Jan Nepomuk Chotek

Narodil se ve Vídni jako prvorozený syn významného státníka Jana Rudolfa Chotka a jeho manželky Marie Sidonie Clary-Aldringenové (1749–1824). Pocházel z početné rodiny a byl nejstarším z deseti sourozenců. Jeho mladšími bratry byli mimo jiné olomoucký arcibiskup Ferdinand Chotek (1781–1836) a nejvyšší purkrabí Karel Chotek (1783–1868).

Studoval na vídeňské univerzitě, ale kvůli probíhajícím válkám s Francií nemohl podniknout tradiční kavalírskou cestu po Evropě. Jako nižší státní úředník působil v letech 1796–1799 ve Vídni, poté přešel do Prahy. V letech 1804–1807 byl hejtmanem berounského kraje, poté požádal o přeložení zpět do Vídně, kde byl do roku 1812 dolnorakouským vládním radou. V roce 1812 na vlastní žádost opustil státní služby a věnoval se rodině a správě rodových statků. Později s podporou otce usiloval o nějaký vyšší státní úřad, ale to se nepodařilo. V letech 1819–1824 byl předsedou pražského spolku pro podporu chudiny a v Praze získal čestné občanství.[3] Kromě toho byl císařským komorníkem.

Zámek Jemniště, hlavní sídlo Jana Nepomuka Chotka

V roce 1799 se oženil s hraběnkou Marií Isabelou z Rottenhanu (1774–1817), dcerou nejvyššího purkrabího Jindřicha z Rottenhanu. Spolu s manželkou převzal hned po sňatku správu panství Jemniště,[4] kde se mu nepodařilo udržet průmyslové podnikání založené jeho tchánem, úspěšný byl ale v zemědělství. S manželkou se osobně věnoval výchově potomstva. Měli spolu dvě děti, syna Jindřicha (1802–1864) a dceru Sidonii (1805–1890), provdanou za hraběte Bedřicha Dominika Fünfkirchena.

Zemřel v Praze na zánět pohrudnice ve věku 51 let, původně byl pohřben v Jemništi, v roce 1829 byly jeho ostatky převezeny do Nových Dvorů.