Václav Antonín Chotek

Václav Antonín hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (26. února 1674, Bělušice2. května 1754) byl český šlechtic a politik ze starobylého rodu Chotků. Zastával řadu zemských úřadů a zasloužil se o vzestup Chotků mezi významnou šlechtu habsburské monarchie. V roce 1723 získal hraběcí titul, jeho jméno je spojeno hlavně s výstavbou zámku ve Veltrusích.

Václav Antonín Chotek z Chotkova a Vojnína
Císařský tajný rada
Ve funkci:
1743  2. května 1754
PanovníkMarie Terezie, František I.
Místodržící Českého království
Ve funkci:
1731  ?
PanovníkKarel VI.
Přísedící Českého zemského soudu
Ve funkci:
1727  ?
PanovníkKarel VI.
Hejtman Litoměřického kraje
Ve funkci:
1723  1729
Hejtman Chrudimského kraje
Ve funkci:
1722  1723
Hejtman Rakovnického kraje
Ve funkci:
1711  1712
Hejtman Slánského kraje
Ve funkci:
1707  1710
PanovníkJosef I.
Přísedící české komory
Ve funkci:
1700  ?
PanovníkLeopold I.
Císařský komoří
Ve funkci:
1700  2. května 1754
PanovníkLeopold I., Josef I., Karel VI., František I.

Narození26. února 1674
Bělušice
Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí2. května 1754 (ve věku 80 let)
Místo pohřbeníKostel svatého Martina
Titul 1702 svobodný pán
1723 hrabě
1745 říšský hrabě
Choť(1698) Marie Terezie ze Scheidlernu (1684–1709)
RodičeJiří Rudolf Chotek (1628–1673) a Johanna Sabina Proyová († 1692)
Děti1. František (1700–1708)
2. Marie Anna (1701–po 1770)
3. Terezie (1702–1749)
4. Václav (1703–1725)
5. Jan Karel (1704–1787)
6. Rudolf (1706–1771)
7. Alžběta (1708–1712)
PříbuzníJan Rudolf Chotek z Chotkova (vnuk)
Zaměstnánípolitik
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kariéra

Po pobělohorských konfiskacích živořili Chotkové na okraji šlechtické společnosti a od poloviny 17. století jim patřil jen malý statek Bělušice v severních Čechách. Na zdejší tvrzi se narodil Václav Antonín jako syn Jiřího Rudolfa (1628–1673) a Johanny Sabiny, rozené Proyové († 1692). Přes skromný původ se Václavu Antonínovi dostalo vysokého vzdělání dokončeného cestou po Evropě (Holandsko, Francie, Itálie), ovládal několik jazyků a spolu s majetkově výhodným sňatkem se mu podařilo pozvednout jméno Chotků mezi přední šlechtu Českého království.

Společenský vzestup zahájil v roce 1698 sňatkem s Marií Terezií von Scheidlern (1682–1709), dědičkou statků na Mělnicku. V roce 1700 se stal císařským komořím a přísedícím české komory a v roce 1702 získal titul svobodných pánů. Poté byl pověřen správou několika krajů, od roku 1707 byl postupně hejtmanem kraje slánského, rakovnického, chrudimského a litoměřického. Později se stal přísedícím zemského soudu (1727) a členem sboru místodržících Českého království (1731). Na aktivní politiku rezignoval v roce 1740, ale pak byl jmenován ještě císařským tajným radou (1743). Vyvrcholením jeho dlouhé kariéry byl titul říšských hrabat udělený v roce 1745, v tom ale byly zohledněny již i zásluhy jeho synů.

Potomstvo

Z manželství s Marií Terezií von Scheidlern měl sedm dětí. Nejstarší syn František (1700–1708) zemřel v dětství, z dcer se dospělého věku dožily Marie Anna a Terezie. Nadějí rodu byl druhorozený syn Václav (1703–1725), který však zemřel v mladém věku v Itálii. O rozdílném přístupu Václava Antonína k dcerám a synům svědčí jeho vlastní zápisky v deníku a také fakt, že dcery byly z nedostatku financí poslány do kláštera, zatímco na vzdělání a zahraniční cesty tří synů vynaložil značné prostředky. Pokračovateli dalšího vzestupu Chotků byli mladší synové Jan Karel a Rudolf.

Veltrusy

Rodovým sídlem i po sňatku s Marií Terezií ze Scheidlern zůstávala tvrz v Bělušicích, když však Václav Antonín začal zastávat zemské úřady v Praze, koupil v roce 1705 Dům U Zlatého melounu na Starém Městě. Své ambice pak promítl vybudováním sezónního sídla ve Veltrusích na pozemcích u Vltavy na Mělnicku zděděných po manželce. Stavba a úpravy veltruského zámku probíhaly v letech 1717–1744. O autorství projektu zámku se vedly spory až do 20. století, dnes je obecně přijímán fakt, že je dílem Giovanniho Battisty Alliprandiho, dříve bylo často zmiňováno jméno Františka Maxmiliána Kaňky. Veltrusy patří k nejkrásnějším ukázkám vrcholného baroka, hrabě Chotek angažoval italské umělce z Prahy k výzdobě vnitřních prostor, k sochařské výzdobě byl přizván tyrolský sochař Franz Anton Kuen. Poslední aktivitou Václava Antonína Chotka byla výstavba jízdárny v letech 1731–1732, poté v roce 1736 došlo k rozdělení majetku mezi jeho syny Jana Karla a Rudolfa.

Václav Antonín Chotek zemřel ve věku osmdesáti let, pohřben je v rodinné hrobce kostela sv. Martina v Kozlech nedaleko od původního rodového sídla v Bělušicích. Jeho portrét je k vidění v hlavním sále na zámku ve Veltrusích.

Odkazy

Literatura

  • BROŽOVSKÝ, Miroslav: Veltrusy; Praha, 1973
  • CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty; Praha, 2008 ISBN 978-80-7106-977-5
  • SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849. Personální obsazení; Národní archiv, Praha, 2021; 455 s. ISBN 978-80-7469-103-4

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.