Christian Morgenstern

Christian Otto Josef Wolfgang Morgenstern (6. května 1871 Mnichov – 31. března 1914 Merano) byl německý básník, novinář a překladatel.[1][2] Je považován za zakladatele německé nonsensové poezie. Studoval dějiny umění a práva, zároveň se věnoval žurnalistice, poezii a překladatelství. Léčil se s tuberkulózou v mnoha sanatoriích, ale 31. března 1914 jí v Meranu podlehl. Jeho prozaická díla vyšla péčí jeho ženy Margarety většinou až po jeho smrti. Za svého života se dočkal velmi malého uznání.

Christian Morgenstern
Rodné jménoChristian Otto Josef Wolfgang Morgenstern
Narození6. května 1871
Mnichov
Úmrtí31. března 1914 (ve věku 42 let)
Merano
Příčina úmrtítuberkulóza
Povoláníbásník, spisovatel, překladatel, lektor a novinář
Významná dílaGalgenlieder
RodičeCarl Ernst Morgenstern a Charlotte Morgenstern
Podpis
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Narodil se v Mnichově jako jediné dítě Carla Ernsta Morgensterna (1847–1928) a jeho ženy Charlotty Morgenstern (1849–1880), rozené Schertelové.[3] Oba rodiče pocházeli z malířských rodin, otec byl významný německý malíř krajinář. Když mu bylo 10 let, zemřela mu matka na zápal plic. Otec jej poté poslal ke kmotrovi do Hamburku, kde nastoupil do internátní školy. Zde se stal obětí soustavné a trýznivé šikany spolužáků. Jeho otec se v této době podruhé oženil. Morgenstern se roku 1884 odstěhoval za otcem, v té době ředitelem Královské umělecké školy ve slezské Vratislavi. V letech 1885–1889 zde pak navštěvoval gymnázium[4] a pokoušel se sám psát.

Roku 1892 začal studovat národohospodářství na Vratislavské univerzitě, kde poslouchal přednášky věhlasného profesora socialistické orientace Wernera Sombarta, studium ovšem musel brzy ze zdravotních důvodů přerušit. Po částečném zotavení si našel práci v Národní galerii v Berlíně, navázal spolupráci s deníkem Tägliche Rundschau a psal do časopisů Freie Bühne, Kunstwarts a Der Zuschauer. Stále cestoval po různých evropských sanatoriích, zdržoval se zejména v Itálii.

Překládal z francouzštiny, později také z norštiny. V roce 1898 cestoval několik měsíců po Norsku a setkal se zde s Henrikem Ibsenem. V Norsku mu vyšla jeho prvotina Ich und die Welt (Já a svět). V roce 1900 se dozvěděl, že trpí tuberkulózou. Pod vlivem této smutné skutečnosti psal Šibeniční písně. Roku 1903 přeložil Večerní červánky Knuta Hamsuna a básně Björnstjerne Björnsona. V létě téhož roku získal v Berlíně místo dramaturga u F. B. Erbena a začal pracovat jako redaktor v nakladatelství Bruno Cassirera.

Významnou inspiraci mu poskytovaly zvláště myšlenky Arthura Schopenhauera a Friedricha Nietzscheho, které ovlivňují i hořký a výsměšný pesimismus jeho nonsensových básní. Později však v jeho životě a tvorbě znamenalo velký obrat setkání se zakladatelem anthroposofie Rudolfem Steinerem. Morgenstern píše básně inspirované Steinerovou duchovní vědou ("Ins Phantas Schloss", v češtině výběr "Hymnické písně" 1934). V anthroposofii nalézá Morgenstern útěchu ve svém závažném onemocnění a bezvýhradně přijímá její mystické a teistické zakotvení.

Dne 7. března 1910 se v Merlan-Obermais oženil s Margaretou. V roce 1910 u něj naplno propukla tuberkulóza a 31. března 1914 na ni v ranních hodinách ve 'Vile Helioburg' v Meranu zemřel. Jeho popel byl podle přání zesnulého uložen na zahradě vily Rudolfa Steinera "Atheneum" ve švýcarské Basileji.

Christian Morgenstern

Dílo

Charakteristika díla

V mnoha směrech předjímá moderní básnické směry: dadaismus, surrealismus, poetismus a expresionismus. Je považován za zakladatele německé nonsensové poezie. Ve svých básních spojoval slova zdánlivě nesmyslně nebo tvořil abstraktní poezii z náhodných hlásek a slabik. Jeho sbírky básní obsahují velmi často slovní hříčky, nebo jsou rozděleny do vizuálně formovaných tvarů.

  • v době rozkvětu dadaismu byl již po smrti, ale na začátku působil v klubu Voltaire
  • využíval rozporu mezi gramatikou a sémantikou
  • zkoumá samu podstatu jazyka – jeho básně založeny na humoru, groteskní lyrice a na hře s absurdnem (inspirací anglický literární nonsens). Jeho tvorba byla silně ovlivněna Friedrichem Nietzschem a Arthurem Schopenhauerem.

V české literatuře jeho tvorbu ilustruje Alena Kučerová a Zdenek Seydl.

Vlastní tvorba
  • Já a svět (Ich und die Welt, 1898)
  • Šibeniční písně (Galgenlieder,[5] básnická sbírka, 1905) Lyrické básnické hříčky, v nichž zkoumá jazyk a jeho možnosti. Charakteristická je zvukomalba, neologismy, deformování slov, vtip.
  • Palmström (Palmytröma, básnická sbírka, 1910)
  • Palma Kužel (Palma Kunkel, básnická sbírka, posmrtně, 1916)
  • Šlasi (básnická sbírka, posmrtně, 1918)
  • Ferda Páv a všelijaká zvířata
  • Melancholie

Ukázka z díla

KOŠILELA

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá.

Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá.

Teď třeská a pleská v ní vánek.
Vichrůrůrej, vichrůrůrej.

Kvílivá jak uplakánek.
Vichrůrůrej, vichrůrůrej.

Docela osiřela
košilela.

překlad Josef Hiršal

Znáš osamělý košil vlát?
Plandalalá, plandalalá.

Kdo nosil jej, ten proklat.
Plandalalá, plandalalá.

V zlém větru si plandá a pleská.
Vítrvanaj, vítrvanaj.

Jak dětátko pláčem si stejská.
Vítrvanaj, vítrvanaj.

To je ten osamělý on,
ten osamělý košil.

překlad Emanuel Frynta


VAMPÍR (der Werwolf)

Pan Vampír v noci bezedné
od ženy, dětí utíkal
až ke hrobu, kde kantor spal
a řek mu: Prosím, skloňuj mne!

Řiditel srovnal na límci
tři knoflíky tam hovící
a děl k monstru, jež s klidným srdcem
křižovalo se před umrlcem:

Slyš, „Vámpír“ – pravil dobrý pán,
„Váspír“ – je akuzativ dán,
„Vypíre“ – vokativ znám též,
„Váspíru“ – lokál máš a běž.

Ta hra šla vampírovi k vůli,
i protáčel svých očních kulí
a přitom ptal se ještě dál
po singuláru na plurál!

Zde moudrý kantor musil ovšem
připustiti, že neví o všem.
Už když zde jeden vampír stál,
„Vám“ vypadalo na plurál.

Pan Vampír zvedl s pláčem zrak -
měl přece ženu, děti!!! Však,
když skloňování neznal na ně,
odešel s díky, odevzdaně.

(překlad Jarmil Šlapálek)

Jeho dílo překládali ještě Ludvík Kundera, Egon Bondy, Ivan Wernisch, Josef Brukner, Vladimír Holan, Peter Komers, Erik Adolf Saudek, Zbyněk Sekal, ale třeba i scenárista Martin Ryšavý nebo malíř a výtvarník Jan Kotík a mnozí další. 179 rozmanitých překladů jeho 21 básní lze porovnat v knize Morgenstern v Čechách, jež byla vydána v roce 1999.[6]

179 rozmanitých překladů jeho 21 básní od 36 českých autorů lze porovnat v knize Morgenstern v Čechách, jež byla publikována roce 1999. [6]

Překlady

Do němčiny překládal z norštiny a švédštiny

  • August Strindberg: Inferno. Georg Bondi, Berlin 1898
  • Knut Hamsun: Abendröte. Schauspiel in drei Aufzügen. Langen, München 1904
  • Björnstjerne Björnson: Gedichte. Ludwig Fulda, hg. v. Julius Elias. Langen, München 1908
  • Henrik Ibsen: Sämtliche Werke in deutscher Sprache. Durchgesehen und eingeleitet von Georg Brandes, Julius Elias, Paul Schlenther. Übersetzt von Christian Morgenstern (u.a.), 10 Bände. S. Fischer, Berlin 1898—1904

Inspirace Morgensternovým dílem

Jeho dílem se často nechal inspirovat Jiří Suchý, např. při psaní některých svých povídek. V roce 1961 také divadlo Semafor uvedlo představení Papírové blues, ve kterém dostaly jeho básně velký prostor.

Jeho text Der Steinochs (čes. Kamenný vůl) zhudebnila v roce 1981 jedna z prvních českých punkových kapel FPB pod názvem Vůl z žuly. A o několik let později taktéž česká punková kapela Visací zámek, např. Hymna Šibeničních bratří nebo Půlnoční myš. Vynikající zhudebnění básní Veliké lalulá a Košilela spolu s dalšími texty z jeho rozsáhlých děl zrealizovala kapela Stromboli (Michal Pavlíček a Bára Basiková). Další texty zhudebnila skupina The Plastic People of the Universe.

Morgensternovým dílem se inspiroval český básník Josef Hiršal, který Morgensterna sám překládal do češtiny. Mezi další autory, kteří se Morgensternem inspirovali, patří Petr Nikl, který některé z Morgensternových básní parafrázoval.

Fotogalerie
  • Matka Christiana Morgensterna, Charlotte Morgenstern (1849 - 1880)
  • Josef Schertel (1810 - 1869), jeho dědeček z matčiny strany
  • Christian Morgenstern jako dítě
  • Christian Morgenstern ve věku 18 let
  • Plaketa na domě, ve kterém zemřel. (Villa Helioburg; Merano)
  • Jeho pamětní deska (Berlin-Charlottenburg; Stuttgarter Platz 4)

Odkazy

Reference
  1. HABET, Reinhardt. Morgenstern, Christian [online]. www.deutsche-biographie.de [cit. 2016-05-27]. Dostupné online.
  2. Christian Morgenstern [online]. www.zeno.org [cit. 2016-05-27]. Dostupné online.
  3. Christian Morgenstern [online]. www.dhm.de [cit. 2016-05-27]. Dostupné online.
  4. Christian Morgenstern / Biographie [online]. Xlibris.de [cit. 2016-05-27]. Dostupné online. (německy)
  5. Christian Morgenstern [online]. gutenberg.spiegel.de [cit. 2016-05-27]. Dostupné online.
  6. Morgenstern v Čechách 21 proslulých básní ve 179 českých překladech 36 autorů. [s.l.]: abz.cz Dostupné online. (česky)

Literatura
  • Morgenstern v Čechách. (21 proslulých básní ve 179 českých překladech 36 autorů) Vyd. Vida vida, Praha 1996
  • MORGENSTERN, Christian, Egon Bondy. Šibeniční písně. Příprava vydání Martin Machovec; redakce Joachim Dvořák; překlad Egon Bondy; ilustrace Dora Dutková. 2. vyd. Praha: LABYRINT, 2010. 125 s. ISBN 978-80-85935-49-3. (čeština) Výběr překladů Egona Bondyho ze sbírek Šibeniční písně, Palmström, Palma přeslice, Šeldocela, Ze čtyř legend a Časové básně.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.