Hřbitov Bolevec

Hromadný hrob obětí výbuchu z roku 1917

Hřbitov byl zřízen roku 1903, po uzavření hřbitova u kostela Všech svatých na Roudné, kam do té doby bolevečtí občané své zemřelé ukládali.[1] Koncem 19. století přitom bylo stejné místo vybráno pro stavbu boleveckého kostela (v Bolevci i přes jeho značnou rozlohu kostel nikdy nebyl) a návrh architekta Jaroslava Cuhry dokonce počítal i s existencí ženského kláštera.[2] Tento záměr se však nepodařilo zrealizovat, a to i kvůli společenským a politickým změnám v 2. polovině 20. století.[3]

Dne 29. května 1917 se na boleveckém hřbitově konal pohřeb 240 obětí výbuchu v muniční továrně Škodových závodů. Kvůli obavám z nepokojů byl přístup umožněn jen nejbližším příbuzným, spolupracovníkům a úředním osobám, a to na základě zvláštní, jmenovitě vydávané průkazky. Ostatním bránila ve vstupu silná stráž policie a četníků. Hromadný hrob pak zůstal otevřen až do srpna 1917 a postupně do něj byly ukládány ostatky dalších obětí, nalézané při odklízení trosek, ale i těla lidí, kteří v nemocnicích podlehli svým zraněním.[4] Hrob na povrchu označuje žulová pamětní deska.

Kaple sv. Vojtěcha

Na památku zemřelých dělníků byla v letech 1917–1920 v těsné blízkosti hrobu postavena kaple sv. Vojtěcha v kubisujícím stylu. Náklady uhradily – stejně jako v případě pohřbu obětí – Škodovy závody. Projekt pro výstavbu vytvořil rakouský architekt Robert Oerlych. Vitrážová okna, zobrazující sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého navrhl Vojtěch Hynais.[1] Spolek boleveckých rodáků u kaple každoročně v den výročí výbuchu pořádá vzpomínkový obřad věnovaný obětem bolevecké katastrofy.

Roku 2010 byla na boleveckém hřbitově vybudována nová ohradní zeď, která současně poslouží jako kolumbárium.

Na boleveckém hřbitově je k vidění mnoho zajímavých funerálních plastik a nachází se zde i díla významných sochařů (Václav Koukolíček, František Bílek, Hanuš Zápal a další).

• V době otevření hřbitova v roce 1903 byl zhotoven dřevěný kříž se zlacenou plastikou Ukřižovaného, osazený přímo proti hlavnímu vstupu.[5]
• Zřejmě nejcennějším dílem boleveckého hřbitova byl bronzový reliéf od Františka Bílka z roku 1927, který se ovšem nedochoval. Sádrový model reliéfu je uložen v Hrádku nad Nisou.[6]
• Zajímavý a neobvyklý je architektonicky pojatý náhrobek od neznámého autora, vzniklý snad v 60. letech 20. století.[7] Složitou kompozici tvoří betonový rám ve tvaru půlkruhově sklenutého portálu, o který se opírá směrem vpřed vyhnutá zadní část, zakončená vpředu velkou koulí. Při průhledu rámem („portálem“) je vidět klínový kříž, upevněný na zadní desce.
• Z roku 1977 pochází bronzový medailon s portrétem, umístěný na hrobě lékaře Josefa Popilky. Kruhový medailon je zasazen do čtvercové mramorové desky, upevněné na žulovém náhrobku. Autorem plastiky je Alois Sopr.
• Ve východní části hřbitova se nachází velká jezdecká socha sv. Martina, hrob však není nijak označen a není znám ani autor či doba vzniku plastiky.[8]
• Za východní branou hřbitova stával velký dřevěný kříž, po němž zůstala na místě jen betonová patka s otvorem pro ukotvení. Kříž je na stejném místě zachycen už na mapách 1. vojenského mapování z 18. století.[9] Tzv. Černý kříž byl péčí Sdružení boleveckých rodáků obnoven v roce 2018.

• 
  Ukřižovaný
• 
  Pozůstatek reliéfu od Františka Bílka
• 
  Architektonicky pojatý náhrobek
• 
  Hrob Jiřinky Ottové
• 
  Socha sv. Martina
• 
  Hrobka Jakuba Lišky
• 
  Černý kříž

Mezi významné plzeňské osobnosti pochované na zdejším hřbitově patří:

• Prof. Dr. Ing. Josef Sigmond (1868–1956), městský lesní rada a profesor lesnické fakulty v Praze
• MUDr. Josef Popilka (1908–1977), primář vojenské chirurgie a nositel Medaile Jana Evangelisty Purkyně

Na boleveckém hřbitově se nachází rovněž čestný hrob Jana Prokopa, pilota RAF.[10]

• 
  Čestný hrob gen.mjr. Jana Prokopa
• 
  Hrob Josefa Sigmonda