Páni z Rožmitálu

Páni z Rožmitálu byl starý český vladycký rod, který se odloučil jako odnož od velkého rodu Buziců.[1] Nazývali se podle hradu a městečka Rožmitál pod Třemšínem.[2] Později si oblíbili druhé jméno Lev, podle něhož byli nazýváni také Lvové z Rožmitálu.

Páni z Rožmitálu
Erb pánů z Rožmitálu
ZeměČeské království
ZakladatelOldřich z Rožmitálu
Vymření po meči18. století

Historie

Předek rodu, Jaroslav, patřil mezi přední české pány a žil na přelomu 11. a 12. století. Držel březnické, rožmitálské a čížkovské panství. Prvním s přídomkem z Rožmitálu byl Oldřich z Rožmitálu, který se považuje také za zakladatele rodového sídla v Rožmitálu. Oldřich měl syny Protivu, Budislava, Oldřicha a Sezimu. Po Oldřichovi a Protivovi se pánem panství stal Sezima. Ten roku 1347 prodal proti Oldřichově vůli polovinu hradu a městečka Rožmitálu nově zřízenému arcibiskupství pražskému, které ho drželo až do husitských válek.

Zámek v Rožmitálu pod Třemšínem

O dalších potomcích jako byl Vincenc z Rožmitálu a Jan z Rožmitálu nejsou známy další informace. O Jindřichu z Rožmitálu je doložen dar kostelu sv. Barbory v roce 1396. Další pánem z Rožmitálu byl Zdeněk z Rožmitálu, který zahájil dlouhou linii nositelů tohoto jména. V této době se také objevilo jméno Lev, které se pak vyskytovalo u všech nositelů hlavní rodové linie až do vymření v 18. století.

Slavní příslušníci rodu

Příslušníci rodu[3] zastávali významné zemské úřady a množili svůj majetek.

Další příslušníci rodu

Následující členové rodu již majetek pouze vyženili či zdědili.

Například Maxmilián dědil po Šelmbercích. Jan Zdeněk Lev byl v roce 1580 vlastníkem Hrotovic a Konice. Měl tři syny: Maxmiliána, Jana a Zdeňka. Posledně dva jmenovaní byli popravení roku 1627 za účast v selské vzpouře. Maxmiliánův syn Zdeněk František Lev z Rožmitálu získal roku 1631 blanenské panství, které bylo lenním statkem olomouckých biskupů. Zdeněk roku 1634 zemřel a panství převzal jeho ještě nedospělý syn Kašpar Melichar Baltazar Lev z Rožmitálu. Ten skonal roku 1667 a otcův majetek zdědil nejstarší syn Zdeněk Václav, který však zemřel předčasně ve věku 20 let. Majetek tedy přešel na jeho bratry Františka Baltazara, Karla Maxmiliána a Bernarda Antonína, kteří pro tíživou finanční situaci byli nuceni blanenský statek v roce 1694 prodat rodu Gellhornů.

Potomstvo Karla Maxmiliána a Kateřiny Žeranovské ze Sezemic se přestěhovalo na přelomu 17. a 18. století na biskupská léna na severní Moravě. V roce 1760 zemřel Antonín Bernard, pán na Hrozové a Pelhřimovech. Jeho syn Bernard Antonín byl poslední mužský potomek a jím vymřel celý rod.

Erb

Rodový erb Buziců, který tvoří černá kančí hlava ve zlatém poli, doplnili zlatou lvicí v modrém poli.

Příbuzenstvo

Spojili se s Haugvici, Smiřickými, Švamberky, Švihovskými z Rýzmberka či pány z Kunštátu.

Odkazy

Reference
  1. HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. S. 132–133.
  2. SLAVÍK, František Augustin. Rožmitál pod Třemšínem a jeho okolí. Rožmitál pod Třemšínem: [s.n.], 2005. 294 s. ISBN 80-239-4958-6.
  3. KOTLÁROVÁ, Simona. Páni z Rožmitálu. České Budějovice: Veduta, 2008. 256 s. ISBN 978-80-86829-37-1.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.