Chotkové z Chotkova

Tvrz Chockov na Plzeňsku se připomíná již ve 12. století, souvislost mezi jejími majiteli a pozdějšími hrabaty Chotky lze však bezpečně doložit až od konce 14. století. Tři členové rodu se připomínají v roce 1379, jejich potomci pak nedaleko Chockova sídlili na Liblíně. V rytířském stavu se Chotkové poprvé připomínají až v roce 1543, první známé vyobrazení jejich erbu pochází z roku 1570. Nejasná je i vazba mezi Chotky z Chotkova a Chotky z Vojnína, Chotkové z Vojnína ale vymřeli v roce 1587 a při pozdějším povýšení do hraběcího stavu byl rodu udělen společný predikát Chotek z Chotkova a Vojnína. Z Chotků z Vojnína vynikl Petr (1495–1571) jako dlouholetý královský prokurátor (1543–1563) a účastník zemských sněmů, který získal majetek ve středních Čechách.

Chotkové z Chotkova mezitím kromě Plzeňska získali další drobné statky na Rakovnicku, Žatecku nebo Chebsku, členové rodu se v písemných pramenech ale připomínají spíše jen jako účastníci lokálních soudních sporů. Regionální význam rodu překročil Zikmund Chotek (1521–1603), který byl jako účastník tureckých válek pověřem zemským sněmem k sepsání vzdělávacího spisu Zpráva o naučení strany vojanské (1593). Václav Chotek (1554–1612) dosáhl postu hejtmana rakovnického kraje a byl též účastníkem zemských sněmů. Jeho synové Jiří a Karel se zúčastnili stavovského povstání a v pobělohorských konfiskacích ztratili značnou část majetku včetně tehdejšího hlavního rodového sídla v Žihli. Karel se pak ještě v roce 1631 připojil k saskému vpádu do Čech a následně pak přišel i o zbytek svých statků. V polovině 17. století byli Chotkové na úrovni movitějších sedláků a hrozila jim i ztráta šlechtictví.

Hrabě Rudolf Chotek (1706–1771), nejvyšší kancléř Českého království

Vzestup Chotků v 18. století je spojen s osobností Václava Antonína Chotka, který díky vzdělání a majetkově výhodnému sňatku dosáhl povýšení do panského (1702) a hraběcího stavu (1723). Zastával řadu úřadů v zemské správě a na svých statcích nechal postavit zámek Veltrusy. Jeho synové Jan Karel a Rudolf již pronikli i do centrální správy habsburské monarchie. Jan Karel dosáhl vysokých hodností v armádě, působil též jako diplomat a majetek rodu rozšířil nákupem panství Nové Dvory u Kutné Hory. Jeho mladší bratr Rudolf se přes dvorské a diplomatické posty vypracoval až k funkci nejvyššího kancléře Českého království. Nezanechal mužské potomstvo a v roce 1770 vytvořil z Veltrus majorátní fideikomis určený pro synovce Jana Rudolfa a jeho dědice.

Významným pokračovatelem rodu byl Jan Rudolf Chotek (1748–1824), rakouský ministr financí a nejvyšší purkrabí Českého království, který dal postavit empírový zámek Kačina na novodvorském panství, zasloužil se také o úpravu parku ve Veltrusích a mimo jiné byl dlouholetým prezidentem Královské české společnosti nauk. Se svou manželkou Marií Sidonií Clary-Aldringen (1749–1824) měl početnou rodinu a synové založili tři rodové větve, majorátní veltruskou, velkobřezenskou a uherskou. Všechny tři linie vymřely ve 20. století. Ze synů Jana Rudolfa kromě Karla (viz níže) vynikl Ferdinand Maria (1781–1836), který se jako jediný v historii Chotků dal na církevní dráhu, stal se nakonec olomouckým arcibiskupem a zemřel na choleru v Praze.

Zámek Kačina, hlavní rodové sídlo v 19. století

Zakladatelem majorátní linie na Veltrusích a Nových Dvorech byl Jan Nepomuk (1773–1824), který zemřel ještě před otcem Janem Rudolfem. V jeho přímém potomstvu drželi Chotkové Veltrusy a Nové Dvory s Kačinou do roku 1927, během 19. století ale v této hlavní linii vliv rodu poklesl, došlo i k hospodářskému úpadku a prodeji částí majetku, pronajat byl i pražský palác a část zámku ve Veltrusích. Členové rodu se nadále angažovali v regionálním měřítku, Rudolf Karel (1832–1894) byl starostou okresního zastupitelstva v Kutné Hoře, jeho mladší bratr Ferdinand (1838–1913) byl okresním hejtmanem v Týně nad Vltavou, oba byli také poslanci českého zemského sněmu. Posledním potomkem této rodové větve byl c.k. generálmajor Arnošt Chotek (1844–1927), po jehož smrti byl majetek rozdělen. Veltrusy zdědil Karel Maria z velkobřezenské větve, Nové Dvory s Kačinou přešly na Arnoštova synovce, hraběte Quida Thun-Hohensteina.

Hrabě Karel Chotek, nejvyšší purkrabí Českého království

Tzv. velkobřezenskou linii rodu založil Karel Chotek (1783–1868), který od mládí působil ve státní správě a proslul především jako dlouholetý nejvyšší purkrabí Českého království (1826–1843). V této funkci se zasloužil o budování komunikací a záchranu chátrajícího Karlštejna, na jeho činnost v Praze upomínají názvy Chotkova silnice a Chotkovy sady. V roce 1841 koupil v severních Čechách Velké Březno, kde nechal postavit zámek a odtud se také jeho potomstvo označuje jako velkobřezenská větev. Za jeho syna Antonína (1822–1883) došlo ke stavebním úpravám na zámcích Velké Březno a Zahořany. K zásadní novorenesanční přestavbě rodového sídla ve Velkém Březně došlo za Karla Chotka (1853–1926), kdy zároveň byly prodány Zahořany (v roce 1898 za půl miliónu zlatých). V další generaci Karel Maria (1887-1970) zdědil v roce 1927 i Veltrusy, protože se ale hlásil k německé národnosti a příslušnosti k NSDAP, v roce 1945 všechen jeho majetek přešel do státní správy.

Z velkobřezenské větve dosáhl vyšších postů Karlův nejmladší syn Bohuslav (1829–1896), který dlouhodobě působil v diplomacii, byl vyslancem ve Stuttgartu a Bruselu, v roce 1871 byl krátce i místodržitelem Českého království. Z manželství s hraběnkou Vilemínou Kinskou (1838–1886) měl devět dětí, jejich čtvrtá dcera Žofie (1868–1914) jméno Chotků zviditelnila v celoevropském měřítku svým morganatickým sňatkem (1900) s rakousko-uherským následníkem trůnu arcivévodou Františkem Ferdinandem. Jejich potomstvo bylo vyloučeno z následnictví trůnu, Žofie byla ale již v době sňatku povýšena na kněžnu (1900) a později vévodkyni z Hohenbergu (1909). Spolu s manželem zahynula při atentátu v Sarajevu, který se stal záminkou k rozpoutání první světové války.

Zámek Dolná Krupá, hlavní sídlo uherské větve Chotků

Nejmladší syn Jana Rudolfa, Heřman Chotek (1786–1822), sloužil v armádě, v níž dosáhl hodnosti plukovníka a za napoleonských válek získal několik záslužných řádů. Díky sňatku s uherskou hraběnkou Henriettou Brunsvikovou z Korompy (1789–1857) zdědili jejich potomci později panství Dolná Krupá na Slovensku, dále Futog a Čerević v dnešním Srbsku. Henrietta Chotková mezitím koupila i statky v Čechách (Ratměřice, 1830). Heřmanův starší syn Otto (1816–1889) nechal přestavět zámek v Ratměřicích, ale zemřel bezdětný a jeho dědicem se stal mladší bratr Rudolf.

Rudolf Chotek (1822–1903) sice v roce 1898 prodal zadlužené Ratměřice, ale díky držbě statků v Uhrách získal dědičné členství v uherské panské sněmovně. Uherská větev Chotků tehdy majetkem výrazně převyšovala české rodové linie. Počátkem 20. století zahrnovaly uherské statky téměř 14 000 hektarů půdy a s nemovitostmi byla jejich hodnota šest miliónů rakouských korun. Kromě zámků Dolná Krupá a Futog byl majetkem uherských Chotků novogotický palác ve Vídni.

Palác uherské větve Chotků ve Vídni

Posledním mužským potomkem uherské větve byl Rudolf (1870–1921), na zámku Dolná Krupá pak ale ještě žila jeho neprovdaná starší sestra Marie Henrietta (1863–1946). Ta je na Slovensku dodnes známá jako růžová grófka, protože byla vášnivou pěstitelkou růží, v parku dolnokrupského zámku vybudovala největší rozárium ve střední Evropě a pěstovala zde 6 000 druhů růží. V roce 1945 musela zámek opustit a zemřela krátce poté v místním klášteře, jejím úmrtím definitivně zanikla uherská větev Chotků[1].

Rod Chotků vymřel Karlem Mariou (1887–1970) z velkobřezenské linie. Odkazem Rudolfa Chotka z uherské větve přešlo jméno na jeho prasynovce markraběte Alessandra Pallaviciniho (* 1936), který od roku 1970 užívá jméno Pallavicini-Terlago-Chotek.

Hrobka Chotků ve Valtířově u Velkého Března

Starší náhrobky Chotků jsou dochovány v kostele sv. Martina v Kozlech, později vznikly honosné rodové hrobky v Nových Dvorech a ve Valtířově u Velkého Března. Členové uherské větve jsou pohřbeni v mauzoleu v Dolné Krupé na Slovensku.

• Roman svobodný pán von Procházka: Genealogisches Handbuch erloschener böhmischer Herrenstandsfamilien, str. 54 f., Vydavatelství Degener & Co, Neustadt (Aisch) 1973
• Ivo Cerman: Chotkové. Příběh úřednické šlechty. Praha: Vydavatelství Lidové noviny 2008. 757 stran. ISBN 978-80-7106-977-5.
• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Chotkové, s. 62–63.
• LEDR, Josef. Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína. Kutná Hora: Kutnohorský archaelogický sbor "Vocel", 1886. 240 s. Dostupné online.
• NAČERADSKÁ, Petra. Poslední Chotkové ve Veltrusech. Praha: Národní památkový ústav, územní památková správa v Praze, 215. 144 s. ISBN 978-80-7480-044-3.

• Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů
• Veltrusy
• Kačina

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chotkové z Chotkova na Wikimedia Commons
• Po stopách šlechtického rodu Chotků
• Rodokmen Karla Chotka z Chotkova († 1638)
• Rodokmen Otty Chotka z Chotkova a Liblína († po roce 1400)
• Historie zámku Veltrusy a jeho historické vybavení
• Chotkové z Chotkova Archivováno 4. 6. 2020 na Wayback Machine
• Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína, Josef Ledr , K. Šolc v Kutné Hoře 1886 ve virtuální knihovně Bohemian Library