Lochotínský okruh

Bývalá Liga čs. motoristů v Plzni-Lochotíně pořádala v letech 1933—1938 celkem šest silničních závodů přístupných pro motocykly a od roku 1934 též pro automobily, a to na tak zvaném Lochotínském okruhu, na severním okraji Plzně. V období 1933–1955 se konalo celkem 11 ročníků pro motocykly a 5 z nich i pro automobily (1934–1938).[1]

Lochotínský okruh
Start v Lochotíně v roce 1934
Kategorievolný závod
StátČeskoslovensko, Lochotín
První ročník1933
Poslední ročník1955

Závody automobilů a motocyklů

Prvním významným motoristickým podnikem v Plzni byl závod do vrchu Lochotín-Třemošná. V "předvečer" I. světové války (28. června 1914), v den sarajevského atentátu. Na trati dlouhé 6,1 km bojovali jezdci ve dvou kategoriích, motocykly a automobily. Trať byla prašná a závodníci na ní dosahovali průměrné rychlosti až 90 km/hod. Nejrychlejším vozem dne byl vůz Praga, který startoval ve třídě do 4 l. Projel trať, řízen továrním jezdcem ing. Josefem Žákem, za 7:06,3 min.[2] Ing. Josef Žák zahynul v roce 1921 při závodu Zbraslav-Jíloviště.

Pamětní deska výročí prvního motoristického podniku 1914-2014, Lochotín-Třemošná

Závod byl obnoven už jako mezinárodní v roce 1923 a zúčastnil se jej mimo jiné i Čeněk Junek na Bugatti T30 Tank (v provedení Grand Prix 1923), který zvítězil v závodních vozech do 2 l v čase 3:43,4 min.[3] V následujícím roce (1924) si zde Eliška Junková zajela svůj první závod jako řidička. Za volantem Bugatti obsadila celkově 4. místo a vyhrála v cestovních automobilech třídu do 2 l a celou kategorii cestovních vozů. Čeněk Junek předvedl novou bugatku model Bugatti T35. Nejlepšího času dne a traťového rekordu dosáhl hrabě Kinský na Steyru (3:02,4 min) před Junkem na Bugatti (3:11,9) a Knappem na Waltru 0 (3:16,3). Všichni tři startovali v kategorii závodních vozů.[4] Třetím ročníkem historie závodu do vrchu Lochotín-Třemošná skončila.

1. ročník 1933
Karel Vlašín zvítězil na Zbrojovce Z 4 "1000 mil" do 1100 ccm (1934)

První ročník Lochotínského okruhu se uskutečnil 7. května 1933. Při prvním ročníku jej shlédlo 5000 lidí. Motocykly do 175 ccm jely závod na 10 okruhů, což při délce jednoho 4,3 km činilo 43 km. Silnější kategorie do 350 ccm jela 15 kol (64,5 km). V motocyklech do 175 ccm zvítězil F. Brand (Jawa) v čase 32:45 min a do 350 ccm M. Vychodil (Velocette) za 44:21 min.

2. ročník 1934
Ivan Hodáč na Walter Junior SS skončil 2. do 1100 ccm (1935)

Na II. ročníku (26. srpna) v Lochotíně startovaly motocykly i automobily. Okruh se nacházel na severním okraji města, ve čtvrti Lochotín a přilehlých obcích Zavadilka, Bolevec a Košutka. Okruh měl stále délku 4,3 km, převýšení 46 metrů a měl tři různé povrchy (dlažba, asfalt a částečně prašný povrch). Od startu se jelo 800 metrů po dlažbě, pak kilometr po asfaltu, dále následovalo 800 metrů prašného povrchu a zbytek do cíle byl opět asfalt. Oproti roku 1933 byl zlepšen tím, že část státní silnice z Lochotína do Třemošné byla dobře vydlážděna. Ke startu II. ročníku (na 10 kol, tj. 43 km) se sjelo 11 automobilů a byli to opět oba rivalové tohoto roku: Walter Junior SS a Z 4 Sport v provedení "1000 mil". Po vítězství v 1000 mílích opět zvítězil zbrojovácký tým na Zetkách s Vlašínem na 1. místě. Celý tovární team Čsl. Zbrojovky bezvadně dojel a obsadil první, čtvrté a páté místo.[5] Po odpadnutí Ivana Hodáče ve 3. kole pro poruchu spojky, čest jinonické továrny zachraňovali Jaroslav Manda 2. místem a místní "matador" Leo Sabat 3. místem.[6] Amatérský závodník Leo Sabat, zástupce automobilek Walter a Fiat v Plzni, se pro svůj původ stal jednou z obětí holocaustu.[7] V motocyklech nejlepšího času dne dosáhl František Juhan na Jawě do 500 ccm.[6]

3. ročník 1935
Start závodu sportovních automobilů do 1100 ccm (Lochotínský okruh 1935)

Závod v III. ročníku (23. června 1935) byl prodloužen na 15 kol, tj. na 64,5 km a byl jakousi dohrou za III. ročník závodu 1000 mil československých.[8] I v tomto ročníku byl na startu Ivan Hodáč (Walter Junior SS) a obsadil 2. místo ve třídě sportovních vozů do 1100 cm3 v čase 44:55,1 min, i když jej "zpomalila" kolize se Zetkou Z 4 Karla Vlašína, který dojel třetí. Jejich napínavý souboj byl označen přímo jako bezohledný.[8] V této třídě zvítězil Jiří Pohl na anglickém voze MG s kompresorem. Proti Pohlově kompresoru někteří jezdci této třídy vznášeli protesty, ale dr. Vítězslav Kumpera (za pořadatele tj. Ligu čs. motoristů) je odmítl s tím, že propozice použití kompresoru nezakazovaly.[9] Junior SS s Ivanem Hodáčem za volantem byl nejrychlejším automobilem čs. výroby v závodě a získal Cenu městské rady plzeňské za nejlepší čas vozu čs. výroby do 1500 ccm. Jako pátý v této třídě dojel Chudoba, rovněž na Walter Junior SS.[10] Ve třídě do 1500 ccm zvítězil Komár na Bugatti v čase 41:25,4 min. V absolutním pořadí zvítězil a nejlepšího času dne 39:21,5 (průměrná rychlost 98,5 km/h) dosáhl Jan Kubíček na Bugatti (sportovní vozy přes 1500 cm3), když za sebou nechal Theimera a Proskowetze (oba rovněž Bugatti). Většinu závodu sice vedl Zdeněk Pohl, ale v 9. kole vzdal pro poruchu zapalování.[11]

4. ročník 1936
Zdeněk Pohl, absolutní vítěz Lochotínského okruhu (1936-1937)

Největším automobilovým závodem roku v ČSR byl IV. Lochotínský okruh v Plzni, pořádaný pražskou skupinou Ligy čs. motoristů 24. května.[12] V kategorii závodních vozů přes 1,5 l s kompresorem (20 kol/86 km) zvítězil Zdeněk Pohl na Bugatti T51 (2,28 l) v čase 49:13,8 min (průměr 104,81 km/h), čímž vytvořil rekord tratě a stal se absolutním vítězem.[13] V motocyklech vyhrál Dusil na Jawě ve třídě do 500 ccm, ve třídě do 350 ccm pak Vitvar na stroji stejné značky. V automobilech do 1100 ccm první místo obsadil Jiří Pohl (MG), do 1500 ccm Bohumil Fischer (MG), a s kompresorem ve třídě do 1500 ccm Bruno Sojka (Bugatti) a přes 1500 Zdeněk Pohl (Bugatti). Většina traťových rekordů byla překonána, neboť pořadatelé se postarali, aby trať byla vylepšena.[12] Zdeněk Pohl dojel v čase 49:13,8 min a dosáhl průměrné rychlosti 104,81 km/h.[13]

5. ročník 1937
Jiří Pohl na MG před Bugatti (Lochotínský okruh 1937)

Původně ohlášený termín 27. května nebylo možné dodržet, proto byl závod přeložen na konec prázdnin, na 29. srpna. Automobily jely tak jako v roce 1936 ve 4 třídách. Bez kompresoru do 1100 ccm vyhrál dr. V. Pohorecký na Salmsonu (15 kol/64,5 km) a přes 1500 ccm bez kompresoru Jan Kubíček na Bugatti-Ford. S kompresorem do 1500 ccm zvítězil V. Vaníček na Bugatti a přes 1500 ccm Zdeněk Pohl (Bugatti 2,3 l), který se stal i absolutním vítězem závodů. Velké vozy jely závod na 20 kol/86 km. Všichni 3 jezdci na Bugatti dosáhli času v rozmezí jedné minuty. Pohl 53:19,6 min, Kubíček 54:19,7 min a Vaníček 54:23,9 min.[14] První čtyři kola vedl Zdeněk Pohl, pak ale pro defekt klesl na 4. místo a ještě později na předposlední místo. Jel však skvěle a v 17. kole byl opět v čele a dojel do cíle jako první. Druhý byl Jan Kubíček, který vedl 12 kol. Bruno Sojka na Bugatti, který v prvních třech kolech jel střídavě na 2. a 3. místě, ve 4. kole vzdal. Na dalších místech skončili 3. Vaníček (Bugatti), 4. F. Jánský (Aero 50, vítěz třídy do 1500 bez kompresoru), 5. ing. Proskowecz (Bugatti) a 6. Jiří Pohl (MG).[15]

6. ročník 1938

Poslední předválečný ročník se konal 28. srpna 1938 na 23 kol/98,9 km. V automobilech (19 startujících) se jely dva závody. Ve sportovních automobilech do 1100 ccm zvítězil Dr. J. Mach na Salmsonu a do 2000 ccm A. Komár na Bugatti v čase 1:00,31,2 h[14] Nejzajímavějším závodem byla společná jízda automobilů do a přes 2000 ccm na 23 kol tj. 99 km. Od startu se ujal vedení Kubíček (přes 2000 ccm) následován Sojkou a Schmidtem. V pátém kole (jako obvykle na tomto okruhu) odpadl Sojka a ve vedení se střídali Kubíček se Schmidtem, na které se dotahoval Komár. Oba vedoucí jezdci postupně vzdali, Kubíček v 15. a Schmidt v 16. kole. Závod před 10 000 přihlížejícími diváky vyhrál Komár na Bugatti před Vaníčkem na Bugatti a Mikulou na Aeru, kteří startovali v třídě do 2000 ccm.[16]

Plánovaný 7. ročník na 17. září 1939 se již neuskutečnil.

7.-11. ročník 1947, 1949, 1953–1955

Po 2. světové válce se jelo celkem 5 ročníků pořádaných Autoklubem Plzeň, později od roku 1953 místní pobočkou organizace Svazarm. Závody byly vypsány pouze pro motocykly s výjimkou ročníku 1949, kdy startovaly i sportovní automobily. První závod po válce se konal v roce 1947 (31. srpna, 7. ročník). Na 29. srpna 1948 byl plánován 8. ročník, ale ten se v tomto termínu neuskutečnil.

Na typu MG K-3 vyhrál na Lochotínském okruhu Jiří Pohl v roce 1949

V 8. ročníku konaném 27.-28. srpna 1949 se jely 3 závody automobilů, vždy na 10 kol.[17] Již v sobotu ve sportovních vozech juniorů do 1100 ccm zvítězil Jaroslav Vlček na monopostu Magda II 1089 ccm před Jaroslavem Jonákem na Aero 30 S a Vaclavem Polakem (USA) na Fiatu 1100 ccm.[18] V neděli, kdy závodům přihlíželo více než 50 000 diváků, se odjely třídy do 750 a do 2000 ccm. V třídě do 2000 ccm zvítězil ing. Jiří Pohl (MG K-3 Special), který zvítězil v čase 25:39,5 min (v průměrné rychlosti 100,5 km/h) a stal absolutním vítězem závodů, před ing. Františkem Dobrým (Frazer Nash).[19] Ve "slabší" třídě zvítězili domácí jezdci z Plzně: Otto Krattner před Františkem Sutnarem (oba na Aero Minor Sport),[20] úspěšní to účastníci na slavném závodě 24 hodin Le Mans. V červnu 1949 posádka Krattner-Sutnar v Le Mans obsadila první místo ve třídě 501–750 cm3 a 15. v celkové klasifikaci. V hodnocení podle tzv. koeficientu výkonnosti skončili Otto Krattner s Františkem Sutnarem na 2. místě. Tím dosáhli v tomto závodě největšího úspěchu v historii československých sportovních automobilů.[21]

Zániku okruhu přispěli pořadatelé, kteří jen s velkými obtížemi zvládali početnou diváckou účast a také dvě smrtelné nehody. Anglický jezdec Norman Croft na stroji A.J.S. 350 smrtelně havaroval v 28. srpna 1949 (8. ročník) a druhá smrtelná nehoda se stala československému reprezentantovi, továrnímu jezdci Jawy, 42letému Janu Novotnému z Prahy 17. května 1953 (9. ročník).[22] Poslední dva ročníky (1954-1955) se jely jako Memoriál Jana Novotného.[1]

Jízda historických vozidel okolím Plzně

Veteran Car club Plzeň od svého založení v roce 1972 uspořádal několik veteránských soutěží. Jízda do vrchu Bolevec – Košutka, 100 zatáček okolím Plzně, Lochotínský okruh a další. Největšího počtu pokračování se dočkal závod „Radyně“, který se přejmenoval na Jízdu historických vozidel (HV) okolím Plzně. V roce 2020 se měl konat již 31. ročník Jízdy HV okolím Plzně, ale kvůli "covidu" se tento ročník zrušil resp. odsunul na další rok.[23]

Výsledky automobilů
Ročník Datum Délka trati Vítěz Vůz Čas Rychlostní průměr
2 1934-08-26 43 km Karel Vlašín Z 4 29:48,3 min 86,6 km/h
3 1935-06-23 64,5 km Jan Kubíček Bugatti 39:21,5 min 98,5 km/h
4 1936-05-24 86 km Zdeněk Pohl Bugatti 49:13,8 min 104,8 km/h
5 1937-08-29 86 km Zdeněk Pohl Bugatti 53:19,6 min 96,5 km/h
6 1938-08-28 98,9 km Antonín Komár Bugatti 1:00:31,2 h 91,0 km/h
8 1949-08-28 43 km Jiří Pohl MG K-3 25:39,5 min 100,5 km/h

Odkazy

Reference
  1. Lochotínský okruh - Plzeň 1933 - 1955 [online]. Plzeň: 21.2.2010 [cit. 2018-05-18]. Dostupné online.
  2. Závody Plzeň - Třemošná. Národní listy. 1914-06-30, roč. 1914 (54.), čís. 176, s. 5. Dostupné online.
  3. KALVA, Jaroslav. I. mezinárodní automobilové závody Lochotín-Třemošná. Auto. 30.10.1923, roč. 5. (1923), čís. 10., s. 554–558. Dostupné online.
  4. KALVA, Jaromír. II. mezinárodní závod Lochotín-Třemošná. Auto. 30.9.1924, roč. 6. (1924), čís. 9, s. 390–391. Dostupné online.
  5. Vítězství za vítězstvím!. Auto. Srpen 1934, roč. 16, čís. 8, s. V. Dostupné online.
  6. RONOVSKÝ, V. II. Lochotínský okruh. Pondělí Národních listů. 27.8.1934, roč. 74 (1934), čís. 35, s. 5. Dostupné online.
  7. Leo Sabat [online]. Institut Terezínské iniciativy [cit. 2020-12-12]. Dostupné online.
  8. III. Lochotínský okruh u Plzně. Auto. 1935-07-01, roč. 17, čís. 5, s. 110. Dostupné online.
  9. TŮMA, A. Šťastný okruh Lochotín. Motor Revue. 1935-06-28, roč. 15, čís. 5, s. 135–136. Dostupné online.
  10. Walter Junior řízený Ivanem Hodáčem. Národní listy. 26.6.1935, roč. 75. (1935), čís. 175, s. 5. Dostupné online.
  11. Kubíček vítězem Lochotínského okruhu. Pondělí Národních listů. 24.6.1935, roč. 75, čís. 25, s. 5. Dostupné online.
  12. Lochotínský okruh. Auto. 1936-06-15, roč. 18, čís. 4, s. 94. Dostupné online.
  13. HEINZ, Vilém. Čtyři a půl hodiny pěkného sportu na Lochotíně. Pondělí Národních listů a Národa. 1936-05-25, roč. 76, čís. 21, s. 5. Dostupné online.
  14. SADECKÝ, Ladislav. Lochotínský okruh. Auto. 1943-02-15, roč. 25, čís. 2, s. 37 (27). Dostupné online.
  15. Vitvar na Jawě vítězem Lochotínského okruhu. Pondělí Národních listů a Národa. 1937-08-30, roč. 77, čís. 35, s. 5. Dostupné online.
  16. Vitvar a Komár nejlepší na Lochotínském okruhu. Pondělí Národních listů a Národa. 1938-08-29, roč. 78, čís. 35, s. 5. Dostupné online.
  17. -, Křj. Anderson a Thomas vítězi Lochotínského okruhu. Lidová demokracie. 1949-08-31, roč. 5, čís. 203, s. 4. Dostupné online.
  18. VIII. Lochotínský okruh, S 1.1 [online]. RacingSportsCars [cit. 2020-12-13]. Dostupné online.
  19. VIII. Lochotínský okruh, S 2.0 [online]. RacingSportsCars [cit. 2020-12-13]. Dostupné online.
  20. VIII. Lochotínský okruh, S750 [online]. RacingSportsCars [cit. 2020-12-13]. Dostupné online.
  21. MACBETH, Graham; JOZÍF ING., Milan. Velký obrazový atlas automobilů. 1.. vyd. Praha: ARTIA, 1985. 608 s. S. 589–590, 592.
  22. FOLTÁN, Petr st. Bývalé české okruhy - Plzeň [online]. Praha: Motocyklový portál Moto.cz (moto-svet.cz), 2014-12-14 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online.
  23. Historie VCC Plzeň v kostce [online]. Plzeň: Veteran Car Club [cit. 2020-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-12-30.

Literatura
  • SKOŘEPA, Miloš. Dějiny automobilových závodů . Praha: Olympia, 1973, 320 s.
  • PELÁK, Karel. Plzeň s vůní benzínu. Plzeň: Starý most s.r.o., 2007, 147 s., ISBN 978-80-254-0342-6

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.