Alois Čenský

Alois Čenský (22. června 1868 Beroun[1] – 29. prosince 1954 Praha) byl český architekt a profesor pozemního stavitelství na České technice v Praze. Považován za představitele české novorenesance a secese.

Alois Čenský (1927)
Ing. dr. techn. Alois Čenský
Alois Čenský (1895)
Narození22. června 1868
Beroun
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí29. prosince 1954 (ve věku 86 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
NárodnostČeši
Povoláníarchitekt, pedagog a učitel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině berounského truhláře Václava Čenského (1841 Všeradice – 1890 Smíchov) a matky Barbory, rozené Rauschové (1842 Beroun – 1928 Smíchov). Od roku 1875 byla rodina policejně hlášena na Smíchově. Byl sedmým dítětem z celkem devíti sourozenců.[2]

Absolvoval vysokou školu technickou v Praze, v letech 1896–1907 učil na průmyslových školách stavebních v Plzni, Písku a Praze. Roku 1908 byl jmenován profesorem pozemního stavitelství na českém vysokém učení technickém v Praze. V roce 1912 jmenován řádným profesorem pozemního stavitelství a nauky o stavebních hmotách. V letech 1913, 1916, 1917, 1923 děkanem na ČVÚT v Praze. Byl prvním českým architektem, který na ČVUT získal titul doktora technických věd.[3]

S manželkou Antonií, rozenou Hendlovou (1876 Beroun – 1904 Beroun), se kterou se oženil v roce 1898, měl dceru Jiřinu (1900 Praha – 1951 Brno).[4] Po smrti manželky se oženil podruhé a sice v roce 1907 v Praze s Marií Seemanovou (1884 – 1964 Praha). Z tohoto manželství měl děti Marii (1907 Smíchov – 1955 Smíchov) provdanou za ing. Vítězslava Nováka, Vladimíra (1910 Smíchov – 1983 Smíchov), Janu (1913 Smíchov – 1980 Smíchov).

Zemřel v Praze, je pohřben na pražském hřbitově Malvazinky (odd. UI, č. hrobu 61)

Dílo

Projekty a stavby
Měšťanská beseda v Plzni

Projektoval mnoho veřejných i soukromých budov. Většina z nich mu byla svěřena na základě soutěžních návrhů poctěných ve veřejných soutěžích prvními cenami.

Pedagogická a odborná činnost

Jako profesor českého vysokého učení technického v Praze vydal řadu učebních textů, tabulek konstrukcí a stavitelských detailů.[3] Ve školním roce 1913/1914 byl zvolen děkanem odboru pozemního stavitelství. V letech 1903–1921 byl redaktorem časopisu Architektonický obzor.

Knihy
  • Štíty a motivy attikové v české renaissanci
  • Architektura střech doby barokové
  • Úvod do konstrukcí ze dřeva
  • Sborník pozemního stavitelství

Zajímavost

O trvalé hodnotě díla svědčí, že přednášky Aloise Čenského Okenní a dveřní otvory byly s podtitulem Tradice z pohledu dneška s upraveným textem znovu vydány po 75 letech, v roce 2005 a jsou dostupné na internetu.[5]

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 72, obraz 845, Censky Wenzl
  3. Národní listy, 22.6.1928, s.4, Šedesátiny dr. Aloise Čenského
  4. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 72, obraz 803
  5. Katalog NK ČR, A. Čenský: Okenní a dveřní otvory

Literatura
  • Domanický P., Jedličková J.: Plzeň v době secese – Architektura a urbanismus, malířství, sochařství a umělecké řemeslo v architektuře 1896–1910, Plzeň : Nava, 2005, ISBN 80-7277-184-1
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 192.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 577–578.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.