Bahrám I.

Bahrám I., perský velkokrál v letech 273–276,[1] byl nejstarším synem Šápúra I. a bratrem Hormizda I. Před svým nástupem na trůn působil jako král v Gílánu,[2] provincii táhnoucí se podél jižních břehů Kaspického moře, severozápadně od dnešního Teheránu. Jeho investitura na krále králů je zobrazena na reliéfu v Bíšápúru, který si později nechal pro své potřeby adaptovat král Narsé, další Bahrámův bratr.

Bahrám I.
Narození	3. století
Úmrtí	276
Povolání	panovník
Nábož. vyznání	zoroastrismus
Děti	Bahrám II.
Rodiče	Šápúr I.
Rod	Sásánovci
Příbuzní	Mirian III of Iberia, Hormizd I. a Narsé (sourozenci) Bahrám III. (vnuk)
Funkce	king of the Sasanian Empire (271–274)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nejvýznamnější událostí krátké Bahrámovy vlády je poprava náboženského myslitele Máního, k níž došlo na popud nejvlivnějšího z dvorských mágů, kněze Kartíra. Podle manicheiských pramenů byl šedesátiletý prorok pozván ke dvoru, dostal se do konfliktu s králem a ještě během audience mu nasadili okovy. V březnu 276, na samém sklonku Bahrámovy vlády, byl pak Mání popraven v Gundéšápúru, městě založeném jeho někdejším ochráncem Šápúrem I. Křesťanské zprávy o hrozných mukách, jimž byl před smrtí vystaven, se nedají doložit a jsou patrně tendenční (je ovšem možné, že Peršané později zhanobili jeho mrtvolu).

O Bahrámově vládě toho jinak nelze mnoho říci, snad až na to, že si zvolil ikonograficky pozoruhodnou panovnickou korunu (každý sásánovský král měl jinou, což velmi pomáhá jejich identifikaci na reliéfech a mincích). Bahrámovým nástupcem na perském trůně se stal jeho syn Bahrám II.