Francie na Eurovision Song Contest

Francie se soutěže Eurovision Song Contest zúčastnila již dvaašedesátkrát (2019), společně s dalšími sedmi státy se poprvé účastnila již na prvním ročníku v roce 1956. Země soutěž vynechala pouze dvakrát, a to v letech 1974 a 1982, vyhrála celkem pětkrát. Společně s Itálií, Německem, Spojeným královstvím a Španělskem je jedním ze států tzv. „Velké pětky“, skupiny, která nejvíce finančně přispívá Evropské vysílací unii (EVU), která soutěž pořádá. Tyto státy se tak automaticky účastní finále.

Francie
Televizní staniceFrance 2
Počet účastí
Počet účastí62 (2019)
První účast1956
Nejlepší výsledek1. místo: 1958, 1960, 1962, 1969, 1977
Nejhorší výsledekposlední: 2014
Externí odkazy
Francie na Eurovision.tv

Francie poprvé soutěž vyhrála v roce 1958 s písní „Dors, mon amour“ zpěváka Andrého Claveaua. Na prvním místě se země umístila dále v letech 1960 s písní „Tom Pillibi“ od zpěvačky Jacqueline Boyer, 1962 se skladbou „Un Premier Amour“ od Isabelle Aubret, posledního úspěchu 60. let země dosáhla v roce 1969 se skladbou „Un jour, un enfant“ od zpěvačky Fridy Boccary, kdy se o vítězství dělila s Nizozemskem, Spojeným královstvím a Španělskem. Páté vítězství se dostavilo roku 1977, když zvítězila s písní „L’oiseau et l’enfant“ zpěvačka Marie Myriam. Na druhém místě se pak Francie umístila celkem čtyřikrát, a to v letech 1957, 1976, 1990 a 1991.

Mezi 5 nejlepších států se Francie během 20. století dostala celkem čtyřiadvacetkrát, úspěchy se však s příchodem 21. století začaly vytrácet. Do pětice zemí s nejvyšším skóre se Francie probojovala pouze dvakrát, v roce 2014 dokonce skončila na posledním místě.

Organizace

Soutěž Eurovision Song Contest ve Francii během let představilo hned několik vysílatelů. Mezi ně patří RTF (1956–1964), ORTF (1965–1971) a TF1 (1975–1981). Od roku 1983 byl za organizaci zodpovědná síť televizních stanic France Télévisions, přičemž finále vysílaly dílčí televize France 2 (1983–1998) a France 3 (1999–2014), semifinále potom France 4 (2005–2010, 2016) a France Ô (2011–2015). Semifinále ročníku 2004 vysíláno nebylo, nicméně diváci, kteří se nacházeli v blízkosti Monaka měli možnosti ho mohli sledovat prostřednictvím tamní televize TMC Monte-Carlo. Rádiové vysílání bylo zprostředkováno stanicí France Inter, a to v letech 1971 až 1998, od roku 2001 následně rádio France Bleu.

Francie často měnila způsob národního výběru reprezentantů, tedy jak národní kola, tak i interní výběry, někdy také kombinace těchto dvou.

Historie účasti

Jedná se o jednoho z nejúspěšnějších účastníků soutěže, který zvítězil celkem pětkrát, čtyřikrát se umístil na stříbrné příčce, na 3. místě skončil sedmkrát. Mezi lety 1960 a 1993 Francie držela prvenství v počtu vítězství, buď sama či v remíze. Blízko vítězství se stát ocitl i v roce 1991 se skladbou „Le Dernier qui a parlé...“ od zpěvačky Aminy, kdy se společně se Švédskem dělila o první místo, díky tehdejším pravidlům ale vyhrálo právě Švédsko. Předchozí rok pak Francie skončila na děleném druhém místě společně s Irskem.

V posledních letech ovšem byly výsledky víceméně neuspokojivé. Od roku 1998, kdy bylo zavedeno taktéž divácké hlasování, se Francie téměř vždy umístila v nejhorší finálové desítce. Se dvěma body v roce 2014 se Francie poprvé umístila na posledním místě.

Mezi lepší výsledky Eurovize 21. století patří reprezentantka kanadského původu Natasaha St-Pier s písní „Je n’ai que mon âme“ z roku 2001, která po vlně nadšení ze strany fanoušků a kladných šancích na vítězství ze strany bookmakerů nakonec skončila čtvrtá. Dobrého výsledku země dosáhla také o rok později, kdy se na pátém místě umístila zpěvačka Sandrine François a píseň „Il faut du temps“ a následně obdržela cenu Marcela Bezençona v kategorii nejlepšího výběru daného ročníku podle tisku. Velký eurovizní boom zažil francouzský show business v roce 2008, kdy v soutěži uspěl zpěvák Sébastien Tellier. To mělo za následek účast interpretky Patricie Kaas v roce 2009 a její následnou slávu. V současnosti se jedná o jednu z nejvýznamnějších francouzsky mluvících hudebnic s více než 16 miliony prodaných desek. Nejvyššího skóre v historii francouzské účasti, 257 bodů, dosáhl v roce 2016 zpěvák Amir, to nicméně zapříčinila především změna pravidel a způsobu bodování.

Absence na soutěži

Od první účasti v roce 1956 Francie nesoutěžila pouze dvakrát, a to v letech 1974 a 1982. V roce 1974 země soutěž vynechala kvůli úmrtí francouzského prezidenta Georgese Pompidou v týden konání soutěže. Jinak by Francii reprezentovala zpěvačka Dani s písní „La vie à vingt-cinq ans“.

V listopadu 1981 se šéf zábavního oddělení vysílatele TF1 řekl, že je znechucen nedostatkem talentu a fádními písněmi, a Eurovizi nazval blbostí. Televize France 2 tak organizaci soutěže v zemi převzala a posléze uspořádala veřejné národní kolo pro ročník 1983.

Francie a „Velká pětka"

Tzv. „Velká pětka“ vznikla v roce 1999, tehdy označována jako „Velká čtyřka“, která byla složena ze čtyř států, které byly největšími finančními přispěvateli Evropské vysílací unie (EVU). Jednalo se právě o Francii, dále o Německo, Spojené království a Španělsko. V roce 2011 se do soutěže vrátila také Itálie a stala se členem nově vzniklé „Velké pětky“.

Přehled reprezentantů
     vítěz
     2. místo
     3. místo
     poslední místo
     odstup/diskvalifikace
Rok Interpret Píseň Jazyk FInále Body Semifinále Body
1956 Mathé Altéry „Le temps perdu" francouzština 12 bez semifinálí
1956 Dany Dauberson „Il est là" francouzština 4
1957 Paule Desjardins „La belle amour" francouzština 2 17
1958 André Claveau „Dors, mon amour" francouzština 1 27
1959 Jean Philippe „Oui, oui, oui, oui! francouzština 3 15
1960 Jacqueline Boyer „Tom Pillibi" francouzština 1 32
1961 Jean-Paul Maric „Printemps, avril carillonne" francouzština 4 13
1962 Isabelle Aubret „Un premier amour" francouzština 1 26
1963 Alain Barrière „Elle était si jolie" francouzština 5 25
1964 Rachel „Le chant de Mallory" francouzština 4 14
1965 Guy Mardel „N’avoue jamais" francouzština 3 22
1966 Dominique Walter „Chez nous" francouzština 16 1
1967 Noëlle Cordier „Il doit faire beau là-bas" francouzština 3 20
1968 Isabelle Aubret „La source" francouzština 3 20
1969 Frida Boccara „Un jour, un enfant" francouzština 1 18
1970 Guy Bonnet „Marie-Blanche" francouzština 4 8
1971 Serge Lama „Un jardin sur la terre" francouzština 10 82
1972 Betty Mars „Comé-comédie" francouzština 11 81
1973 Martine Clemenceau „Sans toi" francouzština 15 65
1974 Dani „La vie à vingt-cinq ans" francouzština odstup
1975 Nicole Rieu „Et bonjour à toi l’artiste" francouzština 4 91
1976 Catherine Ferry „Un, deux, trois" francouzština 2 147
1977 Marie Myriam „L’oiseau et l’enfant" francouzština 1 136
1978 Joël Prévost „Il y aura toujours des violons" francouzština 3 119
1979 Anne-Marie David „Je suis l’enfant soleil" francouzština 3 106
1980 Profil „Hé, hé M’sieurs dames" francouzština 11 45
1981 Jean Gabilou „Humanahum" francouzština 3 125
1982 neúčast
1983 Guy Bonnet „Vivre" francouzština 8 56
1984 Annick Thoumazeau „Autant d’amoureux que d’étoiles" francouzština 8 61
1985 Roger Bens „Femme dans ses rêves aussi" francouzština 10 56
1986 Cocktail Chic „Européennes" francouzština 17 13
1987 Christine Minier „Les mots d’amour n’ont pas de dimanche" francouzština 14 44
1988 Gérard Lenorman „Chanteur de charme" francouzština 10 64
1989 Nathalie Pâque „J’ai volé la vie" francouzština 8 60
1990 Joëlle Ursull „White and Black Blues" francouzština 2 132
1991 Amina „C’est le dernier qui a parlé qui a raison" francouzština 2 146
1992 Kali „Monté a riviè" francouzština, haitská kreolština 8 73
1993 Patrick Fiori „Mama Corsica" francouzština, korsičtina 4 121 Kvalifikacija za Millstreet1
1994 Nina Morato „Je suis un vrai garçon" francouzština 7 74 bez semifinálí
1995 Nathalie Santamaria „Il me donne rendez-vous" francouzština 4 94
1996 Dan Ar Braz & L’Héritage des Celtes „Diwanit Bugale" bretonština 19 18 11 55
1997 Fanny „Sentiments songes" francouzština 7 95 bez semifinálí
1998 Marie Line „Où aller" francouzština 24 3
1999 Nayah „Je veux donner ma voix" francouzština 19 14
2000 Sofia Mestari „On aura le ciel" francouzština 23 5
2001 Natasha St-Pier „Je n’ai que mon âme" francouzština, angličtina 4 142
2002 Sandrine François „Il faut du temps" francouzština 5 104
2003 Louisa Baïleche „Monts et merveilles" francouzština 18 19
2004 Jonatan Cerrada „À chaque pas" francouzština, španělština 15 40 člen „Velké čtyřky"
2005 Ortal „Chacun pense à soi" francouzština 23 11
2006 Virgine Pouchain „Il était temps" francouzština 22 5
2007 Les Fatals Picards „L’amour à la française" francouzština, angličtina 22 19
2008 Sébastien Tellier „Divine" angličtina, francouzština 19 47
2009 Patricia Kaas „Et s’il faillait le faire" francouzština 8 107
2010 Jessy Matador „Allez Ola Olé" francouzština 12 82
2011 Amaury Vassili „Sognu" korsičtina 15 82 člen „Velké pětky"
2012 Anggun „Echo (You and I)" francouzština, angličtina 22 21
2013 Amandine Bourgeois „L’enfer et moi" francouzština 23 14
2014 Twin Twin „Moustache" francouzština 26 2
2015 Lisa Angell „Noubliez pas" francouzština 25 4
2016 Amir „J’ai cherché" francouzština, angličtina 6 257
2017 Alma „Requiem" francouzština, angličtina 12 135
2018 Madame Monsieur „Mercy" francouzština 13 173
2019

1 Jedná se o formu semifinále po rozpadu Sovětského svazu a Jugoslávie, ve které soutěžily nově vzniklé státy. Francie se tohoto kola neúčastnila a rovnou postoupila do finále.

Historie hlasování
  • Francie udělila nejvíce bodů těmto zemím – pouze finále:
Pořadí Země Body
1 Spojené království Spojené království 195
2 Izrael Izrael 193
3 Portugalsko Portugalsko 188
4 Španělsko Španělsko 175
5 Itálie Itálie 166
  • Francie udělila nejvíce bodů těmto zemím – semifinále a finále:
Pořadí Země Body
1 Portugalsko Portugalsko 250
2 Izrael Izrael 240
3 Spojené království Spojené království 195
4 Turecko Turecko 190
5 Nizozemsko 178
  • Francie získala nejvíce bodů od těchto zemí:
Pořadí Země Body
1 Švýcarsko Švýcarsko 181
2 Belgie Belgie 168
3 Norsko Norsko 167
4 Nizozemsko 162
5 Německo Německo 155
Irsko Irsko

Pořádání soutěže
Rok Město Místo Moderátor
1959 Cannes Palais des Festivals Jacqueline Joubert
1961
1978 Paříž Palais de Congrès Denise Fabre a Léon Zitrone

Jiná ocenění

Cena Marcela Bezençona

Jedná se o cenu, o níž soutěží účastníci každého ročníku. Je rozdělena do několika kategorií a je udělována od roku 2002. Je pojmenována podle Švýcara Marcela Bezençona, který v roce 1955 poprvé přišel s myšlenkou soutěže Eurovision Song Contest.

Cena tisku

V této kategorii vítězí nejlepší píseň podle výsledků hlasování akreditovaných médií a tisku přítomných na soutěži.

Rok Píseň Interpret Umístění Body Město
2002 „Il faut du temps" Sandrine François 5 104 Tallinn
2018 „Mercy" Madame Moniseur 13 173 Lisabon

Umělecká cena

Vítězem se v této kategorii stává nejlepší interpret podle výsledků hlasování komentátorů soutěže. Do roku 2009 v této kategorii hlasovali bývalí vítězové soutěže.

Rok Interpret Píseň Umístění Body Město
2009 Patricia Kaas „Et s’il fallait le faire" 8 107 Moskva

Skladatelská cena

V této kategorii hlasují účastnící se skladatelé pro nejlepší a nejoriginálnější skladbu.

Rok Píseň Skladatelé Interpret Umístění Body Město
2011 „Sognu" Daniel Moyne, Quentin Bachelet, Jean-Pierre Marcellesi, Julie Miller Amaury Vassili 15 82 Düsseldorf

Anketa OGAE Eurovision Song Contest

Jedná se o anketu členů oficiálního fanouškovského klubu, který má celkem 45 odnoží ve 43 státech Evropy.

Rok Píseň Interpret Umístění Body Město
2016 „J’ai cherché" Amir 6 257 Stockholm

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.