Hořovice

Hořovice (německy Horschowitz, Horowitz, hebrejsky הורוביץ Horovic, jidiš הורוויץ Hurwitz) jsou třetím nejlidnatějším městem v okrese Beroun (po Berouně a Králově Dvoře) ve Středočeském kraji. Nacházejí se poblíž dálnice D5, téměř přesně mezi Prahou a Plzní. Na ploše 9,55 km² zde žije přibližně 6 900[1] obyvatel. V bezprostředním okolí města se nachází poměrně velké množství historických památek obklopených zachovalou přírodou.

Hořovice
Náměstí Palackého, vlevo kostel Nejsvětější Trojice, vpravo radnice
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0202 531189
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíHořovice
Okres (LAU 1)Beroun (CZ0202)
Kraj (NUTS 3)Středočeský (CZ020)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice49°50′10″ s. š., 13°54′10″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel6 882 (2022)[1]
Rozloha9,55 km²
Nadmořská výška385 m n. m.
PSČ268 01
Počet domů1 469 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.2
Počet ZSJ11
Kontakt
Adresa městského úřaduPalackého náměstí 2/2
268 01 Hořovice
[email protected]
StarostaDr. Ing. Jiří Peřina
Oficiální web: www.mesto-horovice.eu
Hořovice
Další údaje
Kód obce531189
Kód části obce401935
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pochází odsud aškenázské příjmení Horowitz.[3][4][5][6]

Historie
Nový zámek

Území, na kterém se dnes město nachází, bylo osídleno již v 10. století. Na přelomu 12. a 13. století zde páni z Hořovic (později ze Žirotína) vybudovali tvrz a hospodářský dvorec (později přestavěný na Starý zámek).[7][8] Mezi roky 1303 a 1322[7] založil Plichta ze Žerotína se svým synem západně poblíž původní osady nové město.[9] V 18. století byl postaven Nový zámek.

V 19. století zajišťovala obživu většině obyvatel cvočkařská výroba, hřebíky a cvočky místních kovářů zásobovaly i okolní země. S nárůstem konkurence v tomto oboru klesala poptávka po hořovických cvočcích, a tak mnozí řemeslníci přicházeli o práci a v kraji zavládla chudoba, o čemž pojednává i Nerudův fejeton Výlet do kraje bídy.

Co se zaměstnanosti týká, velkým přínosem pro toto město i okolní obce bylo vybudování průmyslové zóny v 6 km vzdáleném Žebráku v 90. letech 20. století.[10]

Územněsprávní začlenění

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. Až do roku 1960 byly Hořovice okresním městem, do tehdejšího hořovického okresu patřil do roku 1936 také Beroun. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Hořovice[11]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Hořovice
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Hořovice
  • 1939 země česká, Oberlandrat Plzeň, politický i soudní okres Hořovice[12]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Beroun, soudní okres Hořovice[13]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Hořovice[14]
  • 1949 Pražský kraj, okres Hořovice[15]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Beroun
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Hořovice

Rok 1932
Malba v bývalém františkánském klášteře, dnes trafika

Ve městě Hořovice (přísl. Tihava, Velká Víska, 5028 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[16]

  • Instituce a průmysl: okresní soud, okresní úřad, berní úřad, okresní četnické velitelství, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, 2 katol. kostely, synagoga, učitelský ústav, františkánský klášter, vojenská lesní správa, sbor dobrovolných hasičů, společenstvo hostinských a výčepníků, řezníků a uzenářů, 2 cihelny, městská elektrárna, továrna na harmoniky, továrna na kamaše, továrna na kamna, lihovar, 4 mlýny, továrna na nábytek, 3 pily, pivovar, 4 slévárny železa, strojírna, železárna.
  • Služby (výběr): 3 lékaři, 2 zvěrolékaři, 3 advokáti, notář, 4 autodrožky, městský biograf, časopis, chemická čistírna, 2 drogerie, 2 fotoateliery, geometr, 3 hodináři, 10 hostinců, 5 hotelů (Kalaš, Plzeňka, Radnice, Valdek, Zelený strom), 2 kapelníci, knihkupectví, 2 knihtiskárny, lékárna U černého orla, 2 optici, řezbář, Městská spořitelna, Okresní záložna hospodářská, Živnostenská záložna, 3 stavitelé, 2 velkostatky (vojenských lesů, Schaunmburg), zubní ateliér, 3 železářství.

Geografie
Lesopark Dražovka

Území města

V brázdě protéká městem Červený potok, jehož koryto bylo opraveno po povodních v roce 1995. V západní části se nachází Obecní les o rozloze 16 ha. Na jižní straně města přiléhá k okrajovým domům lesopark Dražovka o rozloze 60,86 ha. K dalším zalesněným plochám patří například menší Remízek. Přímo v centru, za zdí Nového zámku, se rozkládá zámecký park, v němž se nachází i několik cenných dřevin (například jinan dvoulaločný, liliovník tulipánokvětý či jírovec pávie).

Členění

Město se oficiálně nečlení na místní části a nepatří k němu žádné samostatně ležící vsi. V roce 1932 byly jako jeho příslušenství zmiňovány vesnice Tihava a Velká Víska.[16] Tihava dnes patří k obci Kotopeky a Velká Víska na východní straně splynula s Hořovicemi, ale její název dosud nese katastrální území. Město tvoří urbanisticky poměrně kompaktní celek, ale sídliště Karla Sezimy je od ostatní zástavby odděleno kopcem Dražovka. Části Sklenářka a Cintlovka jsou pak od zbytku města odděleny jak frekventovanou silnicí, tak i kolejemi.

Město Hořovice má dvě katastrální území: Hořovice a Velká Víska.

V katastrálním území Hořovice se nacházejí základní sídelní jednotky Hořovice – historické jádro, Pod zámkem, Sídliště, Sklenářka, Šibeniční kopec, U Červeného potoka, U podlužské silnice.

V katastrálním území Velká Víska se nacházejí ZSJ Zámek (do níž patří mimo jiné starý i nový hořovický zámek a nemocnice), Dražovka (lesopark a sídliště Karla Sezimy), Pod Dražovkou (východně od historického jádra Hořovic, patří tam Vísecké náměstí s kostelem svatého Jiljí a hřbitov), U cihelny (statek jižně od nemocnice), Višňovka.[17]

Okolí

Město Hořovice leží na severu brdských lesů. V blízkosti města se rozprostírá CHKO Brdy, CHKO Křivoklátsko a Český kras, cíle mnoha turistických stezek.

Pamětihodnosti
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Hořovicích.

Památky města
  • Nový zámek, pohled z parku.
  • Starý zámek, Vrbnovská 27/5, Hořovice.
  • Strop kostela Nejsvětější Trojice. Hořovice.
  • Kostel svatého Jiljí (Hořovice).
  • Loretánská kaple
  • Městský úřad

Doprava
Vlakové nádraží v Hořovicích

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Městem procházejí silnice II/114 Cerhovice – Hořovice – Hostomice – Dobříš a silnice II/117 Žebrák – Hořovice – Komárov – Strašice – Spálené Poříčí. Hořovice se nacházejí 6 km od dálnice D5, která spojuje Prahu a Plzeň.
  • Železnice – Hořovice protíná železniční Trať 170 Beroun - Plzeň - Cheb. Je to dvoukolejná elektrizovaná celostátní trať zařazená do evropského železničního systému, součást 3. koridoru, doprava z Prahy do Plzně byla zahájena roku 1862. Na území města leží železniční stanice.

Veřejná doprava 2021

  • Autobusová doprava – Nedaleko od centra města je autobusové nádraží (na náměstí Boženy Němcové). Z města vedly autobusové linky např. do těchto cílů: Beroun, Broumy, Dobříš, Kladno, Komárov, Praha, Příbram, Strašice, Zbiroh, Zdice, Žebrák. Městská hromadná doprava je realizována linkami pid 531, 548 a 643 zajišťující spojení nádraží a ostatních částí města, na nichž je od února 2008 zaveden bezplatný provoz.[18]
  • Železniční doprava – Železniční stanicí Hořovice jezdilo v pracovních dnech 15 párů rychlíků, 4 páry expresů a 14 párů osobních vlaků, o víkendu 14 párů rychlíků, 4 páry expresů a 10 párů osobních vlaků.

Kultura
  • Kulturní dům je od 20. let 20. století využíván různými zájmovými organizacemi, konají se zde každý rok taneční kurzy, zábavy či maturitní plesy. V dopoledních hodinách tu probíhají prodejní akce.
  • Klub Labe je situován v části města nazvané Velká Víska. Uskutečňují se zde hudební a divadelní vystoupení (i místních souborů), promítání filmů, besedy a výstavy.
  • Každý rok na podzim se v Hořovicích koná Cibulový jarmark, při jehož příležitosti se vystavují a prodávají cibulové copy, centrum města je obsazeno stánkaři a kolotočáři a zároveň probíhá doprovodný program zahrnující výstavy či hudební vystoupení.
  • Mezi další tradiční akce patří literární bienále Hořovice Václava Hraběte, vystoupení Hořovické heligónky nebo vánoční trhy.
  • V bývalém městském kině se promítalo v letech 1929-2008.[19]

Školství
Budova Gymnázia Václava Hraběte a 2. základní školy

Místní školství je zastoupeno hned ve třech stupních. Dvě mateřské, dvě základní (1. ZŠ „nová škola“ a 2. ZŠ „na Vísce“) a dvě střední školy (Gymnázium Václava Hraběte a Střední odborná škola a střední odborné učiliště). Dětem je umožněno též zájmové vzdělávání v Základní umělecké škole Josefa Slavíka a ve Středisku volného času.

Sport

Město disponuje plaveckým bazénem, aquaparkem, sportovní halou, která je v blízkosti fotbalového hřiště, zimního stadionu a tenisových kurtů. Díky tomuto sportovnímu areálu tu funguje několik sportovních oddílů (badminton, volejbal, fotbal, florbal, tenis a jiné). Na severozápadním okraji města se nachází Letiště Hořovice, které je využíváno pro sportovní i civilní létání. Na zdejším jezdeckém ranči se konají i parkurové závody.

Zdravotnictví

Na východním okraji města se nachází Nemocnice Hořovice, jedna ze dvou nemocnic v okrese (druhá je v Berouně). Základní kámen byl položen 17. června 1956, k otevření došlo 9. července 1961.[20]

Významné osobnosti

Hořovičtí rodáci

Lidé, kteří v Hořovicích a okolí působili

Příjmení Horowitz

Z Hořovic pochází židovské příjmení Horowitz.[27] Nositelů tohoto jména dnes po celém světě žije patrně až 50 tisíc, zejména v Evropě, USA, Kanadě, Izraeli i Jižní Americe (varianta jména „Horowitz“) a v Polsku, Rusku, na Litvě a Ukrajině (varianta příjmení „Gurjevič“ nebo „Hurvic“) i jinde ve světě. Původně se jedná o jedinou židovskou rodinu, založenou Aharonem Mešulamem Horovicem, která se někdy v první polovině 16. století přistěhovala z Hořovic do Pražského židovského města, kde se jí začalo říkat přídomkem odvozeným z místa, odkud přišli – tedy „Horowitz“. Podle rodinné tradice rodina do Čech přišla po vyhnání Židů ze Španělska v roce 1492, svůj původ odvozuje od slavného katalánského rabína Zechariji ha-Levi z Girony, autora spisu Ba'al Ha-Maor, který údajně sám měl být potomkem samotného proroka Samuela. Rodina je levitského původu, což opět potvrdily nedávno provedené genetické studie.[28] Mezi slavné nositele tohoto jména patří například slavní rabíni Ješaja Horowitz a Šmu'el Šmelke Horowitz, bývalý guvernér Izraelské centrální banky David Horovic, americký astronaut Scott Horowitz,  britský spisovatel a scenárista Anthony Horowitz nebo sovětský letecký konstruktér Michail Gurevič a mnozí další.

Odkazy

Reference
  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Origin of Horowitz name [online]. Horowitz Family Association in Israel, 2007-06-11 [cit. 2007-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
  4. https://www.jewishgen.org/rabbinic/infofiles/famous_surnames.htm
  5. http://www.horowitzassociation.org/
  6. http://www.4crests.com/horvitz-coat-of-arms.html
  7. Oficiální stránky města Hořovice [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné online.
  8. Stereokotoučky: Zámek Hořovice [online]. [cit. 2013-09-09]. Dostupné online.
  9. ČÁKA, Jan. Podbrdskem od městečka k městu. [s.l.]: Středočeské nakladatelství a knihkupectví v Praze, 1988. 288 s. ISBN 80-7057-000-8.
  10. Když Žebrák není žebrák. E15.cz [online]. 2012-08-15 [cit. 2013-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05.
  11. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  12. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  13. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  14. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011.
  15. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011.
  16. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 362-363. (česky a německy)
  17. Hořovice[nedostupný zdroj], RSO: Registr sčítacích obvodů a budov, Český statistický úřad
  18. Společnost pro veřejnou dopravu: Hořovice
  19. SAMEC, Zdeněk. Proměny a příběhy Hořovic 2. Hořovice: Podbrdské vydavatelství, 2008. 110 s. ISBN 978-80-254-3409-3. Kapitola Jak do města připutoval kinematograf, s. 66–67.
  20. Historie hořovické nemocnice
  21. Rabbi Eliezer Jaffe of Hořovice [NOT A PATERNAL ANCESTOR OF JOEL SIRKIS]. geni_family_tree [online]. [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. (česky)
  22. HERMAN,, František. Dějiny "Komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek" král. hlav. města Prahy. In HERAIN, Jan, et al. Zprávy komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy.. první. vyd. Svazek prvý. Praha : Tiskem "Politiky" závodu tiskařského a vydavatelského: nákladem vlastním, 1904. S. 46–57. (česky)
  23. UHLÍKOVÁ, Kristína. HERAIN, Jan, in: Biografický slovník památkové péče [online]. Praha: Národní památkový ústav Valdštejnské náměstí 3, 11801 Praha 1, 2013-10-20 [cit. 2015-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-20. (česky)
  24. Herain Jan [online]. Praha: Informační systém abART, 2011-11-12 [cit. 2015-10-13]. Dostupné online. (česky)
  25. Diana a Vladimír Štruplovi. Pamětní deska Václav Holý [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2019-06-02]. Dostupné online.
  26. Jindáček, Jan Jaroslav, 1864-1927 [online]. svkkl.cz [cit. 2013-10-07]. Dostupné online. (česky)
  27. Archivovaná kopie. www.ztis.cz [online]. [cit. 2017-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-10.
  28. https://www.nature.com/articles/s41598-017-14761-7#Fig3

Literatura
  • SAMEC, Zdeněk. Proměny a příběhy Hořovic. Hořovice: Podbrdské vydavatelství, 2006. ISBN 80-239-7236-7.
  • SAMEC, Zdeněk. Proměny a příběhy Hořovic 2. Hořovice: Podbrdské vydavatelství, 2008. ISBN 978-80-254-3409-3.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.