Jan Nepomuk Pálffy z Erdödu

Narodil se jako nejmladší dítě a jediný syn poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu hraběte Eduarda Pálffyho z Erdödu[3] a jeho manželky Marie Eleonory z Walterskirchenu. Vyrůstal na zámku Březnice a Blovice, které jeho otec zdědil po smrti Jana Krakovského z Kolovrat v roce 1872. Jan Pálffy byl vášnivým cestovatelem, což dokládají bohaté sbírky z jeho cest po Africe, dnes umístěné na zámku Březnice, a propagátorem fotografování, jež využíval k dokumentaci svých cest. Správu rodových statků převzal roku 1900 a pokračoval v racionální hospodářské politice svého otce. Panství březnických Pálffyů v Čechách tehdy zabíralo rozlohu více než 9 000 hektarů lesů a orné půdy. Eduard Pálffy zemřel roku 1915 a Jan Nepomuk tak zdědil veškerý jeho majetek.  V roce 1919 prodal zámek v Blovicích textilnímu továrníkovi Adolfu Klikarovi[4] a nadále mu zůstala pouze panství Merklín a Březnice, zmenšená pozemkovou reformou. Společně s dalšími zástupci české šlechty podepsal deklaraci na obranu československého státu a národa z 24. ledna 1939 a poté i se synem Karlem (1900–1979) se v září 1939 připojili k Národnostnímu prohlášení české šlechty, ale již roku 1941 přijali oba německé říšské občanství.[5] Po ukončení druhé světové války byl veškerý jeho majetek znárodněn na základě dekretů prezidenta republiky. Poté odešel do Rakouska, kde roku 1953 zemřel.

V roce 1898 se oženil s Ferdinandinou Wurmbrand-Stuppach a společně měli čtyři děti:

• Vilemína (1898–1978)
• Karel (1900–1979)
• Žofie (1901–1976)
• Margareta (1902–1979)

• 
  Zámek Březnice - za držení Jana Pálffyho došlo v roce 1933 k překrytí renesanční sgrafitové výzdoby jednoduchou šedou omítkou.
• 
  Zámek Blovice (letní sídlo Pálffyů) - roku 1919 prodal Jan Pálffy zámek textilnímu továrníkovi Adolfu Klikarovi.