Jan I. Saský

Jan se narodil jako šesté ze sedmi dětí prince Maximiliána Saského (1759–1838) a jeho první manželky Karoliny Bourbonsko-Parmské (1770–1804). Jeho otec byl nejmladším synem saského kurfiřta Fridricha Kristiána Saského, jeho matka Karolina, rozená parmská princezna, byla vnučkou císařovny Marie Terezie.

Jan byl velmi záhy vzdělán ve správě království a převzal důležité úkoly ve finančním kolegiu. Po schválení ústavy v roce 1831 se stal princ Johann členem první komory saského Landtagu (parlamentu) a účastnil se aktivně jeho jednání.

Během jeho návštěvy v Lipsku v srpnu roku 1845 došlo k nepokojům, při nichž obyvatelstvo protestovalo proti němu a armáda zahájila proti demonstrantům palbu.

Jan se stal králem poté, co se jeho bezdětný starší bratr, král Fridrich August II. Saský, stal obětí smrtelné nehody (9. srpna 1854). Jan převzal i podle ústavy mu náležející předsednictví Gesamtministerium. Díky svým dlouholetým zkušenostem se orientoval dobře ve všech oblastech státní správy a dokázal si o všem vytvořit vlastní úsudek. Fakticky tak byl svým vlastní ministerským předsedou. Váhu přikládal nanejvýš námitkám či jiným názorům svých ministrů Beusta a Falkensteina.

Poštovní známka v hodnotě půl groše (1859) s profilem krále Jana

Reforma justice v roce 1855, rozšíření železniční sítě, zavedení svobody řemesel vešly v život hlavně na jeho popud a díky jeho podpoře. Za jeho vlády došlo k uzavření obchodní smlouvy s Francií (1862) a k uznání nově vzniklého Italského království. Zasadil se pod vlivem Beustovým pro velkoněmeckou koncepci sjednocení říše (včetně západní části Habsburské monarchie). Saské království bojovalo v roce 1866 v prusko-rakouské válce na straně Rakouska. Po porážce v bitvě u Hradce Králové vstoupilo nakonec Sasko do Severoněmeckého spolku a roku 1871 se připojilo k Německému císařství pod hegemonií Pruska.

Zvláštní pozornost věnoval školství a vysokému školství. Podporoval Saskou akademii věd; roku 1824 založil Königlich Sächsische Verein zur Erforschung und Erhaltung vaterländischer Altertümer (Královský Saský spolek pro výzkum dávnověku vlasti) 1824 a roku 1863 časopis Neues Archiv für Sächsische Geschichte (Nový archiv Saských dějin).

Vedle své politické práce se Jan věnoval literatuře. Pod pseudonymem Philalethes („Přítel pravdy“, odtud také jeho přídomek „Der Wahrhaftige“ – Upřímný) překládal Dantovu Božskou komedii, podstatnou část z toho na zámku Weesenstein.

21. listopadu roku 1822 se v Drážďanech oženill s bavorskou princeznou Amálií Augustou, dcerou bavorského krále Maximiliána I.; s její mladší sestrou Marií Annou se v roce 1833 oženil Janův starší bratr, saský král Fridrich August II.

Z jejich manželství vzešlo devět potomků:

• Marie Augusta Frederika Saská (1827–1857);
• král Albert Saský (1828–1902) ∞ 1853 švédská princezna Karola Vasa-Holstein-Gottorpská;
• Alžběta Saská (1830–1912) ∞ 1. 1850 princ Ferdinand Savojský; ∞ 2. markýz Niccolo Rapallo;
• Fridrich August Ernst Saský (1831–1847);
• král Jiří I. Saský (1832–1904) ∞ 1859 infantka Marie Anna Portugalská;
• Marie Sidonie Saská (1834–1862);
• Anna Saská (1836–1859) ∞ 1856 velkovévoda Ferdinand IV. Toskánský;
• Markéta Saská (1840–1858) ∞ 1856 rakouský arcivévoda Karel Ludvík Rakousko-Uherský;
• Žofie Saská (1845–1867) ∞ 1865 vévoda Karel Theodor Bavorský.

• 
  Král Albert Saský
• 
  Královna Amálie Augusta
• 
  Alžběta
• 
  Ernst

• 
  Jiří
• 
  Anna
• 
  Markéta
• 
  Žofie