Bílá Hora (Plzeň)

K nejstarším dokladům lidské přítomnosti na území Bílé Hory patří 20 plochých žárových hrobů z pozdní doby halštatské, které prozkoumal Václav Čtrnáct v roce 1932 při záchranném archeologickém výzkumu na zahradě domu čp. 865/1 v ulici Nad Štolou.[4] Nádoby, v nichž byl uložen popel zemřelých, byly usazeny v mělkých jamkách a obvykle ještě překryté miskou nebo šálkem. V blízkosti jednoho z hrobů byly nalezeny i dva jednoduché bronzové náramky.[5] V témže roce byly pozůstatky pozdně halštatského žárového pohřebiště zachyceny rovněž u viaduktu v ulici U Velkého rybníka.[6]

Vlastní čtvrť Bílá Hora však vznikla až v druhé polovině 19. století jako osada obce Bolevec. První písemná zmínka pochází z let 1880–1890.[7] Počáteční rozvoj byl spojen s těžbou černého uhlí, jehož vrstvy probíhají z Bílé Hory směrem na Třemošnou a dál až k jižním svahům Krkavce.[3] V okolí dnešní Bílé Hory bylo v 19. století otevřeno několik uhelných dolů s hloubkou 35–40 metrů, přičemž v některých z nich se těžilo až do dvacátých let 20. století. Doly nesly názvy především podle jejich majitelů a rodinných příslušníků – Jiří, Marie, Johana, Antonín, Hýra, Jindřiška, Františka, Jan Nepomuk, Josef, Václav. Výjimku tvořil důl Prior, patřící stejnojmennému pivovaru.[3] Doly však z důvodu nerentability brzy začaly postupně ukončovat těžbu. Jako první byl v roce 1873 uzavřen důl podnikatele Hýry, roku 1880 činnost ukončily i doly Josef a Antonín. Roku 1921 byl opuštěn důl Prior. Nejdéle zůstával v provozu důl Marie, který ukončil těžbu v roce 1926.[3] Opuštěné štoly pak sloužily během druhé světové války jako úkryty před nálety.[3]

I přes postupné ukončování důlní činnosti došlo v první polovině 20. století k největšímu růstu osady – Bílá Hora se postupně rozvinula do městské části s převážně obytnou funkcí. Zatímco v roce 1924 je na Bílé Hoře uváděno jen 21 domů, v roce 1940 už to bylo 202 domů a v roce 1991 celkem 246 domů s 940 obyvateli.[8] Do současnosti jsou na Bílé Hoře zachovány rodinné domy z dvacátých až čtyřicátých let 20. století.[9] Jedná se zejména o funkcionalistickou vilu č. 20 v ulici Nad Priorem, dále stojí za pozornost domy č. 7, 12 a 19 v téže ulici, dvojdům v ulici K Pecihrádku, domy č. 21 a 22 v ulici Nad Beranovkou, vily č. 37 a 39 při ulici 28. října a bytový dům č. 13 v Nárožní ulici.[10]

Dne 1. srpna 1895 byla pro veřejnost otevřena železniční zastávka Bílá Hora na trati Plzeň – Žatec.[11]

V roce 1960 byla osada Bílá Hora správně přidělena k městské části Roudná, roku 1964 se pak stala součástí městského obvodu Plzeň 1.[7]

Kulturní a společenský život

Z roku 1923 pochází první zpráva o amatérském Divadelním spolku na Bílé Hoře, který v různých obměnách působí dodnes.[12] V roce 1938 byla na Bílé Hoře zřízena knihovna, původně jako pobočka Veřejné obecní knihovny v Bolevci.[13] V současnosti je pobočkou Knihovny města Plzně.[14]

V roce 1919 byla založena Dělnická tělocvičná jednota na Bílé Hoře. Roku 1937 místní Tělovýchovná jednota Sokol zbudovala novou sokolovnu, která nahradila dosud nevyhovující sportoviště.[15]

Znak města Plzně na štítu hájovny

• Hájovna – byla zbudována v roce 1854 jako hájovna městských lesů a patří mezi nejstarší stavby na Bílé Hoře. Jedná se o jedinou stavbu v Plzni, na jejímž štítu zůstal zachován plastický znak města Plzně, který kdysi označoval veškeré budovy v městské správě.[9] Velký znak, vyvedený včetně anděla štítonoše, chrání před povětrnostními vlivy malá stříška. Objekt je stále v majetku města Plzně. V roce 1996 byl rekonstruován jako sídlo správy městských lesů (polesí Bílá Hora).[16]
• Kaplička – zděná kaplička s reliéfem Ježíšova srdce pochází z roku 1872. Patrně byla vystavěna jako památka na vojáky, padlé v prusko-francouzské válce v letech 1870–1871.[17]
• Pamětní deska na zdi sokolovny – žulová pamětní deska na zadní straně sokolovny připomíná Jaroslava Koukolíka, člena bělohorského Sokola a policejního úředníka, který byl zapojen do odbojové organizace ÚVOD. Pro odbojáře zajišťoval potravinové lístky, osobám stíháným gestapem vydával na nepravá jména občanské průkazy a několik lidí u sebe dokonce ukrýval. Za tuto činnost byl dne 25. června 1943 popraven.[18][19]
• V moruších – poloha západně od bělohorské sokolovny, kde byly v padesátých letech 20. století vysázeny moruše v rámci snahy o pěstování hedvábí v tehdejším Československu. Některé stromy se na místě dochovaly dodnes.
• Pecihrádek – středověké tvrziště nad Berounkou, proti kostelu sv. Jiří na Doubravce. Jeho pozůstatky jsou chráněny jako kulturní památka ČR.[20]
• U Soušků – zaniklý objekt Lidového stavebního a bytového družstva s obchodem, pěti malými byty a s hostincem Na zastávce byl postaven v roce 1927 podle projektu architekta Hanuše Zápala a stavitele K. Ulče u železniční zastávky Bílá Hora. Stavbu prováděla plzeňská firma Mandaus, Doubek, Pechman a spol., Společnost stavitelů v Plzni. Hostinec s letní zahradou, tanečním parketem a kuželnou se stal oblíbeným výletním cílem. Lidový název místa je odvozen od jména číšníka a nájemce Josefa Souška, který zde pracoval a bydlel od roku 1935 až do své smrti v roce 1982.[8] Na protější straně silnice stával mýtní domek, kde se za vozy jedoucí do města vybíralo tzv. dlažebné.[6] Zchátralá budova hostince byla odstraněna v roce 1997.
• Beranovka – hospodářský dvůr s truhlářskou dílnou na výrobu parket, žaluzií a rolet si nechal v sedmdesátých letech 19. století na úbočí Bílé Hory postavit J. Beran. Podle něj se začalo dvoru i jeho okolí říkat Beranovka.[4] Dvůr pak v roce 1893 koupilo družstvo, zakládající společenský pivovar Prior.
• Pivovar Prior – byl založen roku 1893 pod názvem Plzeňský společenský pivovar. Výstavba pivovarských budov probíhala v letech 1894–1896 podle plánů významného plzeňského stavitele Rudolfa Štecha na místě bývalé usedlosti Beranovka. V září roku 1896 byla slavnostně vystavena první várka piva. Podnik zaměstnával většinu obyvatel Bílé Hory. V důsledku nepříznivé hospodářské situace po 1. světové válce však byla výroba piva roku 1925 zastavena a veškeré objekty s výjimkou sladovny rozprodány. Sladovnu převzal a provozoval Měšťanský pivovar až do roku 1993. V roce 1926 se do zrušeného pivovaru přestěhovala výroba železničních zabezpečovacích zařízení, která vznikla rozšířením strojnické dílny, založené v roce 1908 Františkem Zemanem. Pracovalo zde až 200 pracovníků. Po druhé světové válce byla továrna začleněna do podniku Elektrosignál Praha, v roce 1950 byla výroba zlikvidována a prostory byly používány pro sklady hutních výrobků Ferona.[21]

• 
  Kaplička
• 
  Pohled do kapličky
• 
  Sokolovna
• 
  Restaurace V háji
• 
  Památný dub
• 
  Pohled na konečnou stanici autobusu MHD
• 
  Bývalá hájovna
• 
  Bývalá rybárna
• 
  Budova bývalého pivovaru Prior

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bílá Hora na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Hora (obce) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Prohlídka dolu Prior a Fotografie dolu Prior
• Historie divadelního spolku na Bílé Hoře