Chronologie starověkých íránských dějin

Chronologie starověkých íránských dějin zachycuje nejdůležitější události na Předním východě mezi lety 559 př. n. l. a 651 n. l.

Přední východ pod nadvládou Achaimenovců (550–330 př. n. l.)
  • 525 – Kambýsés dobývá Egypt; poslední král 26. dynastie Psammetich III. je zajat a později usmrcen.
  • 522 – vzpoura mága Gaumáty získává podporu v celé říši; Kambýsova smrt; úspěšný protipuč Achaimenovce Dareia, syna Hystaspova.
  • 522/521 – Dareios I. potlačuje revolty, které po Gaumátově zavraždění zachvátily většinu perských držav.
  • kol. 515 – Dareios zakládá administrativní centrum achaimenovské monarchie – Persepolis.
  • 507/506 – Athénští vyslanci nabízejí perskému králi spojenectví.
  • 492 – Dareios I. si znovu podrobuje makedonsko-thrácký prostor; zkáza perského loďstva u Athosu.
  • 486 – Dareios I. umírá, jeho nástupcem Xerxés I.; povstání v Egyptě.
  • 465 – zavraždění Xerxa I. a následníka trůnu Dareia; na perský trůn dosedá mladší Xerxův syn Artaxerxés I.
  • asi 449 – tzv. Kalliův mír mezi Athénami a perskou říší (jeho historicita je sporná).
  • 424–423 – dynastické otřesy po smrti Artaxerxa I. vynášejí k moci králova levobočka Dareia II. (Ócha).
  • 404 – vlády se ujímá Dareiův syn Artaxerxés II.; povstání v Egyptě vede k odtržení této důležité provincie.
  • 401 – v bitvě u Kunax je usmrcen Artaxerxův bratr Kýros Mladší, který se s pomocí řeckých žoldnéřů pokoušel ovládnout perskou říši; najatým Řekům se po strastiplné cestě podaří dostat domů (anabáze).
  • 387/386 – v tzv. královském (či Antalkidově) míru Řekové s konečnou platností uznávají perské právo na Malou Asii.
  • 359 – moc přebírá Artaxerxův syn Artaxerxés III., jemuž se v letech 343/342 podaří znovu ovládnout Egypt; zlikvidována jsou i povstání v Malé Asii a Foiníkii.
  • 338–336 – krátká vláda Artaxerxova syna Arsa.
  • 336 – Dareios III. z mladší linie rodu (jeho dědem byl Dareios II.) dosedá na perský trůn.
  • 333 – vojska Dareia III. jsou rozdrcena v bitvě u Issu (na hranicích Sýrie a Malé Asie); Alexandr vstupuje do Foiníkie.
  • 332 – Alexandr dobývá Egypt.
  • 330 – Alexandr Veliký plení Persepolis; zavraždění Dareia III. na popud bakterského satrapy Béssa; konec achaimenovské říše.

Přední východ pod nadvládou Makedonců (330 – cca 140 př. n. l.)
  • 301 – Seleukos ve spolku s jinými diadochy poráží v bitvě u Ipsu Antigona Jednookého, posledního vážného uchazeče o Alexandrovo dědictví; definitivní rozpad Alexandrovy říše.
  • 281–261 – vládne Seleukův syn Antiochos I. Sótér; vrchol moci seleukovské říše; hospodářské a kulturní kontakty s máurjskou Indií.
  • 261–246 – Antiochos II. Theós; počátky rozkladu seleukovské monarchie.
  • kol. 250 – v Baktrii zakládá Diodotos I. tzv. řecko-bakterskou říši; parthský satrapa Andragorás usiluje o nezávislost na Antiochovi II., nachází však smrt v boji s íránským národem Parnů (Aparnů), vedeným náčelníkem Arsakem.
  • 230–228 – Parthové odráží protiútok krále Seleuka II.
  • 209–206 – Antiochos III. Veliký přechodně obnovuje seleukovskou svrchovanost na východním Íránem; Parthové ztrácejí část svého území.
  • po 188 – Parthové využívají porážky Antiocha III. římskými vojsky a rozšiřují své království na jihu a západě.
  • 171–139/138 – Arsakovec Mithradatés I. dobývá západní Írán a Mezopotámii; na východě padá do parthských rukou část řecko-bakterské říše; seleukovský protiútok za Demetria II. končí roku 139 neúspěšně; parthský vladař užívá starý achaimenovský titul král králů.

Přední východ pod nadvládou Parthů (cca 140 př. n. l. – 224 n. l.)
  • 128–124/123 – Parthové svádějí těžké boje s migrujícími stepními národy na severovýchodě; na bitevním poli postupně umírá jak Fraatés II., tak i jeho nástupce Artabanos I.
  • 64 – konec seleukovské říše; Sýrie římskou provincií.
  • 53 – římský triumvir Marcus Licinius Crassus porušuje dohody z let 69/66 a vpadá na území parthské říše; Oródův vojevůdce Súrén uštědřuje útočníkům zdrcující porážku v bitvě u Karrh; Crassova smrt, Římané ztrácejí zhruba 30 000 mužů.
  • 52–51 – Parthové útočí na Sýrii, jsou však poraženi v bitvě u Antigoneie; smrt Oródova vojevůdce Ósaka.
  • 41–38 – Oródův syn Pakoros a jeho římský republikánský spojenec Quintus Labienus přechodně dobývají Sýrii a část Malé Asie; Ktésifón se definitivně stává hlavním městem arsakovské monarchie.
  • 38 – v bitvě u Gindaru poráží římský vojevůdce Gaius Ventidius Bassus parthské vojsko; Pakorova smrt; Oródés ztrácí zhruba 20 000 bojovníků.
  • 38–3/2 – Fraatés IV., syn Oródův, parthským králem; vládu si snaží pojistit vyvražděním svých třiceti bratrů.
  • 20 př. n. l. – mírová dohoda mezi Fraatem IV. a císařem Augustem; Parthové vydávají nazpět ukořistěné odznaky Crassových legií a uznávají římskou svrchovanost nad Arménií; Fraatovi čtyři synové jsou posláni do Říma na vychování.
  • 4 n. l. – vyhnání krále Fraata V. (Fraataka) vede k dalším dynastickým otřesům.
  • 10/11 – parthští velmoži vyvolávají vzpouru proti Vonónovi I., vychovanému v Římě; opozice neutichá ani za Vonónova nástupce Artabana II.; zčásti ji podněcují Římané.
  • po 51 – parthský král Vologaisés I. využívá dynastických sporů v Arménii a dosazuje na tamní trůn svého bratra Tiridata; výsledkem je konfrontace s Římem.
  • 63 – Parthové a Římané uzavírají v Rhandeji dohodu, podle níž se Arménie stává arsakovskou sekundogeniturou pod svrchovaností císaře.
  • 66 – císař Nero předává Tiridatovi I. v Římě královský diadém.
  • po 72 – vpád Alanů, odpadnutí Hyrkánie a mocenské zápasy po Vologaisově smrti vyvolávají vážnou krizi.
  • 108–128/129 – Osroés parthským králem; napětí s Římem kvůli Arménii.
  • 113 – parthské poselstvo žádá císaře Traiana, aby potvrdil novým arménským králem Parthamasiria, favorita Osroova. Traianus to odmítá.
  • 114 – římské vojsko si podrobuje Arménii.
  • 115–116 – Traianus obsazuje Mezopotámii až po Perský záliv a dobývá hlavní město Parthů Ktésifón; vytvoření nových provincií Armenia, Mesopotamia a Assyria; parthská říše je zdánlivě poražena.
  • 116/117 – povstání v severní Mezopotámii a nepokoje v římské říši nutí Traiana k návratu; churavý císař umírá ještě za pochodu v Kilikii.
  • po 117 – císař Hadrianus se vzdává většiny Traianových výbojů, trvá však na právu Říma dosazovat arménské krále.
  • 161–165 – král Vologaisés IV. podniká nový útok na Arménii; zpustošení pohraničních krajů impéria; římský vojevůdce Avidius Cassius vede úspěšný protiútok; druhé dobytí Ktésifóntu; severní Mezopotámie až po Dura Európos je připojena k římské říši.
  • 195–198 – císař Septimius Severus vpadá do parthské říše a zřizuje na severu provincii Mesopotamia; třetí dobytí Ktésifóntu; král Vologaisés V. je nucen požádat o mír.
  • 208/209 – Peršan Pápak, syn velekněze Sásána, revoltuje proti parthskému vazalskému králi Gózihrovi ve Stachru, zbavuje ho vlády a sám zaujímá jeho místo; počátek sásánovské éry.
  • cca 213–224 – Ardašír, syn Pápakův, králem ve Stachru; úspěšné války proti sousedním vládcům; ovládnutí Pársy (Persidy) a dalších íránských krajů.
  • 216 – římský císař Caracalla pustoší pohraniční kraje parthské říše (zničení arsakovského pohřebiště u Arbél).
  • 224 – v bitvě na planině Óhrmazdakán poráží Ardašír parthské vojsko; smrt Artabana IV.; faktický konec arsakovské monarchie.

Přední východ pod nadvládou Sásánovců (224–651 n. l.)
  • cca 228–230 – sásánovská vojska vpadají do severní Mezopotámie; neúspěšné obléhání města Hatry, nepříliš vzdáleného od římských hranic.
  • 231 – vyjednávání sásánovského poselstva s Římany končí krachem (Ardašír údajně požaduje vydání starých achaimenovských území v Sýrii a Malé Asii).
  • 240/241–271/272 – Šápúr I., syn Ardašírův, perským králem; jeho prvním krokem je dobytí a rozboření Hatry (smrt tamního krále Sanatrúka II.).
  • 243–244 – válka s Římem končí navzdory počátečním potížím příznivě; císař Philippus Arabs se zavazuje k placení tributu.
  • 256 – pád posádkového města Dura Európos.
  • 260 – v bitvě u Edessy je římské vojsko zcela rozdrceno; císař Valerianus upadá do perského zajetí; Šápúrova jízda plení Sýrii, Kilikii a Kappadokii.
  • po 262 – palmýrský vládce Odaenathus zahajuje v zastoupení císaře Galliena protiútok a dvakrát proniká až ke Ktésifóntu; stabilizace poměrů na římsko-perském pomezí.
  • 283 – římský císař Carus napadá perskou říši, dobývá Ktésifóntu, brzy nato však umírá a výprava vyznívá do ztracena; potlačení vzpoury Bahrámova bratra Hormizda, místodržitele v Chorásánu.
  • cca 286/287 – arménská linie Arsakovců se s římskou pomocí opět zmocňuje svého království.
  • 296–297/298 – král Narsé se pokouší dobýt nazpět Arménii, po počátečních úspěších je však poražen Diocletianovým spolucísařem Galeriem a přinucen uzavřít mírovou smlouvu v Nisibis; Římané získávají svrchovanost nad Arménií i Ibérií (Gruzie), město Nisibis na římském území je prohlášeno za středisko obchodu s Východem.
  • 309–379 – Šápúr II., vnuk Narsův, perským králem; na trůn dosedá jako nemluvně.
  • 316/317 – arménský král Tiridatés III. (IV.) (298-330) přijímá křesťanství (tradiční datum 301 je patrně nesprávné).
  • po 330 – Šápúr II. podniká vojenské výpravy proti arabským kočovníkům.
  • 338 – Šápúr využívá nespokojenosti pohanské strany v Arménii a obsazuje celou zemi; počátek dlouholetého konfliktu s římskou říší.
  • 338–344 – první fáze války s Římem nepřináší výraznější výsledky (neúspěšné obléhání Nisibis, porážka u Singary).
  • 340/341 – král se obrací proti perským křesťanům (poprava ktésifóntského biskupa Šimona bar Sabba‘é); křesťané jsou v důsledku náboženské politiky Konstantina I. a jeho nástupců považováni za exponenty Říma.
  • 350–358/359 – Peršané musí přerušit konflikt v Mezopotámii a věnovat se obraně svých severovýchodních hranic (boje s hunským kmenem Chionitů).
  • 359 – obnovení války s Římem; dobytí města Amidy na horním Tigridu; chionitský král Grumbatés Šápúrovým spojencem.
  • 363 – římský císař Iulianus vpadá s 80 000–90 000 muži do perské říše, proniká až ke Ktésifóntu, na zpátečním pochodu je však zabit v bitvě; jeho nástupce Iovianus uzavírá s Šápúrem mír, jednostranně výhodný pro Sásánovce; Římané ztrácejí Nisibis a Singaru a zavazují se, že nebudou podporovat Arménii.
  • 377 – faktické rozdělení Arménie na (menší) římskou část a (větší) část perskou (příslušná dohoda je uzavřena v průběhu osmdesátých let).
  • 399–421 – vládne nábožensky tolerantní Jazdkart I., v perské tradici označovaný jako Jazdkart Bazegar (Hříšník).
  • po 400 – Sásánovci válčí s různými nomádskými kmeny na Východě (především s tzv. Hefthality či Bílými Huny).
  • 410 – král Jazdkart povoluje křesťanům konání celoperského církevního koncilu v Seleukii; jeho účastníci přijímají závěry koncilu nikajského.
  • před 421 – křesťanští radikálové ničí zarathuštrovský chrám ve městě Hormizd-Ardašír v dnešním Chúzistánu; na nátlak mágů zahajuje Jazdkart nové pronásledování.
  • 421–422 – král Bahrám V., syn Jazdkartův, vede válku s východořímským císařem Theodosiem II. (408 – 450); po uzavření míru se obě strany zavazují, že svým poddaným křesťanského a zarathuštrovského vyznání zajistí náboženskou svobodu (v případě Theodosia se jedná o ústupek bez praktického významu).
  • 427 – Bahrám V. poráží na Východě Hefthality a zabíjí jejich krále.
  • 428 – sasazení arménského krále Ardašíra - Arménie spravována místodržiteli.
  • 439–457 – Jazdkart II. perským králem; zásahy do života židovských obcí v říši.
  • 442 – po krátké válce uzavírá Jazdkart mír s Theodosiem II. (zachování statu quo).
  • 450/451 – snaha Jazdkartova ministra Mihra Narsé prosadit v Arménii zarathuštrismus vyvolává vzpouru; sásánovským vojskům se ji podaří potlačit.
  • 459 – po dvouletých bojích o moc dosedá Péróz I. na perský trůn; první roky jeho vlády jsou ve znamení katastrofálního sucha.
  • 466–469 – válka s hefthalitským králem Ašnavázem končí těžkou porážkou Sásánovců; král i jeho syn Kavád upadají do zajetí, z něhož jsou propuštěni až za vysoké výkupné.
  • 481/482–484 – při nové válce s Hefthality je sásánovské vojsko zničeno a král Péróz zabit; Peršané se zavazují k placení tributu.
  • 484 – církevní koncil v Gundéšápúru vyhlašuje nestoriánskou formu křesťanství za závaznou pro věřící v perské říši.
  • 484–488 – státní záležitosti za vlády krále Valgaše řídí velmož jménem Sóchrá.
  • 488 – s pomocí Hefthalitů a Sóchry se stává králem Pérózův syn Kavád I.; jeho cílem v prvních letech vlády je oslabení moci vlivných šlechtických rodin (využití rivality mezi Káry vedenými Sóchrou a Mihrány v čele se Šápúrem).
  • 494/495 – za podpory Šápúrovy posílá Kavád Sóchru na popraviště.
  • 494/495–496 – lidový kazatel Mazdak, hlásající myšlenky spravedlivého rozdělení majetku, získává krále pro svou věc; při následných mazdakovských bouřích je oloupeno velké množství šlechticů a vydrancovány jejich statky.
  • 496 – velmoži zbavují Kaváda I. vlády a odsuzují ho k doživotnímu vězení v „Pevnosti zapomenutí“ v Chúzistánu; Kavád odtud prchá k Hefthalitům.
  • 499 – vojsko Hefthalitů dosazuje Kaváda I. opět na trůn; Mazdak obnovuje svůj vliv u dvora.
  • 503–505/506 – Kavád podporovaný vojskem Hefthalitů bojuje s východořímským císařem Anastasiem I.; po zaplacení vysoké částky získávají Byzantinci dobytá území nazpět.
  • cca 506–516 – útoky nomádských kmenů na severovýchodní hranice říše.
  • po 520 – pod vlivem prince Husrava se zhoršuje králův vztah k Mazdakovi a jeho stoupencům.
  • 522/523 – Kavád žádá císaře Justina I., aby adoptoval prince Husrava, vyhlédnutého dědice trůnu; opatření má zajistit spojence pro případ, že by o vládu usiloval jiný z královských synů; Byzantinci žádost odmítají.
  • 528/529 – Kavád I. dává zahubit Mazdaka a jeho čelné přívržence; mazdakismus místy v Íránu přežívá až do dob arabské nadvlády.
  • 531–579 – Husrav I. Anóšarván perským králem; rozsáhlé reformy daňového systému a vojska, částečné odškodnění osob postižených mazdakovskými bouřemi.
  • 545 – Peršané a Byzantinci sjednávají příměří na pět let; císař je nucen zaplatit Husravovi 2000 liber zlata.
  • 548 – obnovení války císařem Justinianem I.
  • 556–557 – Husrav a Justinianus uzavírají příměří, aniž by kterákoli ze stran dosáhla výraznějšího zisku.
  • cca 557–560 – perský král ve spojení s tureckým vládcem Istämim vyvrací říši Hefthalitů; severní část získávají Turci, državy na jih od Amudarji Sásánovci.
  • 561 – uzavření „padesátiletého“ míru mezi Byzancí a Persií; císař slibuje, že bude Husravovi ročně platit 30 000 zlatých, král naopak zaručuje náboženskou svobodu perským křesťanům.
  • 572 – císař Justinus II. porušuje mírovou dohodu z roku 561 a neúspěšně obléhá Nisibis; počátek vleklé persko-byzantské války, neustále přerušované vyjednáváním.
  • 579–590 – Hormizd IV., syn Husravův, perským králem; tvrdé zásahy proti šlechtě a kněžstvu (údajně 13 600 poprav); válka s Byzancí pokračuje.
  • 590 – Bahrám Čóvén revoltuje proti králi a táhne na Ktésifón; převrat v hlavním městě vynáší nakrátko k moci prince Husrava, syna Hormizdova, ale Bahrám jeho jednotky poráží a dává se korunovat na krále jako Bahrám VI.; Husrav prchá k Byzantincům.
  • 591 – s pomocí vojsk císaře Maurikia vítězí Husrav nad Bahrámem Čóvénem a přebírá vládu v zemi; Bahrám odchází do exilu k Turkům, kde je brzy nato zavražděn.
  • 591–628 – Husrav II. Parvéz perským králem; na severovýchodě říše zakládá jeho strýc Vistám separatistický státní útvar a vládne tam zhruba do roku 600 jako samostatný panovník.
  • 597/598 – sásánovská vojska svádějí boje s různými etniky na východě.
  • 602 – Husrav II. zajímá an-Nu‘mána III., vládce lachmovského státu na pomezí perské Mezopotámie, a dává ho usmrtit; lachmovská monarchie do té doby tvořila nárazníkové pásmo mezi perskou říší a Arábií.
  • 603 – zavraždění císaře Maurikia (602) slouží Husravovi jako záminka, aby zahájil válku s Byzancí a vystupoval v ní jako císařův mstitel.
  • 604 – první lokální střetnutí mezi Peršany a arabskými kmeny končí pro Sásánovce porážkou (bitva u Dhú Káru).
  • kol. 605 – sásánovská vojska dobývají na Byzanci Edessu, Amidu, Mardin a Aleppo (Berroiu).
  • 610 – při převratu v Byzanci je usmrcen původce Maurikiovy smrti císař Fokas; nový císař Herakleios Peršanům neúspěšně nabízí mír.
  • 611–619 – Husrav II. dobývá na Byzanci Sýrii, velkou část Malé Asie i Egypt; posvátná křesťanská relikvie – svatý Kříž v Jeruzalémě - se stává kořistí Peršanů.
  • 622 – císař Herakleios zahajuje byzantský protiútok (výprava do Arménie); na Arabském poloostrově odchází prorok Muhammad z Mekky do Medíny (hidžra).
  • 623 – Byzantinci se zmocňují města Ganzaku v perském Ázerbájdžánu.
  • 627 – císař Herakleios poráží sásánovského vojevůdce Ráhzáda u Ninive.
  • 628 – pád Dastagerdu, oblíbené královy rezidence; útěk Husrava II., jeho sesazení a zavraždění; mír mezi Herakleiem a novým králem Kavádem II. Šéroé – Peršané musí vyklidit všechny dobyté byzantské državy.
  • 630–633 – převrat zosnovaný vojevůdcem Šahrvarázem způsobuje těžké vnitřní zmatky; v různých částech říše se krátkodobě ujímají moci jednotliví členové sásánovského rodu.
  • 630/631 – definitivní mír mezi Byzancí a Persií; vrácení svatého Kříže.
  • 632 – prorok Muhammad umírá v Medíně; většina Arábie pod muslimskou kontrolou.
  • 634 – arabské poselstvo vyzývá krále Jazdkarta, aby buď přestoupil k islámu, nebo platil chalífu Umarovi tribut; Jazdkart to odmítá.
  • 636/637 – Arabové vpadají do Mezopotámie a porážejí sásánovská vojska v bitvě u Kádisíje; pád Ktésifóntu.
  • 637–640 – arabská vojska postupně pronikají do íránských krajů.
  • 638 – Jazdkart III. posílá vyslance k čínskému dvoru, aby získal spojence proti Arabům; jednání jsou bezvýsledná.
  • 642 – v bitvě u Nehávandu v Médii je sásánovské vojsko rozdrceno; Jazdkart III. prchá dále na východ.
  • 650/651 – Arabové vstupují do Chorásánu na východě perské říše.
  • 651/652 – násilná smrt Jazdkarta III. znamená faktický konec sásánovské monarchie; králův syn Péróz (III.) se s čínskou pomocí pokouší znovu dobýt Chorásán.
  • 672 – Péróz umírá na čínském dvoře.

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.