Hudlice

Obec Hudlice je umístěna v prudkém úbočí Krušné hory, součástí Křivoklátské vrchoviny. Historické jádro obce stoupá podél bezejmenného pravého přítoku Libotického potoka, dnes zatrubněného. V jádru obce, zhruba v polovině stoupání se nachází kostel, škola a obecní úřad. V druhé polovině 20. století proběhla výstavba nové čtvrti „Pod Skálou“, která, jak název napovídá, se nachází pod dominantou obce – Hudlickou skálou. Ve strží bezejmenného potoka vznikla ve 30. letech 20. století nouzová kolonie „V Rokli“, později přebudována na plnohodnotné domy. Na západním cípu této bývalé kolonie se nachází čistírna odpadních vod. Nejnovější výstavba se soustředí na náhorní plošinu v ulici Dolejší a Hořejší, plánované je rozšíření čtvrti „Pod skálou“. Do obce vede krajská silnice III. třídy z Králova Dvora – Záhořan, která se zde větví směrem na Kublov či Karlov a Otročiněves. Místní komunikace po hřebenu Kozlí hory propojuje Hudlice s osadou Lísek a dále pokračuje přes bývalý vojenský újezd do Berouna – Zdejciny. Pod Hudlice spadá množství okolních osad a samot, stejně jako vrchol Krušné hory.

Václav Hájek z Libočan ve své Kronice uvádí, že ves byla darována v roce 1003 knížetem Jaromírem jeho sluhovi Hovorovi. Toto Hájkovo tvrzení je značně problematické, a to hned z několika důvodů. Hájek byl očividně inspirován Kosmovou kronikou, kde je popisován příběh, jak Vršovci na horu a poutní místo Velíz knížete Jaromíra odvlekli, ten byl svým sluhou Hovorou zachráněn. Kosmova kronika ovšem zmiňuje, že Hovora dostal úřad vrchního lovčího na hradu Zbečno, nikoliv ves. Navíc, kníže Jaromír v roce 1003 nevládl.

Oproti tomu listina z roku 1341 je silným důkazem o založení obce. Král Jan Lucemburský v tomto dokumentu dává povolení Jindřichovi, rychtáři provendorfskému a Peškovi Benešovskému, aby v křivoklátských lesích, na místě zvaném Hudlice, založili novou obec. Pomístní název „Hudlice“ tedy existoval dříve než obec samotná a znamená „znít, zvučet, šumět“ (příbuzné se slovem „housti“), zjevně jako narážka na šumící les. Jistou zajímavostí je, že Hudlice je myšleno v singuláru, ovšem název obce je užíván v plurálu. Historicky se také používal název Udlice či Udlitz. Vesnice je příkladem velké pozdně kolonizační vsi na křivoklátském panství.

Další dávná zmínka o obci pochází z roku 1379 ze zápisu církevní visitace na faře v Počaplech, kdy počapelský farář Jan se zmínil o exkomunikaci hudlického Honsy na popud hudlického Maleše (Malsa).

Až do roku 1558, kdy byly převedeny pod panství křivoklátské, spadaly Hudlice pod Karlštejn, kterému i platily daně.

Místní obyvatelstvo se kromě obligátního zemědělství živilo i těžbou železné rudy v mělkých jámách a těžbou rumělky k výrobě rtuti v lokalitě nazývané Běstiny (strž Dibeřského potoka). Významná byla výroba dřevěného uhlí. Kvůli těžbě cínu byla na pozemcích Hudlic založena odlehlá osada, ze které později vznikla ves Svatá. Osadníci byli podřízeni hradu Točníku, za což Hudlice, respektive křivoklátské panství dostávalo pravidelný poplatek. Až roku 1557 přestal svévolně Hudlicím platit pán Točníku Jan Lobkovic, na což si hudličtí stěžovali u české komory a Janu Lobkovic v tomto domlouval samotný císař Rudolf II. Avšak bez účinku, v neplacení pokračoval i jeho syn Ladislav Lobkovic, který byl později odsouzen ke ztrátě hrdla za spiknutí proti králi a zachránil se útěkem do Německa. Ves Svatá, až na dvě chalupy, zpustla a dolování v tzv. Svatské hoře už nikdy nebylo obnoveno.

V době husitských válek byly Hudlice několikrát poničeny jak katolickými, tak husitskými vojsky. Na hradě Křivoklátě byly uloženy české korunovační klenoty, stejně jako tam hledali ochranu významní katoličtí šlechtici. Křivoklát tak byl několikrát oblehnut a Hudlice drancovány za účel zajištění potravy pro vojsko. Buzek (Bohuslav) ze Tmaně na Hudlicích patřil mezi obránce půl roku obléhaného Karlštejna a do královský listin se dostalo jeho jméno, když srdnatě zakročil proti husitskému loupeživému hejtmanovi Zákonovi s Ostroměče a v potyčce u Mníšku pod Brdy jej zabil a s ním i 11 jeho pomocníků. Hudlice, po husitských válkách prakticky vypálené do základů, byli přípisem z Karlštejna obnoveny. Během husitských válek zanikla ves Újezd, táhnoucí se nad potoční strží od dnešních Hudlic po samotu Dibří. Na tomto místě je nyní přírodní památka Stará ves. Buzek ze Tmaně na Hudlicích z přípisů pořídil menší tvrz. Situována v dnešní ulici U Panské zdi, byla neznámo kdy přebudována na rodinný dům.

Ves bylo znovu zle poničena za třicetileté války a to ještě před jejím vypuknutím. Přes ves táhli žoldnéři povoláni Fridrichem Falckým a zahájili drancování. Fridrich Falcký dovolil hudlickým do té doby nevídanou věc a to osamělé, potulující se vojáky trestat na hrdle, popř. zajímat a předat do Prahy. Později, když už byla třicetiletá válka v plném proudu a přes Hudlice prošla hned několikerá vojska (Mansfeld, Buquoy, Thurn, Valdštejn) tento přístup nebyl tolerován a do Hudlic byly z Křivoklátu prováděny trestné výpady. Během války bylo zničeno 22 domů z celkového počtu 31, nicméně domy se podařilo obnovit ještě předtím, než válka skončila.

V roce 1685 získali Hudlice Valdštejnové, kteří zahájili těžbu železné rudy. Rozmach těžby ale brzy zastavila vysoká hladina spodní vody, se kterou se tehdejší technologie nedokázal vyrovnat.

Pravý rozmach tak přichází od roku 1731 s příchodem Fürstenbergů. Do Hudlic kvůli práci přišlo několik stovek zahraničních pracovníků, mezi nimi i rodiče Josefa Jungmana (nar. 1773) a Antonína Jana Jungmana (nar. 1775). Jejich rodný dům nyní slouží jako památník.

V roce 1874 byl započatou se stavbou kostela svatého Tomáše a v roce 1876 byl dokončen.[3]

Po první světové válce byla těžba přerušena, těžil se pouze křemenec, který se užil na stavbu nové hlavní silnice Praha-Beroun- Plzeň. V roce 1924 byla těžba zase obnovená a byla vykopána nová jáma Důl Gabriela.

Během druhé světové války byla vybudována lanovka vedoucí do Králova Dvora, která svážela železnou rudu do železáren.

Ke konci druhé světové války si v těžebním areálu zřídili improvizovaný štáb Vlasovci a důl byl bombardován Němci, bombardování nezpůsobilo větší škody. Vlasovci se zde dozvěděli, že Američané je pravděpodobně vydají Sovětům, přestali tedy ustupovat do americké zóny a rozhodli se zlepšit svou pověst osvobozením Prahy.

Po druhé světové válce byly doly znárodněny dekretem Edvarda Beneše. Po Vítězném únoru bylo rozhodnuto znásobit produkci dolů, aby se Československo stalo v produkci železné rudy soběstačným. V Hudlicích byly uvolněny pozemky pro stavbu nových hornických domků a do Hudlic přišlo množství nových obyvatel, zejména ze Slovenska a Moravy.

Rentabilita dolu se ale rychle snižovala a v polovině 60. let bylo rozhodnuto o ukončení těžby a likvidaci dolu. Likvidační práce začaly 1. září 1967. Rok 1968 proběhl v Hudlicích klidně. Během 70. let byl na okraji katastru, bezprostředně k hudlické osadě Lísek, byl vytyčen Vojenský újezd Zdejcina, který sloužil jako palebné protiletecké postavení při eventuální obraně Prahy.

Po roce 1989 nastal útlum občanské vybavenosti. V roce 2014 byla vybudována kanalizace, v roce 2016 byla na Krušné hoře vybudována rozhledna Máminka.

Neobyčejně rozlehlé obdélné návsi dominuje novorománský trojlodní kostel sv. Tomáše, postavený v letech 1874–1875 na místě středověkého kostelíka podle návrhu J. Jirusche. V zahradě severoseverovýchodně od kostela stojí roubený rodný domek Josefa Jungmanna z roku 1718. Před domem je Jungmannův litinový pomník z roku 1873. Zajímavou stavbou je roubená myslivna čp. 19.

Kostel svatého Tomáše

• Rodný dům a památník Josefa Jungmanna, v ulici Bratří Jungmannů na návsi
• Kostel svatého Tomáše v Jungmannově ulici na návsi. Původně stával na tomto místě na návsi starý roubený kostel. Současný pseudorománský kostel byl dostavěn r. 1875. Při výstavbě by původní starý kostelík obezděn a zbourán teprve po dokončení stavby současného kostela.
• Kaplička u školy pod sokolovnou
• Rodný dům Petra Cingra
• Myslivna
• Hudlická skála (487 m), buližníkový vrch při jz. okraji vsi. Dílčí výhledy, ve skalách na jižní straně temene se nachází téměř 12 m dlouhá nekrasová jeskyně.
• Přírodní památka Stará Ves, k jihu až jihozápadu orientovaný svah po levé straně údolí Libotického potoka asi 1¾ km východně od Hudlic. Chráněné území bylo vyhlášeno roku 1984, rozkládá se na ploše 1,94 ha v nadmořské výšce mezi 305 až 340 m. Předmětem ochrany jsou teplomilná a vápnomilná společenstva skalních stepí.

Hudlice se nacházejí při silnici III/2365, vedoucí východo-západním směrem z Králova Dvora (od dálnice D5) k silnici II/236 ke Krušné hoře. V Hudlicích z ní odbočuje k severu silnice III/2366 do Otročiněvsi, z níž odbočuje silnice III/2367 do Nového Jáchymova.

V roce 2011 v obci zastavovaly autobusové linky 210022 (SID C22) Beroun-Kublov-Branov (v pracovní dny 3 páry spojů, o volných dnech 3 až 4 páry spojů) a 210027 (SID C27) Beroun-Nový Jáchymov (v pracovní dny 7 až 12 spojů každým směrem), dopravce PROBO BUS, a. s. Všechny spoje jedou mezi zastávkou „Trubská,,rozc.1.0“ a „Otročiněves, I“ přes zastávky „Hudlice, Dibří“ a „Hudlice, dol.“ (v dolní části vsi), část spojů linky C27 zajíždí do horní části vsi do zastávek „Hudlice, hor.“ (na zastávkovém sloupku označena názvem „Hudlice, Jednota“) a „Hudlice, U kříže“.

Nejbližší železniční tratě se nacházejí v údolí Litavky (Trať 170) a Berounky (Trať 174). Autobusy z Hudlic navazují na obě tratě v Berouně, ve vzdálenosti asi 11 km, stanice v Nižboru na trati 174 či ve Zdicích na trati 170 jsou od Hudlic vzdálené asi 8 km pěší chůze.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hudlice na Wikimedia Commons
• Hudlice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)