Řevnice

První písemná zmínka o sídle pochází z roku 1253, kdy král Václav I. postoupil kostel v Řevnicích (eccl. in Reueniz) a k němu se vztahující patronátní právo špitálu sv. Františka u pražského mostu, spravovanému rytířským řádem křižovníků s červenou hvězdou. V roce 1292 se již Řevnice jmenují městečkem (Hrzeunicz civitas) a král Václav II. je věnoval nově založenému klášteru cisterciáků ve Zbraslavi. Protože obě donace nebyly v listinách specifikovány, vznikaly mezi oběma řády neshody, které byly po řadě jednání rozhodnuty tak, že většina připadla cisterciákům a zhruba čtvrtina křižovníkům. Nepřímým vlastníkem však zůstal král i nadále, o čemž svědčí zprávy o zástavních držitelích. S krátkým přerušením v období stavovského povstání, kdy byl majetek obou řádů konfiskován a nakrátko se ocitl ve světských rukou, zůstaly Řevnice v církevním držení až do roku 1785. Po zrušení zbraslavského kláštera v rámci církevních reforem Josefa II. připadly Řevnice spolu s většinou cisterciáckého majetku knížecímu rodu z Oettingen-Wallersteinu, v jehož držení zůstaly až do zrušení vrchnostenského panství roku 1848. Křižovnickému řádu poté zůstal jen patronát nad kostelem a farou.[3]

Svou původní funkci městečka, kde se již roku 1304 konaly trhy, ztratily Řevnice pravděpodobně během husitských válek, ještě na konci 15. století byly zmiňovány jako pouhá vesnice. Po období rozkvětu v 16. století následovalo zlé období třicetileté války, kdy Řevnice utrpěly značné škody za tažení švédských vojsk generála Wittenberga. V roce 1732 potvrdil císař Karel VI. Řevnicím městská privilegia, která kromě týdenních trhů umožňovala i provozovat 3x ročně výroční trhy. V roce 1787 zde byla zřízena menší škola – jednotřídka, kde se začalo učit v roce 1798.[3]

Velký rozkvět Řevnic znamenalo otevření Západní dráhy, železniční trati z Prahy do Plzně, v roce 1862. V roce 1882 nahradilo původní zastávku první nádraží; budova dnešního nádraží byla postavena v roce 1896. Díky dobrému spojení s Prahou se Řevnice se proměnily v oblíbené letovisko a východisko k výletům do Brd. V roce 1863 byla zřízena pošta. Městečko se rozrůstalo, stavěly se i vilové čtvrtě. Vznikly zde též různé spolky. Nejvýznamnější byl Okrašlovací spolek, založený roku 1882, který se podílel mj. na výstavbě tenisových kurtů a plovárny na Berounce, zřizování sadů a kultivaci lesních partií. Má zásluhu i na založení Lesního divadla, které bylo postaveno v letech 1919–20. Mezi prvními spolky byly dále Sokol, Sbor dobrovolných hasičů nebo Dělnická beseda Havlíček, v období první republiky vznikla Jednota divadelních ochotníků, Obec Baráčníků a různé sportovní spolky. Mnohé fungují dosud, Okrašlovací spolek však komunistická vláda v 50. letech zrušila.[3]

Městys Řevnice byl povýšen na město v roce 1968. Při té příležitosti získaly Řevnice i nový městský znak. (Lev ve znaku znamená, že byly původně královským majetkem, vlnité pruhy jsou symbolem řeky Berounky).[4]

• Kostel svatého Mořice – barokní kostel vystavěný v letech 1749–1752
• novobarokní fara – z let 1905–1906, podle návrhu architekta Eduarda Sochora
• selská usedlost („U Valšubů“) se zdobeným štítem
• kašna a pomník padlých ve světových válkách na náměstí
• Zámeček – klasicizující budova z 60. let 19. století postavená pro majitele zdejšího velkostatku, později prodána dominikánům, upravena v roce 1939 (sídlo ZUŠ)
• vily pod lesem (vila Zbiroh, Sochorova vila)
• Grandhotel Berounka u nádraží – stavba z počátku 20. století se secesními prvky
• Sochorova hrobka – pozdně secesní hrobka rodiny Sochorovy na novém hřbitově
• modlitebna církve Československé husitské ve stylu art déco
• Lesní divadlo
• Corso pod Lipami – rezidenční komplex od významné české architektky Aleny Šrámkové

• Ignát Herrmann (1854–1935) – spisovatel
• Eduard Sochor (1862–1947) – architekt
• Hana Cavallarová (Weissová-Cavallarová, 1863–1946) – operní pěvkyně
• Josef Václav Bohuslav (1863–1952) – soudce, činovník Klubu českých turistů
• Vladimír Weiss (1897–1989) – architekt
• Antonín Hřebík (1902–1984) – sokolský činovník a politik
• Ludmila Červinková (1908–1980) – operní pěvkyně a hudební pedagožka.
• Josef Paukert (1915–1991) – malíř a grafik
• Ladislav Sitenský (1919–2009) – fotograf
• Ivan Řezáč (1924–1977) – hudební skladatel
• Ludmila Vaňková (1927–2022) – spisovatelka
• František Šedivý (1927–2021) – bývalý politický vězeň a spisovatel
• Jiří Seifert (1932–1999) – sochař, medailér a restaurátor
• Zdeněk Rytíř (1944–2013) – textař, hudební skladatel, hudebník
• Ondřej Hejma (*1951) – rockový hudebník, novinář
• Martina Navrátilová (*1956) – tenistka
• Ester Pavlů (*1986) – operní pěvkyně

V Řevnicích funguje Městské kulturní středisko a Městská knihovna Ignáta Herrmanna. Je zde Základní umělecká škola a dva dětské folklórní soubory, taneční soubor Klíček a hudební soubor Notičky.[13] Dlouhou tradici má v Řevnicích ochotnické divadlo. V roce 1923 vznikla Jednota divadelních ochotníků, později byl soubor pod patronací Městského kulturního střediska, v roce 2001 se osamostatnil jako občanské sdružení Divadelní soubor Řevnice[14]. Vystupuje zejména v Lesním divadle, kde se konají i další kulturní akce, např. hudební festivaly (Porta, Řev Řevnice, Blues v lese) nebo Lesní slavnosti divadla. Divadelní představení a koncerty hostí také zrekonstruované řevnické kino nebo sál Zámečku.

Řevnice jsou východiskem značených turistických cest na brdské Hřebeny. Řevnický Okrašlovací spolek ve spolupráci s Klubem českých turistů se přičinil o zprovoznění značené cesty z Řevnic na Skalku a na Babku, která byla první turisticky značenou cestu v Brdech (1889).[15] Turistické průvodce věnované Řevnicím a okolí vznikly už v první polovině 20. století: v roce 1905 vydal Okrašlovací spolek knihu Stanislava Reiniše Průvodce po Řevnicích a na Skalku, další průvodce napsal Josef Václav Bohuslav, jeden z předsedů řevnického Okrašlovacího spolku: 33 výlety a procházky z Řevnic (1912) a  Řevnice jako letovisko a turistická brána brdská (1930).[16]

Přes Řevnice vedla Zlatá stezka, jejíž část je zachovaná v podstatě původní štětované podobě (zelená turistická značka směrem od hřbitova na jih). Jižně od Řevnic jsou pozůstatky pásu opevnění z 30. let.

V letech 1927–1937 mělo v Řevnicích své sídlo ukrajinské gymnázium (poté bylo přestěhováno do Modřan).[3]

Na Velký pátek 2021 umístil neznámý umělec ukřižovaného Ježíše Krista, vyrobeného z odpadu určeného k recyklaci, u kontejnerů na tříděný odpad v ulici Rovinská, na severní straně za lávkou přes Berounku.^[zdroj?!]

• 
  Náměstí krále Jiřího z Poděbrad
• 
  Železniční stanice
• 
  Kostel sv. Mořice
• 
  Lávka přes Berounku
• 
  Tyršovo stromořadí
• 
  Pohled na Řevnice a okolí od jihu
• 
  Ukřižovaný Ježíš Kristus z plastu u popelnic na tříděný odpad
• 
  Lávka přes Berounku při povodni 2021
• 
  Jez při povodni 2021

• Řevnice 1253–2003: almanach k výročí. Řevnice: Město Řevnice, 2003. 191 s. ISBN 80-86432-50-5.
• Bohuslav, Josef Václav. Řevnice jako letovisko a turistická brána brdská. Řevnice: J.V. Bohuslav, 1930. 35 s.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Řevnice na Wikimedia Commons
• Řevnice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky
• řevnický časopis RUCH
• Statistické údaje obce Řevnice