Vladimír Holan

• Blouznivý vějíř – 1926, juvenilní prvotina ovlivněná dobovým poetismem.
• Triumf smrti – 1930, 1936, 1948 – v této sbírce je již naznačen další Holanův vývoj. Sbírka byla v letech 1936 a 1948 přepracována a rozdíly mezi jednotlivými vydáními jsou velmi výrazné.

Ve 30. letech se Holan zaměřil na hledání nové poetiky, kterou se snažil vyjádřit rozporuplnost a složitost světa. Tím došel k meditativní poezii, která odrážela ambivalentnost vnitřního i vnějšího světa, střetávání dobra a zla, bytí a nicoty, plynutí času a věčnosti. Básně jsou psané v pravidelném veršovém rytmu, nejčastěji v jambu, jejich zdánlivá „nesrozumitelnost“ je vykoupena uchvacující melodičností a navozenou náladou, dojmem, který zanechají tyto verše ve vnímavém čtenáři po jejich přečtení, čímž jsou blízké expresionismu. Jedná se o tyto sbírky:

• Vanutí – 1932
• Oblouk – 1934
• Kameni, přicházíš… – 1937

Koncem 30. let Holan reagoval na společensko-politickou realitu doby, především ve sbírkách reagujících na události kolem Mnichovské dohody a počínající nacistické okoupace.

• Září – 1938, někdy též název Září 1938, známá je báseň Noc z Iliady
• Odpověď Francii – zde přímo obviňuje Francii z mnichovské zrady, nazývá ji přímo „kurvou“ a vyslovuje přesvědčení, že i na ni dopadne trest. Zabaveno cenzurou.

Během války se nemohl svobodně vyjadřovat, proto jeho díla obsahují velké množství jinotajů a dvojsmyslů, některá z nich mohla vyjít až po roce 1945:

• Sen – 1939, rozsáhlá báseň líčící v ponurých vidinách "zaživa pohřbené" temné město, pravděpodobně Prahu; věnováno památce ruského básníka V. Chlebnikova.

• Záhřmotí – 1940, věnováno Mozartovi, vzpomínky na dětství a matku; jazykově experimentující lyrika.
• První testament – 1940
• Zpěv tříkrálový – sbírka plná jinotajů, jako symbol velikosti je použit Karel Hynek Mácha, jehož ostatky byly v roce 1938 převezeny z Litoměřic do Prahy.
• Chór

Po druhé světové válce oslavil osvobození Československa sovětskou armádou a obyčejné lidské hrdinství jejích vojáků.

• Dík Sovětskému svazu – 1945, značně patetické poděkování za osvobození.
• Panychida – 1945, tryzna za padlé a umučené ve druhé světové válce.
• Tobě – 1947, soubor básní reagujících reportážní formou na válečné a poválečné události.
• Rudoarmějci – 1947, portréty prostých sovětských vojáků.

Všechny uvedené sbírky vyšly později jako komplet v souboru Dokument – 1949.

Po roce 1948 nemohly Holanovy sbírky až na výjimky vycházet, jeho dílo se v české literatuře objevilo až po roce 1962. Básnické sbírky 60.–70. let, zde jsou uvedeny i sbírky, které Holan napsal v době svého zákazu. Zamýšlí se nad nedokonalostí lidského bytí a základními existenciálními otázkami. Lyrické sbírky jsou většinou odpoutané od reality a zaměřené na lidské nitro. Časté jsou motivy smrti, absurdity života, nepříjemné a živočišné erotiky kontrastující s čistou mateřskou a dětskou láskou. Jeho tvorba velmi ovlivnila generaci básníků vstupujících do literatury v 60. letech 20. století.

• Bolest – psáno v 50. letech, vydáno 1965, věnováno jeho mrtvým přátelům (Josef Čapek, Josef Hora, František Halas).
• Strach
• Toskána 1963
• Mozartiana 1963
• Noc s Hamletem – vydáno 1964, napsáno v letech 1949–1956, přepracováno roku 1962; Holan zde konfrontuje své názory s Hamletem. „Co nás nyní obklopuje, to nás jednou zavalí.“ (Vladimír Justl uvedl tuto skladbu ještě před knižním vydáním v roce 1963 v pražské vinárně Viola, kde se do konce 80. let dočkala asi 150 repríz.[10])
• Noc s Ofélií 1970 – bibliofilie, (fragment, pendant k Noci s Hamletem)
• Bajaja – verše psané pro dceru, první vydání 1955
• Bez názvu 1963
• Na postupu 1964
• Na sotnách 1967
• Asklépiovi kohouta 1970
• Předposlední 1982 – nevyšlo samostatně, ale společně se Sbohem? v pátém svazku Spisů V. H.
• Sbohem? 1982

Holan napsal několik rozsáhlejších epických básní, zpravidla se jedná o básnické příběhy, které zobrazují lidské tragédie; ty se stávají symbolem lidského údělu:

• Terezka Planetová – 1943, příběh inspirovaný Janáčkovou črtou Moje děvče z Tater. Navazuje na První testament.
• Cesta mraku – 1945, tragický baladický osud kováře.
• Příběhy – první vydání 1963, obsahuje výše uvedené epické básně a 11 dalších příběhů volným veršem.

• Kolury
• Lemuria
• Hadry, kosti, kůže
• Torzo

Sebrané spisy Vladimíra Holana vycházely v nakladatelství Odeon v letech 1965–1988 péčí Holanova dvorního editora Vladimíra Justla. V jedenácti svazcích obsahují autorovo základní básnické a prozaické dílo (sv. 1–9), dále pak práce nezařazené do základního díla, marginálie a publicistiku (sv. 10) a konečně básníkův životopis z pera Vladimíra Justla a bibliografii (sv. 11).

Spisy Vladimíra Holana vycházejí od roku 1999 v nakladatelství Paseka v ediční spolupráci Vladimíra Justla a Pavla Chalupy. Původní koncept Sebraných spisů (1–10) rozšířily o básníkovy překlady z cizích jazyků (sv. 11–14), ediční komentáře a úplnou bibliografii (sv. 15; tento poslední svazek vyjde pravděpodobně v roce 2016).

Výbory poezie:

• Noční hlídka srdce – 1963, po 15 letech zákazu vydávání, vychází výbor z básníkovy dosavadní tvorby
• Smrt a sen a slovo – 1966, podtitul Z Máchova kraje
• Ptala se tě... – 1963, výbor z milostné lyriky
• Strom kůru shazuje – 1978, výbor sestavený V. Rzounkem, dogmaticky smýšlejícím literárním historikem, který ve výboru kladl důraz především na Holanovu tvorbu tematicky spjatou s osvobozením Československa Rudou armádou a na protiválečné verše^[zdroj?!]
• Mušle, lastury a škeble... – 1985, reprezentativní výbor z celého Holanova díla
• Propast propasti, obsahuje sbírky Sbohem? a Předposlední
• Les bez stromů – 2002, výbor básní psaných v letech 1949–1955 z cyklu Strach, sbírek Bolest a Příběhy. Básně manifestují básníka pod odpovídajícím přízviskem jako "básníka z nejtemnějších".

Výbor z epiky:

• Pojď se mnou do noci
• Bagately – básně, prózy, především z dvacátých let, eseje, úvahy, vzpomínky, referáty a glosy.

Překládal poezii, silně ho ovlivnil Horův překlad Oněgina. Překládal z mnoha jazyků, například z němčiny (R. M. Rilkeho, N. Lenaua), francouzštiny (Ch. Baudelaira, La Fontaina, Ch. Vildraca), španělštiny (L. de Góngoru y Argote), polštiny (J. Słowackého a A. Mickiewicze – jazyková spolupráce Josef Matouš), ruštiny (M. J. Lermontova), perštiny (Nizámího) nebo čínštiny, u exotičtějších jazyků šlo o zbásnění doslovných překladů, které byly pořízeny jazykovědci. Jeho překlady vycházely často ve velmi malých nákladech. Překládal asi 120 básníků[9] (podle jiných zdrojů 160[11]) ze 16 literatur,[11] překlady těch, s nimiž se cítil duchovně spřízněn, jsou označovány jako kongeniální.[9] Výbor nejvýznamnějších Holanových překladů byl vydán pod názvem Cestou (1962).[12] Ve své úplnosti vyšly Holanovy překlady v 11.–14. svazku jeho Spisů, které vydalo nakladatelství Paseka v letech 2007–2011.