Bohuslav Chotek z Chotkova

Pocházel ze staré české šlechtické rodiny Chotků, narodil se v Praze jako šestý a nejmladší syn nejvyššího purkrabího Českého království hraběte Karla Chotka (1783–1868), Bohuslavovi čtyři starší bratři František, Karel, Emanuel a Ferdinand zemřeli v dětství. Vyrůstal střídavě v Praze a na zámku Velké Březno, vystudoval Karlovu univerzitu. Po otcově nesouhlasu přehodnotil svůj záměr vstoupit do armády a po složení diplomatických zkoušek nastoupil kariéru ve službách ministerstva zahraničí. Pod patronátem ministra zahraničí Felixe Schwarzenberga nastoupil jako atašé ve Stuttgartu (1849), v letech 1853–1859 byl vyslaneckým radou v Londýně, mezitím byl v roce 1856 vyslán na korunovaci ruského cara Alexandra II.. Od roku 1859 byl vyslaneckým radou v Berlíně, kde jeho mise skončila v roce 1866 za prusko-rakouské války. Po konsolidaci poměrů ve vztahu k německým zemím byl v prosinci 1866 jmenován vyslancem ve Württembersku (1866-1869).

I jako diplomat často zajížděl do Čech a začal se angažovat jako politik v otázce česko-rakouského vyrovnání. Díky tomu byl v roce 1871 povolán do funkce místodržitele Českého království, kterou vykonával krátce na podzim v roce 1871. Naděje na česko-rakouské vyrovnání s příslibem korunovace Františka Josefa českým králem skončily s pádem Hohenwartovy vlády v říjnu 1871, Bohuslav Chotek následně rezignoval na funkci českého místodržitele 4. listopadu 1871. Poté se vrátil do diplomatických služeb a v letech 1871-1872 byl rakousko-uherským velvyslancem ve Španělsku, kvůli vysokým finančním nárokům na reprezentaci požádal o přeložení na méně významný post. Řadu let pak strávil jako vyslanec v Belgii (1872–1888), kde měl důležitou úlohu otázce vyjednávání sňatku korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Štěpánkou.[2] V závěru své diplomatické kariéry byl rakousko-uherským vyslancem v Sasku (1888–1895). V prosinci 1895 byl penzionován a zemřel o necelý rok později.

Byl c.k. tajným radou (1869) a komořím (1854). Za zásluhy byl nositelem velkokříže Řádu Františka Josefa (1867) a Řádu železné koruny I. třídy (1878). Při příležitosti sňatku korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Štěpánkou obdržel velkokříž Leopoldova řádu (1881). V roce 1884 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny a po odchodu do penze obdržel u dvora čestnou hodnost nejvyššího stolníka (Oberststabelmeister, 1895). Během dlouholeté diplomatické dráhy získal také několik vyznamenání v zahraničí, byl nositelem ruského Řádu sv. Anny a Řádu sv. Stanislava, španělského Řádu Karla III., belgického Leopoldova řádu, saského Albrechtova řádu a pruského Řádu koruny. V Čechách vlastnil statek Staré Čívice (dnes součást Pardubic). [3]

V roce 1859 se v Kostelci nad Orlicí oženil s hraběnkou Vilemínou Kinskou (1838–1886), která pocházela z knížecí větve Kinských, byla dcerou hraběte Josefa Kinského (1806–1862) a sestrou poslance českého zemského sněmu Bedřicha Kinského. Vilemína se později stala c.k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[4] Z manželství pocházelo devět dětí, z toho jediný syn.

• 1. Volfgang (1860–1926), státní úředník, dvorní rada
• 2. Zdenka (1861–1946), dvorní dáma korunní princezny Štěpánky, později jeptiška
• 3. Marie Pia (1863–1936), manžel 1887 kníže Jaroslav Thun-Hohenstein (1864–1929), c.k. tajný rada, komoří, poslanec českého zemského sněmu, člen Panské sněmovny
• 4. Karolína (1865–1919), manžel 1886 hrabě Leopold Nostic-Rhieneck (1865–1931)
• 5. Žofie (1868–1914), manžel 1900 arcivévoda František Ferdinand d'Este (1863–1914), následník rakousko-uherského trůnu
• 6. Terezie (1871–1871)
• 7. Oktavie (1873–1946), manžel 1898 hrabě Joachim Schönburg-Glauchau (1873–1943), důstojník saské armády, rytíř Maltézského řádu
• 8. Marie Antonie (1874–1930), manžel 1893 Karl Adam von Wuthenau (1863–1946), c.k. generálmajor
• 9. Marie Henrietta (1880–1964), manžel 1921 hrabě Leopold Nostic-Rhieneck (1865–1931), c.k. komoří, nadporučík

• 
  Bohuslav Chotek s manželkou Wilhelmine a dcerou Zdenkou (Sidonií), asi 1862
• 
  portrét, asi 1875
• 
  portrét z roku 1896 od Karla Medize