Gastão Elias

Gastão José Ministro Elias (* 24. listopadu 1990 Lourinhã[p. 1]) je portugalský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do dubna 2017 deset titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[2]

Gastão Elias
PřezdívkaPePe[1]
StátPortugalsko Portugalsko
Datum narození24. listopadu 1990 (31 let)[1]
Místo narozeníLourinhã, Portugalsko[p. 1][1]
BydlištěLourinhã, Portugalsko[1]
Výška183 cm[1]
Hmotnost76 kg[1]
Profesionál od2008
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek876 596 USD
Dvouhra
Poměr zápasů30–53
Tituly0 ATP, 6 challengerů, 4 Futures
Nejvyšší umístění57. místo (24. října 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2017)
French Open1. kolo (2014, 2015)
Wimbledon1. kolo (2013, 2016)
US Open1. kolo (2016)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů15–29
Tituly0 ATP, 2 challengery, 0 Futures
Nejvyšší umístění151. místo (15. srpna 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
US Open1. kolo (2016)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry2. kolo (2016)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20170321a21. března 2017
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2016 na 57. místě a ve čtyřhře pak v srpnu téhož roku na 151. místě. Trénují ho Jamie Oncins a Fabian Blengino. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figuroval nejvýše na 6. příčce v lednu 2008.[1]

V portugalském daviscupovém týmu debutoval v roce 2007 základním blokem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Gruzii, v němž prohrál v páru s Fredericem Gilem čtyřhru a zvítězil v závěrečné dvouhře nad Chrikadzem. Gruzie vyhrála 3:2 na zápasy. Do dubna 2017 v soutěži nastoupil k patnácti mezistátním utkáním s bilancí 5–8 ve dvouhře a 7–8 ve čtyřhře.[3]

Portugalsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské dvouhře na úvod vyřadil Thanasise Kokkinakise. Vypadl ve druhém kole, když nestačil na dvanáctého nasazeného Američana Steva Johnsona. Do mužské čtyřhry nastoupili s João Sousou v roli náhradníků. Soutěž opustili po prohře ve druhém kole od kanadských turnajových sedmiček Daniela Nestora a Vaska Pospisila.

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v říjnu 2006, když na turnaji ve španělském El Ejidu prošel kvalifikačním sítem. Start na nižším okruhu ITF tak učinil pět měsíců poté, co již zasáhl do kvalitativně vyšší úrovně tenisu ATP Tour. V úvodním kole španělské události podlehl Francouzi Laurentu Rochetteovi.[2] Premiérový titul na challengerech si odvezl z Ria de Janeira, kde v říjnu 2012 ve finále přehrál srbského hráče Borise Pašanskiho po dvousetovém průběhu. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 25. dubna 2016 po titulu na turínském challengeru, když mu na žebříčku ATP patřila 94. příčka.[1] [2]

Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval v 15 letech na květnovém Estoril Open 2006 v Oeiras. Z pozice šťastného poraženého, postoupivšího z kvalifikace, vypadl v úvodním kole dvouhry s Rusem Dmitrijem Tursunovem.[1] Premiérový vyhraný zápas v této úrovni zaznamenal na Portugal Open 2013 po vyřazení Argentince Horacia Zeballose. Ve druhé fázi turnaje, jenž odehrál na divokou kartu, zdolal Uzbeka Denise Istomina, aby jej ve čtvrtfinále zastavil pozdější vítěz Stanislas Wawrinka. V rámci série ATP Masters do roku 2017 neodehrál žádné utkání hlavní soutěže, když jeho bilance v kvalifikacích činila 1–9. Jediné vítězství si připsal v prvním kole kvalifikace Cincinnati Masters 2016, kde přehrál Luka Savilleho. Následně mu stopku vystavil Gruzínec Nikoloz Basilašvili.[1][2]

Do prvního semifinále na okruhu ATP Tour se probojoval na červencovém Swedish Open 2016 v Bastadu, do něhož prošel po zdolání druhého nasazeného krajana Joãa Sousy. Před branami finále uhrál pouze čtyři gamy na Španěla Fernanda Verdasca. Podruhé si semifinálovou fázi zahrál o týden později na Croatia Open Umag 2016 po zdolání Pabla Carreña Busty. Mezi poslední čtveřicí jej však vyřadila italská turnajová čtyřka Fabio Fognini.[1][2]

Největší výhrou kariéry k roku 2017[1] bylo vyřazení světové sedmičky Gaëla Monfilse ve druhém kole podzimního If Stockholm Open 2016. Ve čtvrtfinále však skončil na raketě Američana Jacka Socka. Po turnaji se posunul na kariérní žebříčkové maximum, když mu v závěru října 2016 patřilo 57. místo.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Wimbledonu 2013. V úvodním kole však nenašel recept na dvacátého šestého nasazeného Ukrajince Alexandra Dolgopolova.[1][2]

Finále na challengerech ATP
Legenda
Challengery (6–8 D; 2–4 Č)

Dvouhra: 14 (6–8)
Stav datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 20110918a18. září 2011 Belo Horizonte, Brazílie antuka Júlio Silva 4–6, 4–6
Finalista 20111113a13. listopadu 2011 Buenos Aires, Argentina antuka Carlos Berlocq 1–6, 6–7(3–7)
Finalista 20120108a8. ledna 2012 São Paulo, Brazílie tvrdý Thiago Alves 6–7(5–7), 6–7(1–7)
Finalista 20120610a10. června 2012 Caltanissetta, Itálie antuka Tommy Robredo 3–6, 2–6
Vítěz 20121021a21. října 2012 Rio de Janeiro, Brazílie antuka Boris Pašanski 6–3, 7–5
Finalista 20121028a28. října 2012 Porto Alegre, Brazílie antuka Simon Greul 6–2, 6–7(5–7), 5–7
Vítěz 20130421a21. dubna 2013 Santos, Brazílie antuka Rogério Dutra da Silva 4–6, 6–2, 6–0
Finalista 20140427a27. dubna 2014 Santos, Brazílie antuka Máximo González 5–7, 3–6
Finalista 20140615a15. června 2014 Blois, Francie antuka Máximo González 2–6, 3–6
Finalista 20150201a1. února 2015 Bucaramanga, Kolumbie antuka Daniel Gimeno-Traver 3–6, 6–1, 5–7
Vítěz 20151101a1. listopadu 2015 Lima, Peru antuka Andrej Martin 6–2, 7–6(7–4)
Vítěz 20151108a8. listopadu 2015 Guayaquil, Ekvádor antuka Diego Schwartzman 6–0, 6–4
Vítěz 20160424a24. dubna 2016 Turin, Itálie antuka Enrique López-Pérez 3–6, 6–4, 6–2
Vítěz 20160522a22. května 2016 Mestre, Itálie antuka Horacio Zeballos 7–6(7–0), 6–2

Čtyřhra: 6 (2–4)
Stav datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 20111105a5. listopadu 2011 São Leopoldo, Brazílie antuka Frederico Gil Franco Ferreiro
Rubén Ramírez Hidalgo		 7–6(7–4), 3–6, [9–11]
Finalista 20130420a20. dubna 2013 Santos, Brazílie antuka Guilherme Clezar Pavol Červenák
Matteo Viola		 2–6, 6–4, [6–10]
Vítěz 20151004a4. října 2015 Porto Alegre, Brazílie antuka Frederico Ferreira Silva Cristian Garín
Juan Carlos Sáez		 6–2, 6–4
Finalista 20151108a8. listopadu 2015 Guayaquil, Ekvádor antuka Fabricio Neis Guillermo Durán
Andrés Molteni		 3–6, 4–6
Finalista 20151121a21. listopadu 2015 Montevideo, Uruguay antuka Marcelo Demoliner Andrej Martin
Hans Podlipnik		 4–6, 6–3, [6–10]
Vítěz 20160124a24. ledna 2016 Rio de Janeiro, Brazílie antuka André Ghem Jonathan Eysseric
Miguel Ángel Reyes-Varela		 6–4, 7–6(7–2)

Finále na okruhu Futures
Legenda
Futures (4–3 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 7 (4–3)
Stav datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 20070305a5. března 2007 Cartagena, Španělsko antuka Adrián Menéndez-Maceiras 6–3, 2–6, 4–6
Vítěz 20071029a29. října 2007 Ciudad Obregón, Mexiko tvrdý Pablo Martin-Adalia 6–2, 6–3
Vítěz 20080121a21. ledna 2008 Boca Raton, USA tvrdý Alberto Francis 7–5, 6–4
Finalista 20101114a14. listopadu 2010 Barueri, Brazílie tvrdý Daniel Dutra da Silva 7–6(7–0), 6–7(3–7), 6–7(5–7)
Vítěz 20110101a1. ledna 2011 São Paulo, Brazílie tvrdý André Ghem 6–3, 6–4
Vítěz 20110212a12. února 2011 Cartagena, Kolumbie tvrdý Malek Džazírí 6–3, 6–3
Finalista 20110313a13. března 2011 McAllen, USA tvrdý Wayne Odesnik 7–6(7–5), 4–6, 1–6

Čtyřhra: 1 (0–1)
Stav datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 20061106a6. listopadu 2006 Ponta Delgada, Portugalsko tvrdý Pedro Sousa Tuomas Ketola
Juho Paukku		 7–6(7–4), 3–6, 4–6

Odkazy

Poznámky
  1. Profily Mezinárodní tenisové federace a Davis Cupu uvádějí za místo narození Caldas da Rainha.[2][3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gastão Elias na anglické Wikipedii.

  1. Gastão Elias na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20170321a21. března 2017
  2. Gastão Elias na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20170321a21. března 2017
  3. Gastão Elias na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20170321a21. března 2017

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.