Blatná (zámek)

Své jméno získal hrad a po něm i osada, jež při něm vyrůstala, od bažin, uprostřed kterých byl postaven.[3] První písemná zmínka o „blatném hradě“ pochází z roku 1235.[3] Z původního hradu se dodnes dochovaly pouze zbytky románské kaple ze 13. století, které byly vykopány v roce 1926.[4]

Od 13. století patřil hrad do majetku pánů Bavorů ze Strakonic. Podle zprávy z roku 1253 zde sídlili Johanité a od roku 1391 páni z Rožmitálu.[4] Tehdy také prošel hrad první významnou přestavbou. Za Zdeňka z Rožmitálu († 1398) byl starý dvorec vyjma románské kaple zbourán a na jeho místě postaven kamenný palác s monumentální hranolovou věží v čele. Hrad byl obehnán kamennou zdí, vodním příkopem a hliněným valem.[4] Přestavbu dokončil Zdeňkův syn Jan.

Nejvýznamnější doba hradu nastala v 15. století. Tehdy jej vlastnil královský purkrabí Zdeněk Lev z Rožmitálu, jenž si zde vybudoval reprezentativní sídlo. Přestavbu paláce, hradní zdi a vodního příkopu vedl Benedikt Ried z Piestingu zvaný též Benedikt Rejt z Pístova.[4] pro Zdeňka Lva z Rožmitálu, pro něhoź byla vyzdobena také Zelená světnice, jeden z prvních světských interiérů s nástěnnou malbou ve stylu renesančního umění.[5] Po smrti Zdeňka Lva roku 1535 přešel hrad roku 1541 do majetku rodu Šternberků. Ti jej roku 1579 prodali Janu z Rozdražova, který pocházel z Polska. Jeho syn Václav vystavěl na severní straně nový renesanční palác.

V roce 1695 hrad získal rod uherských hrabat Serényiů, za jejichž vlády zámek vyhořel. To si vyžádalo značné opravy, k nimž došlo v letech 1763–1767.[4] Serényiové podpořili také vznik dalších staveb v Blatné i okolí. V roce 1798 koupil Blatnou baron Karel Hildprandt. Hildprandtové zámek vlastnili až do konfiskace v letech 1948–1952. Za nich došlo k úpravě obory na anglický park, byla zbourána románská kaple a některé další budovy a přestavěny některé paláce. K poslední větší úpravě došlo za Roberta Hildprandta v letech 1850–1856, kdy byl zámek pod vedením architekta Bernarda Grubera regotizován.[4]

Po roce 1989 se Kornelie Hildprandtová a její dcery Josefina a Jana, každá se svým synem, vrátily zpět z emigrace do vlasti a po restituci v roce 1992 pokračují dále v rozsáhlé v rekonstrukci zámku.[6]

Vypráví se, že v zámku byla schována zlatá kvočna s dvanácti zlatými kuřaty, které hlídá černý mouřenín. Jeden písař tak dlouho pátral po pokladu, až v hodovní síni nepoužívaného starého paláce objevil nástěnnou malbu zobrazující průvod templářů s mouřenínem, který jim svítil lucernou. Jak už to tak bývá, písař poklad odnesl a v Blatné se víc neukázal.[7]

Zámecké nádvoří je spojeno s parkem a rozsáhlou oborou, která v 17. století patřila k největší v Čechách a chovala se v ní i dravá zvěř. Zachovaly se zde stoleté duby o nichž se vypráví, že pod nimi za mladých let sedávala Johana z Rožmitálu. František Hildprandt nechal oboru upravit aby připomínala anglické parky. Upravena ovšem byla jen přední část, ta zadní byla ponechána v původním stavu. V roce 1815 v období napoleonských válek, nechal František Hildprandt zaměstnat místní obyvatele stavbou umělé jeskyně, aby jim v období nedostatku zajistil obživu.[8] V tehdejším parku se nacházela také oranžerie, myslivna nebo švýcarský dům. Tyto stavby zde již dnes nenajdeme. V současné době na zámecký park navazuje obora se stádem daňků skvrnitých.[9]

Zámek Blatná nebo jeho blízké okolí se objevily v následujících filmech a pohádkách:

• Bílá paní (1965, režie: Zdeněk Podskalský)
• Šíleně smutná princezna (1968, režie: Bořivoj Zeman)
• Dívka s flétnou (E02, seriál Příkopy, 2007, režie: Jaroslav Hanuš)
• Křišťálek meč (2007, režie: Jitka Němcová)

• 
  Pohled od severu
• 
  Vstupní brána
• 
  Zámecké nádvoří
• 
  Zámecký park s letohrádkem
• 
  Chov daňků v parku