Ota IV. Braniborský

Narodil se kolem roku 1238 jako druhorozený syn braniborského markraběte Jana I. a dánské princezny Žofie. Po smrti svého otce se Ota spolu se svými bratry (starším Janem II. a mladším Konrádem I.) a bratranci (mladšími Otou V., Albrechtem III. a Otou VI.) v roce 1267 v Braniborsku chopil vlády. Ještě za života své staršího bratra Jana II. získal Ota IV. mezi ostatními braniborskými Askánci vedoucí postavení.[1] Stal se spojencem českého krále Přemysla Otakara II., jemuž pomáhal ve válkách proti Uhrům i římskoněmeckému králi Rudolfovi I. Habsburskému. V roce 1277 se neúspěšně pokoušel dosadit svého mladšího bratra Erika na magdeburský arcibiskupský stolec, což vedlo k dlouhé válce mezi magdeburskou kapitulou a Askánci. Roku 1277 Ota od magdeburské kapituly utrpěl zdrcující porážku v bitvě u Frohse, v níž dokonce padl do zajetí. Propuštěn byl až po vyplacení tučného výkupného. Vzápětí však zahájil další etapu válek mezi Magdeburkem a Branibory. Při obléhání pevnosti roku 1280 ve Staßfurtu byl zraněn šípem do hlavy a podle pověsti ho uvízlý v hlavě nosil po celý rok, čímž si vysloužil přízvisko „se Šípem“. Povznést Erika na magdeburský stolec se mu nakonec podařilo až roku 1283.[2]

Mezi lety 1278 a 1283 se Ota IV. spolupodílel na „české vládě“ bratrance Oty V. Dlouhého.[1] V roce 1291 získal Landsberské markrabství. Počátkem 90. let gradovaly Otovy spory s Otou Dlouhým, které v roce 1294 vedly i k ozbrojeným střetům. Oba Otové se mimo jiné přeli o kurfiřtský hlas. Roku 1295 římskoněmecký král Adolf Nasavský Otovi IV. „svěřil mír“ v saské oblasti. Ota IV. dlouho usiloval rovněž o Pomořansko, čímž si znepřátelil polského krále Přemysla II. Velkopolského, jenž se ho snažil ovládnout také. Toto nepřátelství vyvrcholilo roku 1296 v otevřenou válku. Téhož roku byl však Přemysl zavražděn, což mohla mít na svědomí právě braniborská markrabata. Ani poté Pomořansko Askánci ale nezískali.[2]

Sklonek Otova života s odehrával ve znamení všemožných sporů. Konflikty měl s braniborskými biskupy i pomořanskými knížaty. Roku 1298 se podílel na sesazení Adolfa Nasavského a zvolení Albrechta I. Habsburského římskoněmeckým králem. Následující kampaně proti nasavskému hraběti se ale nezúčastnil. Zemřel v roce 1309[2] a je pohřben v klášteře Chorin,[3] jehož byl významným donátorem.

Ota IV. se Šípem je počítán mezi minnesängry a velké válečníky své doby. Byl dvakrát ženatý s Heilwigou Holštýnskou a Jitkou z Hennebergu, ale ani jedna z manželek mu nedala dědice.[2]