Železniční doprava v Česku

• jednokolejné – 7337 km tratí Správy železnic a všechny tratě dalších vlastníků
• dvoukolejné – 1981 km
• vícekolejné – 58 km

Elektrizováno je celkem 3217 km[4] tratí Správy železnic, a to v různých napájecích soustavách.

• se stejnosměrným napětím 3 kV; je schválena postupná konverze,[5] v současné době^[kdy?] probíhá první přepnutí v úseku Nedakonice - Říkovice na trati Přerov–Břeclav

• se střídavým napětím 25 kV, 50 Hz
• Trať Tábor – Bechyně od roku 1938 stejnosměrným napětím 1,5 kV; plánována rekonstrukce a přechod na střídavé napětí[6]
• Trať 248 v úseku Retz–Znojmo rakouským systémem 15 kV, 16,7 Hz [7]

Většina regionálních tratí jiných provozovatelů jsou jednokolejné a neelektrizované (vyjma železnice Desné, napájena se stejnosměrným napětím 3 kV). Železniční zkušební okruh u Velimi umožňuje přepnutí do různých napájecích soustav.

Momentka z nádraží firmy JHMD v Jindřichově Hradci, která provozuje osobní, nákladní, výletní i historické vlaky na svých úzkokolejných tratích v Jižních Čechách

Tratě v majetku státu spravovala do roku 2002 státní organizace České dráhy. Ta byla k počátku roku 2003 zákonem transformována na státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a akciovou společnost České dráhy. Většina součástí drah, zejména vlastní dopravní cesta, byla převedena do správy SŽDC, části tratí, zejména nádražní budovy, však byly vloženy do vlastnictví akciové společnosti České dráhy, aniž by zákon speciálně řešil vztahy mezi vlastníkem nádraží a dopravci; pozdější záměr vyjmout tuto část drah z vlastnictví ČD a dát je do správy SŽDC je předmětem politických diskusí.

K 1. lednu 2020 došlo k přejmenování Správy železniční dopravní cesty na Správu železnic.[8]

Tratě v majetku státu pod správou Správy železnic mají několik provozovatelů.

• Do června 2008 byla provozovatelem celostátní dráhy a většiny regionálních drah akciová společnost České dráhy (do roku 2002 státní organizace České dráhy). Od 1. července 2008 je jejich provozovatelem přímo SŽDC.[9][10]
• Tratě Trutnov – Svoboda nad Úpou a Sokolov – Kraslice provozuje společnost PDW RAILWAY[11] (dříve Viamont).[9]
• Trať Milotice nad Opavou – Vrbno pod Pradědem provozuje společnost PKP Cargo International (pravidelnou dopravu zajišťuje GWTR a ČD Cargo).[9]

Tratě, které nejsou v majetku státu:

• Trať Česká Kamenice – Kamenický Šenov (tehdy ještě v majetku státu a ve správě ČD s. o., později SŽDC s. o.) provozovalo v letech 1998–2008 občanské sdružení Klub přátel lokálky; v roce 2008 trať koupila KŽC s. r. o., provozovatelem dráhy se stala společnost KŽC Doprava, s. r. o.[12]
• Tzv. Železnici Desná, tj. trať Šumperk – Kouty nad Desnou s odbočkou Petrov nad Desnou – Sobotín, vlastní od přelomu let 2002 a 2003 Svazek obcí údolí Desné. Provozovatelem dráhy i dopravy byla od obnovení provozu 30. dubna 1998 po povodních Stavební obnova železnic a. s. Ta od 1. října 2002 přestala sama na dráze provozovat dopravu. Od 1. března 2005 je provozovatelem dráhy firma SART – stavby a rekonstrukce a. s.[13]
• Dvě úzkokolejné tratě u Jindřichova Hradce (trať 228 a trať 229) v délce 79 km vlastní a provozují Jindřichohradecké místní dráhy
• Trať Čížkovice – Obrnice provozuje společnost AŽD Praha
• Trať Dolní Bousov – Kopidlno provozuje jako zkušební trať (osobní doprava je zvažována[14]) AŽD Praha
• Trať Čejč–Uhřice – vlastní TMŽ, plánuje jízdy nostalgických vlaků
• Hrušovany nad Jevišovkou – Hevlín – Vlastní obec Hevlín, plánuje možné obnovení osobní dopravy nebo jízdy turistických drezín.
• Železniční zkušební okruh u Velimi vlastní a provozuje Výzkumný ústav železniční, a. s.
• Většina vleček je v majetku firmy, k jejíž obsluze slouží; provozovatelem vlečky bývá buď taková firma sama nebo specializovaný dodavatel; některé dopravní firmy se specializují i na provozování vleček a zákon umožňuje i SŽDC, aby tuto službu poskytovala.

Do října 2017 nabídl stát k prodeji tyto tratě:

• Čelákovice – Mochov (Středočeský kraj, 4,014 km, nabídková cena 32 025 770 Kč) – obnovena pravidelná osobní doprava
• Čížkovice – Obrnice (Ústecký kraj, 35,892 km, 132 265 270 Kč) – prodáno v roce 2016 AŽD Praha za 5,7 milionu Kč[15]
• Dolní Bousov – Kopidlno (Středočeský a Královéhradecký kraj, 22,370 km, 98 151 120 Kč) – prodáno AŽD Praha za 5,2 mil. Kč
• Čejč – Uhřice u Kyjova (Jihomoravský kraj, 15,470 km, 46 185 280 Kč) – prodáno TMŽ[16]
• Kralovice – Mladotice (Plzeňský kraj, 11,345 km, 27 115 060 Kč) – v řízení o zrušení tratě
• Velká Kraš – Vidnava (Olomoucký kraj; 4,7 km)
• Dobronín–Polná (kraj Vysočina; 6 km)
• Hrušovany nad Jevišovkou – Hevlín (Jihomoravský kraj; 7 km) – prodána za 2,22 mil. Kč obci Hevlín, obec plánuje možné obnovení osobní dopravy nebo provoz turistických drezín, nádražní budovu chce obec využít jako muzeum obce Hevlína
• Královec–Žacléř (Královéhradecký kraj; 5,1 km)
• Broumov–Otovice (Královéhradecký kraj; 4,7 km)
• Moravské Budějovice – Jemnice (kraj Vysočina; 20,8 km)

Nabídky je možné podávat od 5. ledna 2015, podmínkou je zajistit nejméně pětileté provozování drážních služeb a v prvním kole zaplatit nejméně nabídkovou cenu, ve druhém kole může uspět i nižší cena[17]. Noví majitelé přitom nemají jistotu, že dostanou od státu dotaci na udržení provozuschopnosti dráhy tak, jako ji dostává SŽDC.[18] Celkem měla údajně SŽDC v zásobníku na prodej 21 tratí.[18] O některé tratě prý měly v minulosti zájem obce či spolky obcí za podmínky bezúplatného převodu, ten však podle SŽDC nebyl zatím možný.[18]

Již 7. ledna 2015 SŽDC oznámila, že se nepřihlásil žádný zájemce o žádnou z tratí. To byl očekávaný výsledek, protože nabídkové ceny byly hodnoceny jako nesmyslně vysoké. SŽDC se ohledně jejich stanovení odvolávala na odhady certifikovaných odhadců podle tabulek vydaných ministerstvem financí. Obvyklou cenu podle SŽDC zjistit nešlo, protože prodej tratí je jedinečnou záležitostí a tedy není možné najít srovnatelný případ realizovaný v podobném rozsahu a místě. Po neúspěchu nabídek se SŽDC chystala žádat ministerstvo o povolení, aby mohla nabídkovou cenu snížit na hodnoty, které by se více blížily ceně nemovitostí v okolí tratě.[18]

Radim Kamler ze Spolku za bezpečnou železnici a Miroslav Vyka ze Svazu cestujících ve veřejné dopravě v otevřeném dopise žádali ministerstvo dopravy o revizi celého přístupu k prodeji tratí. Zastavení drážního provozu podle nich nebylo objektivně zdůvodněno, ale došlo k němu vždy na základě jejich podudržovanosti a krátkozrakého politického rozhodnutí, přičemž mimo útlumu těchto drah nebyla nikdy sledována varianta jejich modernizace s využitím úsporných technologií na straně infrastruktury i na straně kolejových vozidel. Jako na příklad poukázali na Železnici Desná, která dnes zažívá velký rozvoj. Cílem prodeje by podle nich neměl být relativně malý jednorázový zisk za cenu likvidace tratě, ale dosáhnout v nových rukou efektivní obnovy a provozu na úrovni 21. století.[18]

Na konci ledna 2016 bylo oznámeno, že podle materiálu poslaného ministerstvem dopravy do meziresortního připomínkového řízení by tratě Dolní Bousov – Kopidlno a Čížkovice – Obrnice měl stát prodat společnosti AŽD Praha, přičemž prodej ještě čeká na souhlas vlády. Za obě tratě má AŽD zaplatit celkem 10,7 milionu Kč. V soutěži o trať Čížkovice – Obrnice byla jediným zájemcem, v případě trati Dolní Bousov – Kopidlno dal nabídku ještě nejmenovaný manželský pár, ale s výrazně nižší cenou. AŽD Praha chce obě tratě využít jako zkušební polygony pro vyvíjené nové zabezpečovací technologie s využitím satelitních systémů. Plánuje na tratích zachovat provoz a v rámci možností tratě opravit a umožnit i ostatním dopravcům tratě využívat. V podmínkách smlouvy je povinnost nového majitele zachovat trať v provozuschopném stavu dalších pět let. O nákupu dalších tratí společnost zatím neuvažuje.[19]

Lokomotiva řady 753.7 soukromého dopravce Unipetrol Doprava.

Na kolejích Správy železnic (resp. dříve Českých drah) mohou od 1. ledna 1995 provozovat železniční dopravu tzv. provozovatelé drážní dopravy (zkráceně „dopravci“), kteří mohou provozovat jak osobní, tak nákladní dopravu[20]. Tito dopravci pak odvádějí za kilometry projeté po kolejích veřejných železnic poplatky Správě železnic.

Provozování pravidelné osobní dopravy je zpravidla dotováno objednavateli, kterými jsou pro základní obslužnost území kraje a pro základní obslužnost státu pak ministerstvo dopravy. Tyto subjekty si mohou na zvolené trasy vybrat svého dopravce, který pro ně na těchto trasách dopravu zajišťuje. Musí mu však uhradit tzv. prokazatelnou ztrátu. Prokazatelnou ztrátou se rozumí rozdíl mezi ekonomicky oprávněnými náklady vynaloženými dopravcem na splnění závazku veřejné služby včetně přiměřeného zisku vztahujícího se k těmto nákladům a tržbami a výnosy dosaženými dopravcem z tohoto závazku[21]. Provozovatelem byly do prosince 2019 v drtivé většině osobních vlaků České dráhy, státem vlastněná akciová společnost. S novým jízdním řádem byli na některé linky vybráni jiní soukromí dopravci – Arriva vlaky, Die Länderbahn, Regiojet a LEO express[22]. Na železnici je možno provozovat osobní dopravu i na vlastní podnikatelské riziko. Kromě některých výletních a historických vlaků jsou na podnikatelské riziko provozovány vlaky ČD Pendolino a vlaky společností Regiojet a LEO Express, jezdících převážně na frekventované trase mezi Prahou a Ostravou.

Celkově bylo v roce 2019 po železnici přepraveno 194 mil. cestujících.[23]

V nákladní dopravě funguje řada soukromých dopravců. Jejich podíl v nákladní dopravě se ještě v roce 2008 pohyboval pouze okolo 5 %,[24] ale již v roce 2021 dosáhl téměř 45 %.[25] Železniční doprava v Česku činila v roce 2009 20,8 % provozu nákladní dopravy,[26] což bylo nad průměrem starých zemí EU, který se pohyboval okolo 15 %.[27]

Zatímco ve vnitrostátní nákladní dopravě zcela dominovala silniční doprava, v mezinárodní dopravě pak v přepravených tunách převažovala doprava železniční. Rozdíl ale nebyl tak markantní jako v dopravě vnitrostátní. Ve výkonech v nákladní dopravě v tunových kilometrech však ve vnitrostátní i mezinárodní dopravě převažovala ta silniční. Celkově bylo v roce 2019 po železnici přepraveno 99 mil. tun nákladu.[23]