Konrád I. Braniborský

Narodil se jako syn braniborského markraběte Jana I. a dánské princezny Žofie, dcery krále Valdemara II. Poté, co jeho otec v roce 1266 zemřel, Konrád I. se společně se svými staršími bratry Otou IV. a Janem II. i bratranci Otou V., Albrechtem III. a Otou VI. chopil vlády v Braniborsku.[1] Podílel se na askánských pokusech ovládnout Pomořansko. V roce 1260 se oženil s Konstancií, dcerou Přemysla I. Velkopolského, jež mu porodila syny Jana IV., Otu VII. a Waldemara. Roku 1286 Konrád z Jana IV. učinil svého spoluvládce. Zemřel v roce 1304.[2] Je pochován v klášteře Chorin.

1. manželství ∞ 1260 Konstancie Velkopolská

• Jan IV. (1261–1308), braniborský markrabě ∞ Hedvika Slezská
• Ota VII. (1263–1292), braniborský markrabě a templář
• Waldemar (kolem 1280 – 14. srpna 1319), braniborský markrabě ∞ Anežka Braniborská
• Anežka († 1329), anhaltská kněžna ∞ 1300 Albrecht I. Anhaltský