Andrea Pirlo

Do mládežnického klubu Brescia Calcio se dostal v roce 1992 po odehrání několika sezon v rodném městě Flero a Voluntas Brescia. Začíná hrát na postu záložník.

V sezóně 1994/95 odehrává první utkání v prvním týmu (na posledních 10 minut utkání). Utkání odehrává v 16 letech 21. května 1995 proti Reggianě (0:2).[4] Ale s klubem sestoupil do druhé ligy.

V následující sezonu prožil v juniorce (Primavera). Stálým členem mužstva se stává v sezoně 1996/97. Odehrál už 17 utkání a vstřelil 2 branky. První branku v kariéře vstřelil do sítě Palerma (2:3).[5] Přispěl tak k výhře ve druhé lize. Následující sezóna byla ještě lepší. odehrál už 29 utkání a vstřelil 4 branky. Tu první vstřelil 19. října 1997 proti Vicenze (4:0).[6] Ale opět klub sestoupil do nižší ligy. Po sezoně přestoupil do slavného klubu FC Inter Milán. Celkem za Biancazzurri odehrál 49 utkání a vstřelil 6 branek.

Hned v prvním zápase sezony 1998/99 si odbyl premiéru za Nerazzurri. Stalo se to proti Cagliari (2:2) [7] 19. září. Za nový klub nastoupil celkem do 32 utkání ale často ze střídačky. První utkání si zahrál i v LM, proti Realu (0:2)[8] 16. září 1998.

V následující sezoně jej poslali na hostování do Regginy. Tady už hrál často v základní sestavě a celkem odehrál 30 utkání a vstřelil 6 branek. Po sezoně se vrátil zpět k Nerazzurri už jako vítěz ME U21.

V sezoně odehrál celkem 8 utkání a v lednu byl zapůjčen klubu ve kterém vyrůstal, Brescia Calcio. Trenér Carlo Mazzone jej postavil do záložní řady po boku Roberta Baggia. Mezi oběma hráči bylo dosaženo vynikajícího porozumění, a nakonec klub dosáhl na konci sezóny sedmé pozice, což byl vůbec nejlepší umístění. Nakonec odehrál jen 10 utkání. V dubnu si přivodil zranění.

Andrea prokázal veškerý svůj velký talent a hodnotu. Když jsme spolu hráli, vše záviselo na něm. Vždy měl velkou zásluhu na tom, že předem viděl, co se v akci může stát. Jeho vize hry, co může dělat, co může stavět, z něj dělá šampióna. Andrea má něco, co často nevidíte!

(Roberto Baggio hovořil o Pirlovi v roce 2007 [9])

Klub Rossoneri jej koupil za 35 miliard lir.[10] Po dohodě s trenérem Ancelottim hrál na pozici defenzivního záložníka. Svou premiéru v dresu Rossoneri si odbyl 20. září 2001 v zápase v poháru UEFA proti celku FK BATE (2:0).[11]. V poháru dokráčel až do semifinále když jej vyřadil klub Borussia Dortmund. První branku vstřelil v lize 30. března 2002 do sítě Parmy (3:1).[12]

Sezóna 2002/03 byla pro hráče vítězná v LM. V soutěži nastoupil do 13 utkání a pomohl tak k vítězství nad Juventusem.[13] Také vyhrál v domácím poháru. V lize vstřelil 9 branek (8 bylo z penalt) to bylo nejvíc v kariéře. Od této sezóny se Andrea stává lídrem záložní řady Rossoneri.

Sezona 2003/04 začala prohrou o italský superpohár na penalty.[14] Po této porážce Rossoneri vyhráli utkání o evropský superpohár nad Portem (1:0).[15] V prosinci nastoupil do utkání o interkontinentální pohár proti Boce. Opět na penalty prohráli. V lize slavil svůj první vítězný titul.

V následující sezoně 2004/05 obhajoba titulu nevyšla. Sezona začala vítězně v italském superpoháru nad Laziem (3:0). V LM došel do finále, kde prohráli Liverpoolem na penalty [16] (Andrea penaltu neproměnil).

Sezona 2005/06 byla zakončena skandálem Calciopoli. Týkalo se to i klubu Rossoneri, které skončilo v lize na 2. místě, ale kvůli skandálu končí na 3. místě. Následující sezona pro čerstvého mistra světa začala v lize odečtem osmy bodů v tabulce. Po minulé semifinálové sezoně v LM, klub Rossoneri dostává opět do finále s anglickým klubem z Liverpoolu. Poráží jej 2:1 a Andrea získal druhé vítězství v LM.[17] Sezonu zahrál tak výborně že v anketě o Zlatý míč skončil na 5. místě.

Sezona 2007/08 začala vítězstvím v evropském superpoháru proti Seville [18] a na konci roku také na MS klubů.[19] Ligu ukončil na 5. místě a to znamenalo nepostup do LM. Další sezony byly neúspěšné. Odchází trenér Ancelotti do Chelsea a také Andrea má odejít do anglického klubu, ale přestup odmítl prezident Silvio Berlusconi.[20][21]

V sezoně 2010/11 jej pronásledovali série zranění, celkem tak odehrál 25 utkání. Vyhrál ale ligový titul. Po sezoně již nepodepisuje novou smlouvu s Rossoneri kvůli nové roli na hřišti.[22] Za deset sezon strávených v barvách Rossoneri odehrál celkem 401 utkání a vstřelil v nich 41 branek a získal devět trofejí.

V létě 2011 zdarma přestoupil do Juventusu.[23] Navzdory četným pochybnostem odborníků nad hráčem se nakonec Andrea stal důležitým hráčem a jeho angažovanost se ukázala jako rozhodující pro návrat na vrchol klubu Juventus FC po těžkých sezonách.

První utkání v dresu Bianconeri odehrál 11. září 2011 proti Parmě (4:1).[24] První branku v utkání proti Catanii (3:1) 18. února 2012.[25] V sezoně odehrál 400. utkání v lize a zakončil jí titulem. Zvítězil v antetě o nejlepšího hráče ligy. Na 4. místě se umístil v anketě o fotbalistu roku.

Sezona 2012/13 začala vítězstvím v italském superpoháru nad Neapolí. Sezonu zakončil vítězstvím (třetí v řadě) v lize. italský superpohár vyhrál i za další rok a také ligu. V LM se nedařilo a skončilo v tabulce na 3. místě zaručující se účast v EL. Postoupil do semifinále kde prohrál s portugalským klubem SL Benfica (celkem 1:2). Po sezoně byl zařazen na seznam 18 nejlepších hráčů EL.[26]

Trenér Antonio Conte náhlé před sezonou 2014/15 odešel.[27] Na místo něj přišel Massimiliano Allegri [28], právě ten trenér, který byl před třemi lety jedním z důvodů rozloučení s Rossoneri. Andrea odehrál v lize jen 20 utkání, ale i tak pomohl opět k titulu (pátý v řadě). U příležitosti jeho 36. narozenin, byl zařazen do žebříčku nejlepších deseti hráčů nad 36 let, který sestavil France Football.[29] Následující den vyhrává italský pohár, když ve finále porazil SS Lazio. V LM se dostal do finále, ale FC Barcelona jej porazila (1:3),[30] Ale i tak byl zařazen do All stars týmu sezony.[31]

Po sezoně už smlouvu neprodloužil a odešel dohrát kariéru do USA. Celkem za Juventus FC odehrál 164 utkání a vstřelil 19 branek. Za čtyři roky získal sedm trofejí.

Dne 6. července 2015 oficiálně odešel do amerického klubu New York City FC.[32] První utkání odehrál jako střídající hráč proti Orlandu (5:3) 26. července.[33] První branku vstřelil v sezoně 2016 proti Philadelphii (3:2).[34] Ve třetí sezoně odehraje jen 16 utkání kvůli častým zraněním. Po sezoně oznamuje konec hráčské kariéry.[35][36] Poslední utkání odehrál v play off jako střídající hráč v poslední minutě utkání proti Columbusu (2:0).[37] Za klub odehrál za tři roky celkem 62 utkání a vstřelil jednu branku.

[56]

• z Brescia Calcio do FC Inter Milán za 2 000 000 Euro
• z FC Inter Milán do AC Milán za 17 000 000 Euro
• z AC Milán do Juventus FC zadarmo
• z Juventus FC do New York City FC zadarmo

ME + MS

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	2004	2 zápas ve skupině	18. 6.	Švédsko	90	0	1:1[58]
		3 zápas ve skupině	22. 6.	Bulharsko	90	0	2:1[59]
	2006	1 zápas ve skupině	12. 6.	Ghana	90	1	2:0[60]
		2 zápas ve skupině	17. 6.	USA	90	0	1:1[61]
		3 zápas ve skupině	22. 6.	Česko	90	0	2:0[62]
		Osmifinále	26. 6.	Austrálie	90	0	1:0[63]
		Čtvrtfinále	30. 6.	Ukrajina	68	0	3:0[64]
		Semifinále	4. 7.	Německo	120	0	2:0 v (prodl.)[65]
		Finále	9. 7.	Francie	120	0	1:1 (6:5 na pen.)[66]
	2008	1 zápas ve skupině	9. 6.	Nizozemí	90	0	0:3[67]
		2 zápas ve skupině	13. 6.	Rumunsko	90	0	1:1[68]
		3 zápas ve skupině	17. 6.	Francie	55	1	2:0[69]
	2010	3 zápas ve skupině	24. 6.	Slovensko	34	0	2:3[70]
	2012	1 zápas ve skupině	10. 6.	Španělsko	90	0	1:1[71]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Chorvatsko	90	1	1:1[72]
		3 zápas ve skupině	18. 6.	Irsko	90	0	2:0[73]
		Čtvrtfinále	24. 6.	Anglie	120	0	0:0 (4:2 na pen.)[74]
		Semifinále	28. 6.	Německo	90	0	2:1[75]
		Finále	1. 7.	Španělsko	90	0	0:4[76]
	2014	1 zápas ve skupině	15. 6.	Anglie	90	0	2:1[77]
		2 zápas ve skupině	20. 6.	Kostarika	90	0	0:1[78]
		3 zápas ve skupině	24. 6.	Uruguay	90	0	0:1[79]

OH

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	2000	1 zápas ve skupině	13. 9.	Austrálie	90	1	1:0[80]
		3 zápas ve skupině	19. 9.	Nigérie	90	0	1:1[81]
		Čtvrtfinále	23. 9.	Španělsko	90	0	0:1 [82]
	2004	1 zápas ve skupině	12. 8.	Ghana	90	0	2:2[83]
		2 zápas ve skupině	15. 8.	Japonsko	90	1	3:2[84]
		3 zápas ve skupině	18. 8.	Paraguay	71	0	0:1[85]
		Čtvrtfinále	21. 8.	Mali	120	0	1:0 v (prodl.) [86]
		Semifinále	24. 8.	Argentina	90	0	0:3 [87]
		Zápas o 3. místo	27. 8.	Irák	90	0	1:0 [88]

Góly Andrey Pirla za A-mužstvo Itálie

	Datum	Stadion	Soupeř	Skóre (min.)[p. 1]	Výsledek	Soutěž
010	30. 5. 2004	Radès, Tunisko	Tunisko	00:3 00(85.)	0:4	přátelský zápas[89]
02	26. 3. 2005	Stadio Giuseppe Meazza, Milán, Itálie	Skotsko	01:0 00(35.)	2:0	kvalifikace na MS 2006[90]
03	26. 3. 2005	Stadio Giuseppe Meazza, Milán, Itálie	Skotsko	02:0 00(85.)	2:0	kvalifikace na MS 2006[90]
04	17. 8. 2005	Lansdowne Road, Dublin, Irsko	Irsko	00:1 00(10.)	1:2	přátelský zápas[91]
05	12. 6. 2006	AWD-Arena, Hannover, Německo	Ghana	01:0 00(40.)	2:0	MS 2006[92]
06	13. 10. 2007	Stadio Luigi Ferraris, Janov, Itálie	Gruzie	01:0 00(44.)	2:0	kvalifikace na Euro 2008[93]
07	17. 6. 2008	Letzigrund, Curych, Švýcarsko	Francie	00:1 00(25.)	0:2	Euro 2008[94]
08	28. 3. 2009	Podgorica, Černá Hora	Černá Hora	00:1 00(11.)	0:2	kvalifikace na MS 2010[95]
09	7. 9. 2010	Stadio Artemio Franchi, Florencie, Itálie	Faerské ostrovy	05:0 00(90.)	5:0	kvalifikace na Euro 2012[96]
10	14. 6. 2012	Městský stadion, Poznaň, Polsko	Chorvatsko	01:0 00(39.)	1:1	Euro 2012[97]
11	12. 10. 2012	Stadion Hrazdan, Jerevan, Arménie	Arménie	00:1 00(11.)	1:3	kvalifikace na MS 2014[98]
12	31. 5. 2013	Stadio Renato Dall'Ara, Bologna, Itálie	San Marino	03:0 00(50.)	4:0	přátelský zápas[99]
13	16. 6. 2013	Estádio do Maracanã, Rio de Janeiro, Brazílie	Mexiko	00:1 00(27.)	1:2	Konfederační pohár FIFA 2013[43]
Platí k 16. 10. 2016

• 6× vítěz italské ligy (2003/04, 2010/11, 2011/12, 2012/13, 2013/14, 2014/15)
• 1x vítěz 2. italské ligy (1996/97)
• 2× vítěz italského poháru (2002/03, 2014/15)
• 3× vítěz italského superpoháru (2004, 2012, 2013)
• 2× vítěz Ligy mistrů (2002/03, 2006/07)
• 2× vítěz evropského superpoháru (2003, 2007)
• 1× vítěz mistrovství světa klubů (2007)

• 3× na MS (2006 – zlato, 2010, 2014)
• 3× na ME (2004 2008, 2012 - stříbro)
• 2× na ME 21 (2000 – zlato, 2002 – bronz)
• 2× na OH (2000, 2004 – bronz)
• 1× na konfederačním poháru (2009)

• 1× nejlepší střelec na ME U21 (2000 – 3 góly)
• 1× nejlepší hráč na ME U21 (2000)
• All Stars Team MS (2006)
• All Stars Team ME (2012)
• Tým roku podle UEFA – 2012[100]
• All Stars Team LM (2014/15)
• All Stars Team EL (2013/14)
• All Stars Team FIFPro (2006)
• Nejlepší jedenáctka podle ESM – 2011/12[101]
• Tým roku Serie A – 2011/12,[102] 2012/13,[103] 2013/14,[104] 2014/15[105]
• Nejlepší hráč Serie A (2012, 2013, 2014)
• vítěz ankety Guerin d'oro (2012)
• Uveden do síně slávy Italského fotbalu (2019)
• Zlatý míč - nejlepší tým (2020)

Řád zásluh o Italskou republiku (27.9. 2004) z podnětu Prezidenta Itálie [106]

Zlatý límec pro sportovní zásluhy (23.10. 2006)

Řád zásluh o Italskou republiku (12.12. 2006) z podnětu Prezidenta Itálie [107]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrea Pirlo na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrea Pirlo na Wikimedia Commons
• Profil trenéra na Transfermarkt.com (německy)
• Profil hráče na Transfermarkt.com (německy)
• Andrea Pirlo na National-football-teams.com (anglicky)
• Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu Archivováno 13. 10. 2014 na Wayback Machine, eu-football.info (česky)(rusky)(anglicky)
• Andrea Pirlo v databázi Olympedia (anglicky)