Rudolf Chotek z Chotkova a Vojnína

Narodil se pravděpodobně na tvrzi v Bělušicích jako čtvrtý a nejmladší syn hraběte Václava Antonína Chotka (1674–1754) a jeho manželky Marie Terezie von Scheidlern (1682–1709). V deseti letech s nejstarším bratrem Václavem krátce pobýval v Paříži, další roky dětství trávil na rodovém sídle v Bělušicích. V letech 1721–1726 studoval filozofii a práva na Karlově univerzitě, spolu s bratrem Janem Karlem v letech 1727–1730 absolvoval kavalírskou cestu po Evropě. Během ní oba bratři studovali na univerzitě v Leidenu, více než rok žili v Paříži a krátkodobě pobývali na různých místech v Německu a Itálii.

V roce 1733 byl jmenován radou apelačního soudu v Praze, jeho další kariéře napomohl sňatek (1737) s hraběnkou Marií Aloisií Bruntálskou z Vrbna, rozenou Kinskou (1707–1786). Po svatbě byl jmenován komořím vévody Františka Štěpána Lotrinského, manžela Marie Terezie, stal se též členem sboru místodržících Českého království. V roce 1740 z finančních důvodů odmítl účast na diplomatické misi do Dánska, ale v roce 1741 odcestoval do Versailles, kde měl za úkol oznámit francouzskému dvoru zprávu o narození budoucího císaře Josefa II. Za francouzské okupace Prahy a krátké vlády Karla Albrechta se podřídil novému režimu, později před vyšetřovací komisí ale obhájil své postavení ve službách Marie Terezie.

V letech 1744–1745 byl zvláštním komisařem v Tyrolsku, kde měl za úkol organizovat obranu před nepřítelem na západní hranici monarchie, své pozice pak posílil jako vyslanec v Mnichově (1745–1749). Ve funkci nejvyššího komorníka Českého království (1747–1749) Čechy vůbec nenavštívil, protože byl nadále pověřován diplomatickými úkoly v Rakousku a německých zemích.

V první fázi tereziánských reforem státní správy koncem 40. let 18. století byl jmenován prezidentem finanční komory (1749–1760) a v této funkci vykazoval značné aktivity zaměřené na konsolidaci státních financí zdecimovaných válkami o rakouské dědictví. Do této doby spadá mimo jiné podpora manufakturního podnikání v textilním odvětví a zavedení jednotného systému měr a vah v roce 1754. K 1. lednu 1762 byl jmenován nejvyšším českým kancléřem a jako horlivý stoupenec centralizace státní správy zůstal vlivnou osobností císařského dvora až do své smrti.

Na své české statky zajížděl pravidelně každoročně na několik týdnů v létě, případně v lovecké sezóně na podzim, jinak žil trvale ve Vídni, rezidenci měl také v císařském letovisku v Laxenburgu. Z cest do Čech jsou doloženy také dva léčebné pobyty v Karlových Varech (1751, 1756). Výjimku v pobytech v Čechách tvoří Velký trh tovarů Království českého, který se konal na zámku a v parku ve Veltrusích v roce 1754. Tato akce měla podpořit Chotkovy aktivity v hospodářské politice a konala se za účasti Marie Terezie a jejího manžela Františka Štěpána Lotrinského.

V roce 1759 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna. Tento prestižní řád byl udělován jen urozeným šlechticům a Chotkové tehdy museli složitě dokazovat starobylost a význam své rodiny, protože jejich vzestup se vztahoval až k počátku 18. století. Řád získal Rudolf Chotek především díky přízni Marie Terezie, později byl udělen ještě dalším dvěma Chotkům (Jan Rudolf, Karel). Od roku 1745 byl též císařským tajným radou, v roce 1745 byl spolu s otcem a starším bratrem povýšen do říšského hraběcího stavu. Krátce před smrtí obdržel dědičný úřad nejvyššího komořího nad stříbry (1770).

Při rozdělování dědického podílu po matce získal Rudolf větší část, ačkoliv byl nejmladším potomkem. V roce 1736 převzal do správy panství Jeviněves se zámkem Veltrusy, tento celek v 50. letech rozšířil nákupem o několik dalších vesnic, v roce 1763 dokončil vývoj panství zakoupením statku Chlumín. Přestože byl služebně vázán k trvalému pobytu ve Vídni, věnoval svou pozornost zámku ve Veltrusích, který nechal v roce 1764 výrazně rozšířit do současné podoby. Věrnost habsburské dynastii deklaruje tehdy vzniklý Sál Marie Terezie se skupinovým portrétem panovnice a její rodiny. V zámeckém parku byl postaven turecký pavilón a do Veltrus byla z nedalekých Velvar přeložena pošta. Roční výnos veltruského panství se v době Rudolfa Chotka pohyboval ve výši cca 8 000 zlatých.

V roce 1765 zakoupil za 192 000 zlatých panství Myslibořice poblíž Třebíče. Zdejší zámek měl sloužit jako odpočinkové sídlo na cestách mezi Vídní a Prahou. Z myslibořického zámku je datována četná korespondence Rudolfa Chotka, z čehož vyplývá, že v závěru života zde často pobýval. Myslibořice připadly po Rudolfově smrti jeho dceři Marii Brigitě, respektive jejím dětem z rodu Taaffe. Z panství Jeviněves-Veltrusy byl v roce 1770 vytvořen fideikomis, jehož dědicem byl Rudolfův synovec Jan Nepomuk Rudolf (1749–1824). Fideikomis zahrnoval i dům U Zlatého melounu v Praze. Nevlastní syn Eugen Bruntálský z Vrbna z dědictví získal zlatý prsten.

Na Nový rok 1737 se ve Vídni oženil s hraběnkou Marií Aloisií Stefanií Bruntálskou z Vrbna, rozenou Kinskou (1707–1786). Ta pocházela z vlivného rodu Kinských, jejími staršími bratry byli nejvyšší kancléř František Ferdinand Kinský, kníže Štěpán Vilém Kinský a další nejvyšší kancléř Filip Josef Kinský. Příbuzenské spojení s Kinskými pomohlo Rudolfu Chotkovi v další kariéře. Marie Aloisie Kinská byla již předtím provdaná za hraběte Norberta Václava Bruntálského z Vrbna (1682–1729) a sňatkem s ní převzal Rudolf Chotek i výchovu nevlastního syna Eugena Václava Bruntálského z Vrbna (1728–1789), pozdějšího nejvyššího dvorského maršálka. Po Rudolfově smrti v roce 1771 přesídlila Marie Aloisie na zámek Veltrusy.

Z dochované korespondence vyplývá, že Rudolf Chotek měl více potomků, dospělého věku se ale dožila jen dcera Marie Quidobaldina Brigita (1738–1810), provdaná poprvé za hraběte Jana Filipa Taaffeho (1733–1765) a podruhé za významného botanika hraběte Josefa Emanuela Canala (1745–1826). Druhý sňatek si prosadila proti otcově vůli a po jeho smrti vedla spory se strýcem Janem Karlem o podíl na dědictví. Vynikla jako emancipovaná aristokratka a zakladatelka ženské zednářské lóže v Praze, jejím sídlem byl zámek Dukovany u Třebíče.

Rudolf Chotek zemřel 7. července 1771 ve Vídni, pohřben je v kostele Narození Jana Křtitele ve Veltrusích. Jeho portrét v nadživotní velikosti s dekorací Zlatého rouna od rakouského malíře Franze Fahrenschona je umístěn v hlavním sále zámku ve Veltrusích.