Zbyněk Sekal

Zbyněk Sekal (12. července 1923 Praha – 24. února 1998 Vídeň) byl český sochař, malíř a překladatel.

Zbyněk Sekal
Autor portrétu Eva Choung-Fux
Narození12. července 1923
Praha, Československo Československo
Úmrtí24. února 1998 (ve věku 74 let), Vídeň, Rakousko Rakousko
VzděláníVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánísochař, malíř
OceněníCena města Vídně (1984)
Webová stránkawww.artlist.cz/zbynek-sekal-4044/
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

V letech 1934–1941 vystudoval reálné gymnasium a obchodní akademii a poté krátce pracoval jako praktikant v nakladatelství Topič. Roku 1941 byl jako osmnáctiletý zatčen za šíření letáků levicové protinacistické skupiny, vězněn v Praze na Pankráci, v Malé pevnosti v Terezíně a další tři roky až do konce války v Mauthausenu.

Roku 1945 byl přijat ke studiu na VŠUP do ateliéru prof. Františka Tichého a navázal přátelství se spolužáky M. Medkem, S. Podhrázským, J. Lehoučkou a Z. Palcrem. Na zájezdu do Paříže, který pro studenty roku 1947 organizoval prof. Nebeský, několikrát navštívil Mezinárodní výstavu surrealismu v galerii Maeght. Silně na něj zapůsobila syrovost instalací s reminiscencemi války a lágrů a primitivizující malby (ve Foyer de l'Art Brut ?) J. Dubuffeta. Seznámil se také s Toyen, která zde připravovala obrazy pro pražskou výstavu v Topičově salonu.

Ve studiích na VŠUP pokračoval u prof. Františka Muziky a v ateliéru prof. Emila Filly, ale v roce 1950 školu opustil bez diplomu aby se nemusel podrobit zpolitizovaným státním zkouškám.

Zbyněk Sekal, rekonstruovaný ateliér, Národní galerie v Praze, Veletržní palác

V letech 1951–1953 byl zaměstnán jako propagační referent na Generálním ředitelství masného průmyslu a jako literární redaktor Nakladatelství politické literatury (později Svoboda), v zimě 1952/1953 absolvoval vojenskou službu. V marné snaze zachránit rozpadlé manželství se odstěhoval za manželkou do Bratislavy a v následujících letech do roku 1958 zde žil osamocen a pracoval jako překladatel z němčiny a výtvarný redaktor. Udržoval však písemný i osobní styk s pražskými přáteli (Mikuláš Medek, Egon Bondy) a posílal jim rukopisy svých překladů. Jako host byl přizván na první výstavu skupiny Máj v roce 1957, druhé výstavy roku 1958 se účastní jako člen a vrací se do Prahy.

Následující rok cestuje do Moskvy a Leningradu (1959) a roku 1961 se sochaři Zdeňkem Palcrem a Miloslavem Hájkem do Varšavy a Gdaňska. Spolužačka Z. Palcra z Wagnerova ateliéru na VŠUP Alina Szapocznikow ho seznámila se sochařkou Barbarou Pniewskou, jejíž materiálová tvorba byla inspirací pro první z jeho skládaných obrazů.

Od roku 1961 měl vlastní ateliér na Bělohorské ulici v Břevnově a roku 1965 první samostatné výstavy ve Špálově galerii v Praze a Domě pánů z Kunštátu v Brně.

V šedesátých letech se zúčastnil sochařských sympozií v Gmundenu (1964, 1965), St. Margarethen (1966) a Vyšných Ružbachoch (1967).
Po okupaci v srpnu 1968 emigroval nejprve do Berlína,pak do Düsseldorfu a nakonec se roku 1970 natrvalo usadil ve Vídni. V Praze musel zanechat několik desítek plastik, z nichž pouze část mohl přivézt do Vídně jeho syn, který byl donucen k vystěhování StB roku 1983.
V letech 1972–1974 vyučoval na Staatliche Akademie der Bildenden Künste ve Stuttgartu, od roku 1974 do počátku 80. let byl členem Wiener Secession.

V Rakousku obdržel roku 1984 cenu města Vídně za sochařství. Po roce 1989 byly jeho práce vystaveny postupně v Brně, Opavě, Bratislavě (1992–1993) a na velké retrospektivní výstavě GHMP v Městské knihovně v Praze (1997). Národní galerie v Praze ve Veletržním paláci rekonstruovala roku 2014 Sekalův vídeňský ateliér a vystavuje ho ve stálé expozici spolu s velkým souborem Sekalových soch. Autorem architektonického řešení byl atelier MCA, architekti Miroslav Cikán a Pavla Melková. Kurátorem expozice byla Marie Klimešová.

V červenci 1996, v době příprav pražské výstavy, vážně onemocněl a musel se podrobit operaci plic. Zemřel ve Vídni 24. února 1998.

Dílo

První Sekalovy kresby ovlivněné kubismem a expresionismem vznikaly v letech 1940–1941 a během věznění za války. Důležitý byl jeho kontakt s Lubomírem Vašátkem, který později zahynul v Mauthausenu. Během studií v letech 1945–1950 se zabýval figurací, ale experimenty s netradičními technikami surrealistů, zejména koláží a frotáží, předznamenaly jeho pozdější zájem o materiálovou tvorbu.

Je ovlivněn také přátelstvím s Mikulášem Medkem a v cyklech kreseb, často autoportrétů zpytujících vlastní osobnost (Muž který kouří), zkouší různé varianty od veristických po expresivní a imaginativní. Jedním z prvních motivů jeho poválečných kreseb je Oplakávání oběšence, později zátiší, kresby ptáků, karikované kresby vojáků v uniformách a nakonec chladná odosobněná reminiscence války (Neznámý generál, 1959).

Jeho první sochařská díla jsou studie hlav a poprsí v patinované sádře (Hlava dívky, 1957, Poprsí, 1957), na kterých si ověřuje zjednodušenou modelaci. Koncem 50. let vytvořil několik komorních soch, v nichž se vyrovnává s postkubistickou (Kentaur a dáma, 1956) a imaginativní inspirací (Panáček modrý květ, 1957, Nesoucí postava, 1957). Existenciálními symboly jsou kresby i sochy ptáků (Pták, 1957), ale zejména dvě sugestivní plastiky evokující válečné utrpení (Křičící hlava, Mrtvá hlava, obě 1957).

  • Mrtvá hlava, 1957, bronz, Muzeum umění Olomouc
  • Křičící hlava, 1957, patinovaná sádra, GASK Kutná Hora
  • Panáček modrý květ, 1957, soukromá sbírka
  • Hlava, 1957, patinovaná sádra, sklo

Radikální transformací figury vzniká série soch s novým obsahovým poselstvím (Obydlí, 1958, 1959), které pak Sekal jinou formou znovu zpracuje v 80. letech.

Od počátku 60. let se jeho figurativní tvorba vyvíjí k postupné deformaci a zjednodušení tvaru, někdy s důrazem na plastický objem (Pes, 1963), jindy na struktury povrchu sochy (Návěští, Mučené mučidlo, 1963). U abstraktních námětů je figurace potlačena a vedle hmoty hraje důležitou roli prázdný objem (Návěští, 1957, Bukva, 1968) nebo se sochy plošným ztvárněním přibližují reliéfu (Čtvrcení, 1963, Bez názvu, 1966).

Ve skládaných obrazech, které Sekal vytváří od roku 1962 paralelně s materiálovými kolážemi na papíře a považuje je spíše za jiný prostředek malby, je zřejmá prvotní inspirace surrealistickou asambláží, která vyhozené a poničené předměty uvádí do nových souvislostí. Povrchová strukturace (Schéma účelného provozu, 1964), společná umělcům, kteří se v polovině 60. let zabývali informelem ve skupině Konfrontace je postupně nahrazena novou kvalitou, spočívající ve vytváření zdánlivého nebo skutečného geometrického řádu (Palindrom I, 1968). Ojedinělým dílem je Malý kámen (Mauthausen) z roku 1966.

  • Bez názvu, 60. léta, soukr. sbírka
  • Pevně zaklesnuto, 1967
  • Velká hlava (Autoportrét), 1973
  • Malý kámen (Mauthausen) II, 1966

Vzácně se ještě objevuje náznak figurace (Prosím, už ne, 1966), častěji názvy symbolicky označují proces tvorby, podobně jako u Mikuláše Medka (Vlevo trochu jiná možnost, Příměří, 1966), nebo odkazují k procesu znovuzrození vyhozených věcí (Co zbývá dřevu, 1966). Ačkoli východiska Sekalových soch, reliéfů i schránek se vztahují k surrealismu, on sám se nikdy za surrealistu nepovažoval. Intelektuální složka, zkoumání prostorových vztahů a snaha po vytvoření řádu jsou v jeho díle nakonec vždy určujícím procesem.

Po emigraci zprvu neměl ateliér a v kresbách se snažil tematicky navázat na díla, která musel zanechat v Praze. Nově pracoval s otisky živých květin, které doplňoval barevnou kresbou s živočišnými motivy, v dřevěných reliéfech se objevovaly stopy předmětů a dějů (Díra, 1977). Vytvořil také řadu skládaných obrazů s křesťanskými motivy, kde symbolem utrpení jsou mimo kříže samotné hřeby (Kříž, 1972, 1977). Zcela osobní a intimní část jeho tvorby představuje skládání předmětů v obrazech do číselných řad. Vyrovnává se s traumatem věznění v koncentračním táboře tím, že své vězeňské číslo převádí na pouhé banální početní úkony (17 × 13 = 221, Z čísla počet, 1991).

Jeho komorní plastiky vytvořené ve Vídni odkazují k postkubistické figuraci (Poprsí, 1988, Figura, 1989), nebo jsou studiemi vztahu organického světa a abstraktních prostorových forem a záměrně neodkazují k reálnému základu (Bez názvu, 1988, 1990).

Ke skládaným obrazům se autor někdy znovu vracel a některé přepracoval. Aby se tomu vyhnul, dospěl v polovině 80. let k rozhodnutí dát jim třetí rozměr v podobě schránek z dřevěných latí. Ty chrání původní jádro, kolem kterého byly sestaveny, jako něco vzácného, ale jádro je zároveň i záminkou pro vznik celé konstrukce. Jako ozvěna surrealistického východiska tvorby sochaře je v centru schránek obvykle nějaký běžný předmět, nejčastěji prkénko poznamenané stopami používání, zatímco schránka představuje někdy cennou (Schránka z mahagonu, 1985), často složitou, přísně geometrickou a racionální konstrukci (Schránka s naznačeným křížem, 1992, Labyrint, 1993).

Série kovových schránek z měděného drátu z počátku 90. let žádné jádro neobsahuje a představuje spíše jakési obrysy sochy, geometrizované do složitých prostorových tvarů (Měděná schránka, 1991).

  • Schránka s křížem, 80.–90. léta
  • Schránka se čtyřmi malými prkénky, 80.–90. léta
  • Bez názvu (Schránka), 80. léta, soukromá sbírka
  • Měděné schrány, po r. 1990

Celá Sekalova tvorba je hluboce introvertní, jak svědčí i následující citát z textu Abdikace: "Chceme jít svojí cestou, kterou ještě skoro vůbec neznáme. Nechceme se podobat ostatním lidem, jejich tváře se stále víc a více podobají tvářím idiotů. Na tomto zjištění ostatně mnoho nezáleží, vždyť oni nás také pokládají za idioty, tak to bylo vždycky. Nechceme být šťastni po jejich způsobu."

  • Pluh (patinovaná sádra), 1962, Národní galerie v Praze
  • Embryo (1967), patinovaná sádra
  • Rostlina jménem O. (1967), patinovaná sádra
  • Konce lesa (1960-65), Galerie hlavního města Prahy
  • Bez názvu (schránka s ocelovým lanem), konec 80. let
  • Bez názvu (1992), sádra

Knižní tvorba

Překlady
  • Privátní překlady děl Franze Kafky, některé uveřejněny v revui Nový život
  • 1952 Karl Liebknecht proti Kruppovi (Karl Liebknecht gegen Krupp, Walter Bartel), Rovnost, Praha
  • 1954 Podstata křesťanství (Das Wesen des Christenthums, Ludwig Feuerbach), Státní nakladatelství politické literatury, Živé odkazy; řada II., sv. 15, Praha
  • 1957 Franz Kafka, V trestanecké osadě, (součást výboru deseti novel), Čs. Spisovatel, Praha
  • 1958 Don Juan a Faust, antologie (Christian Dietrich Grabbe), SNKLHU, Světová četba; Sv. 195, Praha
  • 1959 Zásady filosofie budoucnosti a jiné filosofické práce, antologie (Sämtliche Werke, Band 1, 2, Ludwig Feuerbach), Filosofická knihovna, Práce ČSAV. Sekce ekonomie, práva a filosofie, Praha
  • 1960 Dantonova smrt (Dantons Tod, Georg Büchner), Orbis, Edice: Divadelní hry, Praha
  • 1963 Proměna (povídka) (Die Verwandlung, Franz Kafka), SNKLU 1. vyd, Praha, 1990 Primus, Praha, ISBN 80-900078-2-1
  • 1968 Kočka a myš (Katz und Maus, Günter Grass), Odeon, Edice: Soudobá světová próza. Malá řada, Praha, 3. vyd. 2009, Atlantis Praha, ISBN 978-80-7108-312-2
  • 1992 Plechový bubínek (Die Blechtrommel, Günter Grass), Odeon, Edice: Klub čtenářů. Prestižní klub, Praha, ISBN 80-207-0391-8
  • 1996 O válce (Vom Kriege, Carl von Clausewitz), Vyd. 2., v nakl. Bonus A, Brno, ISBN 80-85914-27-1, 2008 Academia, Praha, ISBN 978-80-200-1598-3

Texty

Abdikace (1951), použito jako závěrečná kapitola knihy Bohumila Hrabala Něžný barbar, Ralentir travaux LXV (1965), Výtvarné umění 1/66

Ilustrace
  • 1947 Viktor Dyk: Krysař

Typografie (výběr)
Návrhy obálek
  • Breton A: Magnetická pole, Meyrink G: Golem, Kafka F: Proměna, Lorca F. G: Básník v New Yorku, Kesten H: Šťastní lidé, Kisch E. E: Americký ráj
Katalogy výstav
Filmové plakáty
  • Vítr se utišil před svítáním (1960), Zkušební jízda (1962), Sváteční vyjížďka (1964)
Obálky a typografie
  • 1962/1964 Státní nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha
  • 1967/1970 Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha
  • 1969 revue Světová literatura

Výtvarné realizace
  • 1970 Reliéf, dům Davida Hansena, Düsseldorf
  • 1977/1979 Oltář, ambon, tabernákl, Kostel Lustenau, Vorarlbersko

Ocenění

1984 Cena města Vídně, sochařství


Zastoupení ve sbírkách

Výstavy

Autorské
  • 1965 Galerie Václava Špály, Praha
  • 1965 Sochy – reliéfy: 1948–1965, Dům pánů z Kunštátu, Brno
  • 1969 Skládané obrazy a sochy, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1971 Bilder und Skulpturen, Galerie im Griechenbeisl, Vídeň
  • 1977 Zusammengesetzte Bilder, Zeichnungen, Neue Galerie des Landesmuseum Joanneum in Graz, Museum Bochum, Museum Moderner Kunst, Vídeň
  • 1982, 1985, 1987 Geflechte Anwendungen eines Verfahrens, Neue Galerie, Vídeň
  • 1988 Bronzek, Zeichnungen, Neue Galerie, Wien, Vídeň
  • 1990 Galerie Stubenbastei, Vídeň
  • 1991 Scultore, Studio oni de Rossi, Verona
  • 1991 Rupertinum, Salcburk
  • 1992 Skulpturen, Materialbilder, Zeichnungen, Gerüste 1967–1991, Künstlerhaus Klagenfurt
  • 1992/93 Některé práce z let 1940–1992, Dům umění města Brna, Dům umění v Opavě, Galéria Médium, Bratislava
  • 1997 Práce za posledních pětapadesát let / Arbeiten aus den letzten fünfundfünfzig Jahren, Městská knihovna, Praha
  • 2003 Plastiky a reliéfy 1959–1994, Galerie Ztichlá klika, Praha, Galerie Caesar, Olomouc
  • 2010 Skládané obrazy, sochy a schránky, Brno Gallery CZ, Brno
  • 2012 Skládané obrazy a schránky, Topičův salon, Praha
  • 2013 Zbyněk Sekal & Jindřich Zeithamml, Galerie Závodný, Mikulov
  • 2015 A věci se zvolna berou před se, Muzeum umění Olomouc, 10. září 2015–14. února 2016[1]
  • 2016 Mladý Sekal – Kresby z lágru a jiné…, Památník Terezín, předsálí kina Malé pevnosti, 6. dubna–30. června 2017[2]

Společné (výběr)
  • 1957 Mladé umění / Tvůrčí skupina Máj 57, Obecní dům, Praha
  • 1958/59 Umění mladých výtvarníků Československa 1958. Obrazy a plastiky, Jízdárna Pražského hradu, Dům umění města Brna
  • 1958 2. výstava Skupiny Máj 57, Palác Dunaj, Praha, Varšava
  • 1961 Nejkrásnější knihy roku 1960, VŠUP, Praha
  • 1961 Tvůrčí skupina Máj, Poděbrady
  • 1963 Umění 1900–1963, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • 1964 Výstava D, Galerie Nová síň, Praha
  • 1964 Tvůrčí skupina Máj, Galerie Nová síň, Praha
  • 1964 Socha 1964, Liberec
  • 1965 Tschechoslowakische Kunst heute: Profile V, Städtische Kunstgalerie, Bochum
  • 1965 Grafika 65, Vlastivědné museum, Písek
  • 1965 Sochařská bilance 1955–1965, Olomouc
  • 1965 Objekt, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1965 Małarstwo a rzeźba z Pragi, Krakov
  • 1965 Keramik aus 12 ländern, Internationaler Künstlerclub IKC (Palais Pálffy), Vídeň
  • 1965 La transfiguration de l'art tcfhéque: Peinture - sculpture - verre - collages, Palais de Congres, Liege
  • 1966 Nové cesty: Přehlídka současné avantgardy, Dům umění, Zlín
  • 1966 Jarní výstava 1966, Mánes, Praha
  • 1966 Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart, Akademie der Künste, Berlín
  • 1966 Tokyo International Exhibition of Art, Tokyo
  • 1966 Aktuální tendence českého umění. Obrazy, sochy, grafika, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1966 Tschechoslowakische Plastik von 1900 bis zur Gegenwart, Museum Folkwang, Essen
  • 1967 Moderne Kunst aus Prag, Celle, Soest, Kunsthalle zu Kiel
  • 1967 Mostra d'arte contemporanea cecoslovacca, Castello del Valentino, Turín
  • 1967 17 tsjechische kunstenaars (17 českých umělců), Galerie Orez, Den Haag
  • 1967 Obraz 67. Celostátní výstava současné malířské tvorby, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno
  • 1968 Deset sochařských vyznání, Galerie Fronta, Praha
  • 1968 Nové věci, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1968 Socha piešťanských parkov '68, Piešťany
  • 1968 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky, Praha
  • 1968 Sculpture tchècoslovaque de Myslbek à nos jours, Musée Rodin, Paříž
  • 1969 L'art tcheque actuel, Renault Champs - Élysées, Paříž
  • 1969 Arte contemporanea in Cecoslovacchia, Galleria Nazionale d'Arte Moderna e Contemporanea (GNAM), Řím
  • 1970 Tschechische Skulptur des 20. Jahrhunderts: Von Myslbek bis zur Gegenwart, Schloß Charlottenburg - Orangerie, Berlín
  • 1971 Imago, Galerie im Greichenbeisl, Schloss Lengenfeld
  • 1974 Wiener Secession, Krems
  • 1974 Neue Mitglieder der Wiener Secession, Wien
  • 1974 Tschechische Künstler, Galerie Wendtorf + Swetec, Düsseldorf
  • 1976 Parallelaktion, Neue Kunst aus Östereich, Von der Heydt Museum, Wuppertal
  • 1980 Die Kunst Osteuropas im 20. Jahrhundert, Garmisch-Partenkirchen
  • 1982 Künstler, Die kamen und blieben, Secession, Wien
  • 1983/84 Das Prinzip Hoffnung. Aspekte der Utopie in der Kunst und Kultur des 20. Jahrhunderts, Museum Bochum
  • 1989 Wo bleibst du, Revolution?, Museum Bochum, Bochum
  • 1990 Polymorphie: Kunst als subversives Element Tschechoslowakei 1939–1990, Martin-Gropius-Bau, Berlín
  • 1990 Galerie Stubenbastei, Wien
  • 1991 Rupertinum, Salcburk
  • 1991 Studio Toni de Rossi, Verona
  • 1991 Český informel. Průkopníci abstrakce z let 1957–1964, GHMP, Praha
  • 1992 České výtvarné umění 1960–1990, Středočeská galerie, Praha
  • 1993 České výtvarné umění 1930–1960, České muzeum výtvarných umění, Praha
  • 1993/94 Záznam nejrozmanitějších faktorů… České malířství 2. poloviny 20. století ze sbírek státních galerií, Jízdárna Pražského hradu
  • 1994 Šedá cihla 66/1994 Exil, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
  • 1994 Ohniska znovuzrození, GHMP, Městská knihovna, Praha
  • 1997 Aspekte imaginativer Kunst im 20. Jahrhundert: Profil und Perspektiven einer Sammlung, Museum Bochum, Kunstverein Gütersloh
  • 1997 České imaginativní umění, Galerie Rudolfinum, Praha
  • 1999 Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958–1968, Praha, Cheb
  • 2001 Bilance II, Obrazy a sochy, Galerie umění Karlovy Vary
  • 2001/02 Objekt – objekt: Metamorfózy v čase / Object – object: Metamorphoses in time, Dům U Černé Matky Boží, Praha, Pražákův palác, Brno
  • 2002/04 Svět hvězd a iluzí. Český filmový plakát 20. století, Moravská galerie v Brně, Mánes, Praha, České centrum New York, České centrum Londýn, Generální konzulát České republiky, Los Angeles, České kultúrné centrum, Bratislava, České centrum Drážďany, Generální konzulát České republiky, Hongkong, Galerie umění Karlovy Vary, Macao Museum of Art
  • 2003 Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let, Jízdárna Pražského hradu, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno, Salon, Kabinet, Olomouc
  • 2004/06 Šedesátá / The sixties, Ze sbírky Galerie Zlatá husa v Praze, Dům umění města Brna, Galerie umění Karlovy Vary
  • 2007 Skupina Máj 57, Pražský hrad, Císařská konírna, Praha
  • 2007/8 Soustředěný pohled / Focused View. Grafika 60. let ze sbírek členských galerií Rady galerií České republiky, Oblastní galerie v Liberci, Liberec (Liberec), Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • 2008 Nechci v kleci! / No cage for me!, Muzeum umění Olomouc
  • 2008 Na zkoušku v ráji? Umění šedesátých let ze sbírek Západočeské galerie v Plzni, Výstavní síň „13“, Plzeň
  • 2008/09 České a slovenské umění 60. let 20. století, Trenčín, Liptovský Mikuláš, Zlín, Ostrava
  • 2010 Česká koláž ze sbírky Pražské plynárenské, Galerie Smečky, Praha
  • 2010 New Sensitivity, National Art Museum of China, Beijing
  • 2010 Roky ve dnech. České umění 1945–1957, GHMP, Městská knihovna, Praha
  • 2010 Realita je víc než fikce: Asambláž jako tvůrčí princip v českém umění 60. a 70. let, Dům pánů z Kunštátu, Brno
  • 2010 České umění v exilu / Tschechische Kunst im Exil Wien, Galerie G, Olomouc
  • 2012 České moderní umění, Galerie výtvarného umění v Chebu
  • 2012 Od Tiziana po Warhola: Muzeum umění Olomouc 1951–2011
  • 2012/13 Československý filmový plakát 1959–1989, Wortnerův dům Alšovy jihočeské galerie, České Budějovice


Reference
  1. Zbyněk Sekal : A věci se zvolna berou před se
  2. Zbyněk Sekal: Mladý Sekal – Kresby z lágru a jiné… [online]. Památník Terezín [cit. 2017-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-21.

Literatura

Monografie

Autorské katalogy
  • 1965 Zbyněk Sekal: Sochy – reliéfy 1948–1965, Kříž J., kat. 30 s., č., fr., SČVU, Praha
  • 1969 Zbyněk Sekal: Skládané obrazy a sochy, Chalupecký J., kat. 12 s., SČVU, Praha
  • 1971 Zbyněk Sekal: Bilder und Skulpturen, Travaux R, kat. 12 s., ně., Vídeň
  • 1977 Zbyněk Sekal: Zusammengesetzte Bilder (Zeichnungen), Cage J et al., kat. 68 s., Graz
  • 1982 Zbyněk Sekal: Geflechte Anwendungen eines Verfahrens, kat. 24 s., Neue Galerie, Wien
  • 1988 Zbyněk Sekal: Bronzen, Zeichnungen, Sotriffer K., kat. 44 s., Neue Galerie, Wien
  • 1991 Sekal: scultore, Martini S, Sekal Z, kat. 40 s., Studio oni de Rossi, Verona
  • 1992 Zbyněk Sekal: Některé práce z let 1940–1992, Hofmann W., Sekal Z., Valoch J., kat. 47 s., č., ně., Dům umění města Brna, ISBN 80-7009-052-9
  • 1992 Zbyněk Sekal: Skulpturen, Materialbilder, Zeichnungen, Gerüste (1967–1991),
  • Hofmann W, Sekal Z, kat. 36 s., ně., Künstlerhaus Klagenfurt
  • 1997 Zbyněk Sekal: Práce za posledních pětapadesát let, Baumann H., Hofmann W., Klimešová M., Sekal Z., kat. 184 s., č., ně., GHMP, Praha, ISBN 80-7010-043-5
  • Zbyněk Sekal, A věci se zvolna berou před se, Alšova jihočeská galerie, Arbor vitae, 2015, ISBN 978-80-87799-40-6

Kolektivní katalogy (výběr)
  • 1965 Tschechoslowakische Kunst Heute – Profile V, Kotalík J., Leo P., Míčko M., kat. kol., 166 s., ně., Städtische Kunstgalerie, Bochum
  • 1966 Aktuální tendence českého umění / Tendances actuelles de l'art tchéque, Míčko M., kat. kol., 162 s., č., fr., AICA, Praha
  • 1989 Wo bleibst du, Revolution?, Astier P et al., kat. kol., 156 s., ně., Museum Bochum
  • 1991 Český informel, Průkopníci abstrakce z let 1957–1964, Dufek A., Nešlehová M., Valoch J., kat. kol., 266 s., GHMP, Praha
  • 1994 Ohniska znovuzrození, České umění 1956–1963, Bregant M. a kol., kat. kol., 447 s., č., ang., GHMP, Praha, ISBN 80-7010-029-X
  • 2004 Šedesátá / The sixties, Juříková M., Železný V., kat. kol., 414 s., č., ang., Galerie Zlatá husa, Praha, ISBN 80-239-3406-6
  • 2010 New Sensitivity / Nová citlivost, Czech Sculpture of the 1960s – 1980s / České sochařství 60.–80. let 20. století, Knížák M. a kol., kat. kol. 189 s., č., ang., čín., NG v Praze

Knihy a encyklopedie (výběr)
  • Sensibilités contemporaines / Contemporary artistic sensibilities, 70 artistes d'origine tchégue et slovaque hors tchécoslovaquie / 70 artists of Czech and Slovak origin living outside Czechoslovakia 1970–1984, 1985, Bénamou G a kol., 297 s., ang., fr., vyd. Geneviève Bénamou, Paříž, ISBN 2-9500702-1-3
  • Nové umění v Čechách, 1994, Chalupecký J., Nešlehová M., 173 s., H&H, s. r. o., Jinočany, ISBN 80-85787-81-4
  • Poselství jiného výrazu, Pojetí informelu v českém umění 50. a první poloviny 60. let, 1997, Nešlehová M., č., ang., 286 s., Artefact Praha, ISBN 80-902160-0-5 Nakladatelství BASE ISBN 80-902481-0-1
  • Rozhovory, 2001, Hůla J., 122 s., Nakladatelství Dauphin, Praha, ISBN 80-86019-74-8
  • České umění 1938–1989, Programy, kritické texty, dokumenty, 2001, Morganová P. a kol, 520 s., Academia Praha, ISBN 80-200-0930-2
  • Barevné dráhy snů, Erhart G., 2008, nakl. H+H, Praha, ISBN 9788073190736
  • Roky ve dnech, České umění 1945–1957, 2010, Klimešová M., 424 s., GHMP, Praha, ISBN 978-80-87164-35-8
  • KLIMEŠOVÁ, Marie. Pozdrav daleké země, pozdrav daleké zemi: Zbyněk Sekal a Japonsko. Řevnice: Arbor vitae, 2014. 128 s. ISBN 978-80-86415-97-0.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.