Petrovka (přírodní rezervace)

Podloží tvoří prvohorní pískovce a slepence ze svrchního karbonu, které vystupují na povrch v četných skalních výchozech na příkrých svazích. Na většině území jsou tyto usazeniny překryty čtvrtohorními sedimenty (sutě, rašeliny, říční sedimenty). Půda je podzolová až kaolinická. Terén je v rezervaci značně členitý, zejména díky erozním a denudačním procesům. Také je zde možné pozorovat některé pseudokrasové jevy.

Osou rezervace je již zmíněný Bolevecký potok, přehrazený zhruba ve středu chráněného území rybníkem Strženka. Údolí potoka vyplňuje široká, silně podmáčená niva. Voda v přítocích se místy silně barví do rezavohnědé, neboť podzemní voda je zde bohatá na rozpuštěné sloučeniny železa. V potoce se voda okysličuje a železo je rychle oxidováno na rezavé nerozpustné sloučeniny.

Mezi zajímavosti patří například zdejší Okrouhlík, který vznikl erozní činností dvou malých potůčků. Nevysoký kopeček původně ze severu a z jihu obtékaly ve směru tektonických zlomů dva malé potůčky. Postupně se díky erozi jejich koryta zahlubovala a vzájemně přibližovala. Jižní potok s rychlejším spádem a tudíž i výraznější erozní činnosti se nakonec přiblížil k severnímu toku natolik, že se spojili. Voda se začala přelévat do jižního koryta a severní koryto nakonec zcela vyschlo. Také dřívější vodomilná vegetace zmizela a dnes už po vodoteči není ani stopy. Jižní potok tím ovšem získal větší množství vody a současně i větší erozní energii a začal se intenzívněji zařezávat natolik, že výškový rozdíl mezi severním úpatím a jižním úpatím okrouhlíku činí 10 m. Okrouhlík je nejvyšším bodem rezervace, dosahuje nadmořské výšky 386 metrů a o 75 metrů tak převyšuje plzeňské náměstí Republiky. A proto když tu byl v osmdesátých létech 20. století vykácen starý les, otevřel se z Okrouhlíku široký výhled od Krkavce k hřebeni Radče, na Chlum, Čilinu, Radyni i na domy sídliště Košutka a na vrch Sytná. Tehdy se uvažovalo o stavbě rozhledny, k tomu však nakonec nedošlo a vrch byl opět zalesněn. Přitom byla mezi domácí borovici lesní místy vysazena i kleč a jalovec.

Další zajímavostí jsou jeskyně Petrovská díra a Malá Petrovská díra, vytvořené erozní činností Boleveckého potoka v levém svahu strže, zvané Petrovská jáma. Postupně se zahlubující vodoteč odhalila v méně odolných usazeninách polohy pevnějších pískovců a vymlela v nich různé výklenky, průduchy i jeskyně.

Mapa přírodní rezervace

Z botanického hlediska je Petrovka velmi zajímavým územím s výborně zachovanými přirozenými společenstvy. Nivu původně zarůstaly především olšiny, avšak později začali bolevečtí tento prostor intenzivně využívat jako louky, zvané Petrovské. Koryto potoka bylo uměle přeloženo ze středu nivy na její levý břeh, aby se obhospodařování luk usnadnilo. Mimoto byl vybudován systém příkopů, které jednotlivé louky rozdělovaly a zejména odvodňovaly. Po roce 1945, kdy zemědělství přecházelo na systém velkoplošného hospodaření, ztratily tyto pozemky na významu. Byly malé, odlehlé a navíc bylo nutné stále udržovat odvodňovací kanály. V šedesátých letech 20. století přestaly být sečeny a začaly zarůstat náletovými rostlinami. Postupně se zde znovu začala objevovat původní mokřadní a lužní společenstva.

V současnosti jsou v Petrovce z dřevin zastoupeny zejména vlhkomilné olše, vrby, střemchy a také jalovec obecný. Mezi nimi se nalézají ostrůvky rákosu obecného, ostřice štíhlé, ostřice měchýřkaté a ostřice zobánkaté. Bylinné patro doplňují četné chráněné druhy jako například prstnatec májový, pětiprstka žežulník, vstavač mužský, kosatec sibiřský či kapraď hřebenitá, dále bledule jarní, ocún jesenní, kosatec žlutý, bělozářka liliovitá, karbinec evropský, tužebník jilmový, pcháč bahenní, krvavec toten, vrbina obecná, blatouch bahenní, kyprej vrbice, přeslička bahenní, skřípina lesní a devětsil bílý. Vstavačové louky se v současné době znovu pravidelně ručně sekají a vyřezávají se olšiny, aby se posílila populace ohrožených vstavačovitých rostlin.

V Petrovce se nachází také rašeliniště, která jsou považována za dosud nejstarší známá a zároveň nejmocnější na Plzeňsku. Vznikla zhruba před osmi tisíci lety a vrstva rašeliny v nich dosahuje síly až 5 metrů.

Velký význam mají i borové porosty na jižních svazích. Je v nich zachována populace tzv. bolevecké borovice, místní odrůdy borovice lesní, přizpůsobené zdejším obtížným podmínkám, mimo jiné svažitému terénu. Jsou nižší a slabší než šumavské a třeboňské borovice, ale mají velmi husté, nelámavé dřevo, pevné v tlaku i rázu. Patří proto k nejcennějším odrůdám borovic v Čechách.

• 
  Prstnatec májový
• 
  Pětiprstka žežulník
• 
  Kosatec sibiřský
• 
  Kapraď hřebenitá

Přírodní rezervace Petrovka

Místní fauna je zastoupena především běžnými druhy borových lesů. Mezi nejdůležitější obyvatele Petrovky patří čmelák, ještěrka obecná, káně lesní, poštolka obecná, datel černý, strakapoud velký, jiřička obecná, konipas bílý, sedmihlásek hajní, pěnice hnědokřídlá, červenka obecná, drozd zpěvný, sýkora modřinka, sýkora koňadra, sýkora parukářka, stehlík obecný a ježek západní. Oblast rezervace je také velmi bohatá na dvoukřídlý hmyz. Pozorovat lze například otakárka fenyklového, pestřenky Spylomia diophthalma, Temnostoma vespiforme, Chalcosyrphus eunotus a Serycomyia silentis, bráněnky Stratiomys patamida, Odontomyia argentata, roupce Laphria gibbosa, kněžici červenonohou, krasce ohňového Melanophila acuminata či krasce Chrysobsthris igniventris.