Ota II. Braniborský

Narodil se jako prvorozený syn braniborského markraběte Oty I. a Judity Polské po roce 1147.[1] Po smrti svého otce se roku 1284 ujal vlády v Braniborsku. Svého nezletilého mladšího bratra Albrechta II. zároveň učinil arneburským hrabětem ve Staré marce náležící k Braniborsku.[2] Ota II. patřil mezi protivníky dánských králů Knuta VI. a Valdemara II., s nimiž soupeřil o Pomořansko. V Pomořansku Ota válčil rovněž ze Slovany. Roku 1199 zabránil, aby Dánové dobyli Hamburk, a o jedenáct let později holštýnskému hraběti Adolfovi III. v bitvě u Stellau zase pomohl proti Knutovi VI. Dánskému. Tím, že Ota uznal feudální svrchovanost magdeburského arcibiskupa, předznamenal další století bojů mezi braniborskými markrabaty a magdeburským arcibiskupstvím.[1] Když dospěl Otův bratr Albrecht, dostal se s ním v roce 1194 do sporů, v jejichž důsledku Ota své mladšího bratra na čas uvěznil.[2] Protože Otovo manželství s Adou Holandskou zůstalo bezdětné, Albrecht se poté, co Ota v roce 1205 zemřel,[1] stal jeho nástupcem.[2]