotterdamské radnici 28. ledna 2020 pomocí losu vybrali místo v prvním nebo ve druhém semifinále. Všech 35 semifinalistů bylo předem rozděleno do 5 skupin po sedmi na základě historických výsledků a pravidelné vzájemné podpory některých států pro zachování co největší objektivity či eliminace politického vlivu v rámci soutěže. Losu se zúčastnily státy tzv. „Velké Pětky“, jejíž členové postupují přímo do finále, a automaticky postupující Nizozemsko jako hostitel a předchozí vítěz. Zástupcům tak los určil, ve kterém semifinále by hlasovali.

Skupina 1	Skupina 2	Skupina 3	Skupina 4	Skupina 5
Albánie Albánie Chorvatsko Chorvatsko Rakousko Rakousko Severní Makedonie Severní Makedonie Srbsko Srbsko Slovinsko Slovinsko Švýcarsko Švýcarsko	Austrálie Austrálie Dánsko Dánsko Estonsko Estonsko Finsko Finsko Island Island Norsko Norsko Švédsko Švédsko	Arménie Arménie Ázerbájdžán Ázerbájdžán Bělorusko Bělorusko Gruzie Gruzie Moldavsko Moldavsko Rusko Rusko Ukrajina Ukrajina	Bulharsko Bulharsko Kypr Kypr Malta Malta Portugalsko Portugalsko Rumunsko Rumunsko Řecko Řecko San Marino San Marino	Belgie Belgie Česko Česko Irsko Irsko Izrael Izrael Lotyšsko Lotyšsko Litva Litva Polsko Polsko

Dne 22. října 2019 oznámil šéf španělské delegace, že Evropská vysílací unie (EVU) jedná o případných změnách tradičního hlasovacího systému. Jeho řecký protějšek však 30. října přišel s informací o výsledku hlasování mezinárodních reprezentací týkající se této otázky – 80 % z nich se vyjádřilo pro zachování dosavadního způsobu.

Medailonky, někdy také označovány jako pohlednice, jsou krátká videa, která představují každý stát před samotným vystoupením na eurovizní stagi. Jedná se o jeden z nezbytných úkolů účastnících se delegací a jejich přehrání zajišťuje čas na přípravu pódia mezi jednotlivými soutěžními čísly. Stejně jako v minulých letech měly mít medailonky danou tematiku. Každý reprezentant tak měl navštívit jednu část Nizozemska a s místními obyvateli vyzkoušet některé z tradičních aktivit a zvyků. Téma se mělo nést v duchu sloganu „Open Up“, v překladu „Otevři se“.

V rámci soutěžních večerů tradičně vystupují i jiní, častokrát místní hudební umělci. Během finálového klání se měl předvést například symfonický orchestr mladých hudebníků. Tradiční úvodní přehlídku vlajek soutěžních zemí měl doprovodit patnáctiletý DJ Pieter Gabriel.

Prvního semifinále se mělo zúčastnit celkem 17 zemí. Odehrát se mělo 12. května ve 21 hodin místního času. Kromě níže zmíněných států měli hlasovat diváci a poroty z Itálie, Německa, jež měli být členy automaticky kvalifikující se tzv. Velké Pětky, a Nizozemska, které rovněž jako hostitel a vítěz předchozího ročníku mělo postup do finále jistý. Rozhodl o tom los, který proběhl na konci ledna a který také určil, v jaký den a v jaké polovině jednotliví soutěžící měli vystoupit.[3]

V den plánovaného konání semifinále byl na oficiálním YouTube kanálu Eurovize odvysílán speciální pořad Eurovision Song Celebration 2020, kde byly prezentovány všechny písně z tohoto semifinále a další bonusy. Pořadí skladeb určili producenti soutěže a odpovídalo pořadí, které by platilo i v případě, že by Eurovize probíhala tradiční formou.[4] Druhá část pořadu proběhne v den konání druhého semifinále.

Pořadí[4]	Země[5][3]	Interpret[6]	Skladba[6]	Jazyk
1	Švédsko Švédsko	The Mamas	„Move"	angličtina
2	Bělorusko Bělorusko	VAL	„Da vidna“ (Да вiдна)	běloruština
3	Austrálie Austrálie	Montaigne	„Don't Break Me“	angličtina
4	Severní Makedonie Severní Makedonie	Vasil	„You“	angličtina
5	Slovinsko Slovinsko	Ana Soklič	„Voda“	slovinština
6	Litva Litva	The Roop	„On Fire“	angličtina
7	Irsko Irsko	Lesley Roy	„Story of My Life“	angličtina
8	Rusko Rusko	Little Big	„Uno“	angličtina, španělština
9	Belgie Belgie	Hooverphonic	„Release Me“	angličtina
10	Malta Malta	Destiny	„All of My Love“	angličtina
11	Chorvatsko Chorvatsko	Damir Kedžo	„Divlji vjetre“	chorvatština
12	Ázerbájdžán Ázerbájdžán	Efendi	„Cleopatra"	angličtina
13	Kypr Kypr	Sandro	„Running“	angličtina
14	Norsko Norsko	Ulrikke	„Attention“	angličtina
15	Izrael Izrael	Eden Alene	„Feker libi“	angličtina, amharština
16	Rumunsko Rumunsko	Roxen	„Alcohol You“	angličtina
17	Ukrajina Ukrajina	Go A	„Solovej“ (Соловей)	ukrajinština

Druhého semifinále se mělo zúčastnit celkem 18 zemí. Odehrát se mělo 14. května ve 21 hodin místního času. Kromě níže zmíněných států by mohli hlasovat diváci a poroty ze tří zemí tzv. Velké Pětky, konkrétně Francie, Spojeného království a Španělska.

Pořadí[7]	Země[5][3]	Interpret[6]	Skladba[6]	Jazyk
1	Řecko Řecko	Stefania	„Superg!rl“	angličtina
2	Estonsko Estonsko	Uku Suviste	„What Love Is"	angličtina
3	Rakousko Rakousko	Vincent Bueno	„Alive“	angličtina
4	Moldavsko Moldavsko	Natalia Gordienko	„Prison"	angličtina
5	San Marino San Marino	Senhit	„Freaky!“	angličtina
6	Česko Česko	Benny Cristo	„Kemama“	angličtina
7	Srbsko Srbsko	Hurricane	„Hasta la vista“	srbština
8	Polsko Polsko	Alicja	„Empires"	angličtina
9	Island Island	Daði og Gagnamagnið	„Think About Things"	angličtina
10	Švýcarsko Švýcarsko	Gjon's Tears	„Répondez-moi"	francouzština
11	Dánsko Dánsko	Ben & Tan	„Yes"	angličtina
12	Albánie Albánie	Arilena Ara	„Fall from the Sky"	angličtina
13	Finsko Finsko	Aksel	„Looking Back"	angličtina
14	Arménie Arménie	Athena Manoukian	„Chains on You"	angličtina
15	Portugalsko Portugalsko	Elisa	„Medo de sentir“	portugalština
16	Gruzie Gruzie	Tornike Kipiani	„Take Me as I Am"	angličtina
17	Bulharsko Bulharsko	Victoria	„Tears Getting Sober"	angličtina
18	Lotyšsko Lotyšsko	Samanta Tīna	„Still Breathing“	angličtina

Finále se mělo zúčastnit celkem 26 zemí – 20 postupujících z obou semifinále, členové automaticky postupující tzv. „Velké Pětky“ a hostitel a vítěz předchozího ročníku, Nizozemsko. Odehrát se mělo 16. května ve 21 hodin místního času.

Pořadí[8]	Země[5]	Interpret[6]	Skladba[6]	Jazyk
23	Nizozemsko	Jeangu Macrooy	„Grow"	angličtina
—	Francie Francie	Tom Leeb	„The Best in Me“	angličtina, francouzština
	Itálie Itálie	Diodato	„Fai rumore“	italština
	Německo Německo	Ben Dolic	„Violent Thing“	angličtina
	Spojené království Spojené království	James Newman	„My Last Breath“	angličtina
	Španělsko Španělsko	Blas Cantó	„Universo"	španělština

12. a 14. května, místo zrušených semifinálových kol, bude na oficiálním YouTube kanálu Eurovize představeno všech 41 písní včetně dalších bonusů. Pořadí určili producenti soutěže stejně jako v minulých letech. Fanoušci se mohli stát součástí vysílání, zveřejněny byly jejich názory na skladby a tradiční rekapitulace písní byla vytvořena jen z videí fanoušků.

Místo Eurovize se EVU rozhodla uspořádat Eurovision: Europe Shine a Light. Tento živý televizní program zajistili nizozemští provozovatelé televizního vysílání AVROTROS, NOS a NPO. Stopáž celého přenosu byla 120 minut a celý přenos moderovali Chantal Janzen, Edsilia Rombley a Jan Smit, kteří měli moderovat Eurovizi. Spolu s nimi uváděla během vysílání jednotlivá vystoupení NikkieTutorials, která měla být rovněž součástí týmu Eurovize 2020. Soutěž byla vysílána v celkem 46 zemích. Česká republika tento program vysílala živě na kanále ČT Art s českým komentářem Jana Maxiána.

• Andorra Andorra – V březnu 2019 uvedl andorrský veřejnoprávní vysílatel Ràdio i Televisió d’Andorra (RTVA), že podobně jako v roce 2004, kdy se Andorra soutěže zúčastnila poprvé, by byl ochotný ve spolupráci s katalánskou společností Televisió de Catalunya pracovat na návratu na eurovizní pódium.[9] O dva měsíce později však představitelé RTVA oznámili opětovnou neúčast, která trvá již od ročníku 2010, kdy ze soutěže odstoupili z finančních důvodů.[10] Do diskuse se v listopadu 2019 zapojila i vládnoucí strana Demòcrates per Andorra, podle níž se společnost RTVA do soutěže vrátí, za nezbytné ale považuje vypracování cenového posudku.[11]

• Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina – Dle informací Lejly Babović, členky řídícího výboru veřejnoprávního vysílatele Bosenskohercegovačka radiotelevizija (BHRT), z prosince 2018, je návrat Bosny a Hercegoviny na Eurovizi prioritou, kvůli nedostatku financí však zapochybovala o návratu do soutěže i pro tento ročník.[12] Země naposledy soutěžila v roce 2016. V červenci 2019 BHRT definitivně potvrdila opětovnou neúčast z důvodu sankcí uvalených ze strany EVU kvůli přetrvávajícímu bosenskému dluhu.[13]

• Maďarsko Maďarsko – V říjnu 2019 přišel maďarský veřejnoprávní vysílatel MTVA s informací, že tradiční národní kolo A Dal, které se pro výběr reprezentantů využívalo již od roku 2012, nebude pro tento ročník pořádáno a namísto toho se jeho organizátoři zaměří na rozvoj maďarské popové hudební scény.[14] Oficiálně vyšla najevo maďarská absence na Eurovizi 2020 až se zveřejněním kompletního seznamu účastníků od EVU.[15] Pravidelná a poměrně úspěšná šňůra maďarských reprezentantů byla tak poprvé přerušena, a to konkrétně v době zvyšujícího se odporu tamní vlády a vedení stanice MTVA vůči zástupcům skupiny LGBT. Přestože země neudala žádný oficiální důvod odstupu ze soutěže, dle spekulací označila MTVA Eurovizi za „příliš gay“.[16]

• Lucembursko Lucembursko – Požadavky na návrat Lucemburska do soutěže se s velkou sílou objevily především před konáním předchozího ročníku v Tel Avivu. Zpěvačka Anne-Marie David, lucemburská eurovizní vítězka z roku 1973, tyto žádosti aktivně podpořila, zatímco fanoušci soutěže podali národnímu vysílateli RTL Télé Lëtzebuerg (RTL) a Poslanecké sněmovně Lucemburska za návrat této západoevropské země na Eurovizi petici.[17] Důvodem pro podobnou akci se staly argumenty vedení televize o tom, že znovuúčast by byla finančně příliš nákladná a že ministáty nemají na moderní Eurovizi velkou šanci na úspěch. Novou petici podala v červnu 2019 dokonce sama Poslanecká sněmovna, jež přijímala podpisy do 1. srpna.[18] Ani to však RTL nepřesvědčilo a již v červenci Lucembursko oficiálně odmítlo účast na ročníku 2020. Společnost by se prý ráda spíše než na hudební a zábavní tvorbu zaměřila na zpravodajské relace, jako důvod další absence byla i finanční zátěž. Lucembursko se na Eurovizi naposledy objevilo v roce 1993.

• Monako Monako – Monacká televize TMC oznámila neúčast na Eurovizi 2020 v srpnu 2019. Reprezentant Monaka na soutěži naposledy vystoupil v roce 2006.

• Černá Hora Černá Hora – Přestože národní vysílatel Radio televizija Crne Gore (RTCG) v září 2019 účast na dalším ročníku přislíbil, v listopadu internetovému portálu ESCToday prozradil, že účast patrně nebude uskutečnitelná. Toto prohlášení vydal generální ředitel televize, Božidar Šundić, s tím, že oficiální stanovisko ještě určí rada televize. Následně se však Černá Hora neobjevila na oficiální seznamu účastníků vydaném EVU. RTCG nakonec uvedla, že ze soutěže odstupuje z důvodu neuspokojivých výsledků na předchozích ročníků a rovněž finančních problémů. Finance jinak utracené za přihlašovací poplatek vysílatel využil na pořízení nových automobilů pro své pracovníky.

• Slovensko Slovensko – Rozhlas a televízia Slovenska (RTVS) potvrdila neúčast na Eurovizi 2020 již v červnu předchozího roku z důvodu nedostatečného zájmu o soutěž ze strany slovenského publika. Naposledy se slovenský zpěvák zapojil v roce 2012.[19]

• Turecko Turecko – Turecko, které naposledy soutěžilo v roce 2012, se dle prohlášení EVU ze září 2019 do tohoto ročníku nepřihlásilo.[20]

• Kazachstán Kazachstán – Jon Ola Sand, výkonný supervizor Eurovision Song Contest, v listopadu 2018 uvedl, že případné vpuštění Kazachstánu do soutěže bude muset prodiskutovat referenční skupina EVU. Kazašské vysílací stanici Habar, jež v rámci EVU zastupuje zájmy této středoasijské země, už tato skupina odeslala pozvánku k účasti na dětské verzi soutěže, Junior Eurovision Song Contest, kterou přijala v letech 2018 a 2019. To však Kazachstánu automaticky neumožnilo zapojit se rovněž do standardní podoby Eurovize. V září 2019 EVU nakonec uvedla, že neplánuje přizvat Kazachstán na ročník 2020.

• Kosovo Kosovo – Mentor Shala, bývalý generální ředitel kosovského vysílatele Radio Televizioni i Kosovës (RTK), v červnu 2018 uvedl, že je na EVU vyvíjen nátlak na uznání společnosti za plnohodnotného člena Unie, aby mohlo Kosovo debutovat na ročníku 2020. Jedním z kritérií přijetí vysílatele do EVU je členství v Mezinárodní telekomunikační unii (ITU). Na 82. valném shromáždění EVU v červnu 2019 proběhlo hlasování o tom, zda zrušit takový požadavek či nikoli. Členové Unie však odhlasovali jeho ponechání, což má za následek další zdržení kosovské eurovizní otázky. Eurovize 2020 se tak tato balkánská země opět neúčastní.

• Lichtenštejnsko Lichtenštejnsko – Lichtenštejnský veřejnoprávní vysílatel 1 FL TV oznámil neúčast na Eurovizi 2020 v srpnu 2019. Přestože jisté snahy o podání přihlášky do EVU a následné participaci na Eurovizi v minulosti proběhly, po neočekávaném úmrtí ředitele televize, Petera Kölbela, se od nich postupně odstoupilo. K pokrytí veškerých nákladů spojených se vstupem do Unie a následným poplatkům v rámci účasti na samotné soutěži by společnost jinak potřebovala finanční pomoc lichtenštejnské vlády.

V červenci 2019 podepsali zástupci Evropské vysílací unie (EVU) a společnosti Netflix smlouvu udělující práva této americké firmě zveřejnit přenos Eurovision Song Contest 2020 ve Spojených státech.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eurovision Song Contest 2020 na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky (anglicky)