Albrecht II. Braniborský

Narodil se jako druhorozený syn braniborského markraběte Oty I. a Adelhaidy neznámého původu mezi lety 1171 a 1177. Po smrti jeho otce se roku 1284 vlády v Braniborsku chopil jeho starší bratr Ota II. Ačkoli byl tehdy Albrecht ještě dítě, stal se arneburským hrabětem ve Staré marce náležící k Braniborsku. Poté, co dospěl, se v roce 1195 s Otou dostal do sporů a starší bratr ho na čas uvěznil. V roce 1205 se po bezdětné Otově smrti stal novým braniborským markrabětem.[2]

Ve válkách mezi Welfy a Štaufy o římský trůn Albrecht sice nejprve podporoval Filipa Švábského, po jeho smrti se ale přiklonil na stranu Oty IV. Brunšvického. K Otovi Albrechta mimo jiné pojilo společné nepřátelství k dánskému králi Valdemarovi II.[3] Albrecht vedl války také proti magdeburskému arcibiskupovi Albrechtovi I. a pomořanským vévodům Bogislawovi I. a Kazimírovi I. Zasloužil se rovněž o rozšíření braniborského markrabství[2] – získal zejména města Teltow, Prignitz, Lenzen a Barnim. Zároveň ale ztratil askánská území v Pomořansku.[4]

Zemřel 25. února 1220.[3]

1. manželství ∞ 1205 Matylda Lužická

• Jan I. (asi 1213–1266), braniborský markrabě ∞ Žofie Dánská ∞ Juta Saská
• Ota III. (kolem 1215–1267), braniborský markrabě ∞ Božena Česká
• Matylda (kolem 1210–1261), brunšvicko-lünberká vévodkyně ∞ Ota I. Brunšvický-Lüneburský
• Alžběta (kolem 1207–1231), durynská hraběnka ∞ Jindřich IV. Raspe