Jindřich I. Braniborský

Narodil se jako syn Jana I. Braniborského a jeho manželky Juty Saské. Protože neobdržel žádný podíl z Braniborského markrabství, jak bylo mezi Askánci zvykem, začalo se mu říkat Jindřich Bez země. V roce 1291 se stal landsberským markrabětem. Landsberské markrabství Askánci koupili od Albrechta II. Míšeňského. Jako své sídlo si v něm Jindřich určil město Delitzsch. V bojích mezi Wettiny a Askánci byl Jindřich v roce 1293 zajat a dočasně ztratil vládu ve své zemi. Následující rok se konečně stal jedním z braniborských markrabat, jimiž dále byli jeho bratři Ota IV. a Konrád I., synovec Jan IV. i bratranci Ota V. a Albrecht III.[2] Jako landsberský markrabě se často dostával do sporů se sousedními panovníky, především s magdeburskou kapitulou. V roce 1311 byl poražen Wettiny a ztratil Saské falckrabství, jež až dosud ovládal.[3] V roce 1314 nedokázal před svým synovcem Waldemarem obhájit svůj nárok na kurfiřtský hlas braniborského markraběte. Zemřel roku 1318 jako jeden z posledních braniborských Askánců.[2]

1. manželství ∞ asi 1303 Anežka Bavorská

• Žofie (kolem 1300–1356), brunšvicko-lüneburská vévodkyně ∞ Magnus I. Brunšvický-Wolfenbüttelský
• Judita (asi 1302–1330), brunšvicko-grubenhagenská vévodkyně ∞ Jindřich II. Brunšvicko-grubenhagenský
• Markéta (asi 1302–1347), abatyše
• Jindřich II. (1308–1320), braniborský markrabě