Sanstefanská mírová smlouva

Sanstefanská mírová smlouva je rusko-turecká předběžná smlouva, která byla podepsána 3. března 1878 v istanbulské předměstské části San Stefanu (Yeşilköy). Tato smlouva ukončila rusko-tureckou válku trvající v rozmezí let 1877–1878.

Velké Bulharsko dle Sanstefanské smlouvy
Dům, kde byla smlouva signována

Sanstefanská mírová smlouva vycházela z představ nekritického panslavismu a vůbec nebrala v úvahu reálné postavení Ruska v mezinárodním systému. Pokud by totiž došlo k jejímu naplnění, pak by znamenala významné posílení ruského vlivu na Balkánském poloostrově a změnu stávajícího rozložení sil evropských velmocí.

Obsah smlouvy

Smlouva obsahuje preambuli, 29 článků a závěr. Hovoří o změnách uspořádání Rumunska, Bulharska, Černé Hory a Srbska.

Smlouvu podepsali ruský velvyslanec v Turecku Alexander Nelidov a vládní vyjednávač kníže Nikolaj Pavlovič Ignaťjev, turecký ministr zahraničních věcí Safvet Paša a turecký velvyslanec v Německu Sadullah Bej.


Černá Hora, Srbsko a Rumunsko

Bulharsko
  • Dle smlouvy se Bulharsko stalo autonomním podřízeným knížectvím tzv. "Velkým Bulharskem" s právem na vlastní vládu a armádu. Jeho nové území mělo rozlohu 170 000 km2. K území patřilo celé severní Bulharsko bez oblasti severní Dobrudži. Rusko získalo kromě územních zisků v Zakavkazsku i celou Besarábii a Rumunsko náhradou za tuto ztrátu mělo obdržet Dobrudžu spolu s vysokou finanční kompenzací.
  • Velké Bulharsko dále zahrnovalo celou Thrákii, společně s Gjumjurdžinskem a téměř celou Makedonií (čl. 6).
  • Chalkidický a Soluňský poloostrov připadly Turecku. V čele Velkého Bulharska měl stát volený princ (kníže) schválený osmanskou Nejvyšší portou a evropskými mocnostmi. Nově zřízená bulharská Šlechtická rada (sněm) měla připravit návrh nové ústavy. (čl. 7).
  • Turecká armáda se měla z Velkého Bulharska stáhnout. Ruská vojenská přítomnost byla plánována ještě na další dva roky (čl. 8).

Rusko
  • Rusko získalo území v Zakavkazsku (včetně měst Batumi a Kars), dále severní Dobrudžu, která ale byla přenechána Rumunsku, jakožto kompenzace za Jižní Besarábii, kterou Rusko mělo připojit. (čl. 19).
  • Turecko se zavázalo k reformám v Bosně a Hercegovině (čl. 14), na Krétě, Epirusu a Thesálii (čl. 15).
  • Režim v Úžinách (Bosporu a Dardanely) umožňoval svobodnou plavbu všem neutrálním lodím v míru i ve válce. (čl. 24).

Reakce evropských velmocí

Vytvoření Velkého Bulharska bylo mocnostmi, především Velkou Británií, chápáno jako průhledný pokus Ruska získat přístup do Středomoří. Rakousko tuto smlouvu považovalo za bezprecedentní porušení předchozích dohod (viz Budapešťská konvence). Důsledkem podpisu této smlouvy byl pevný postoj Velké Británie (povolalo vojenské rezervy, okupovalo Kypr) a Rusko se neodvážilo vyvolat novou válku. Berlínský kongres toho samého roku 1878 provedl revizi smlouvy.

Územní změny hranic dané Sanstefanskou smlouvou
  • Změny hranic Srbska
  • Změny hranic Černé Hory
  • Změny hranic nového Bulharského knížectví
  • Změny hranic mezi Ruskem a Tureckem v Zakavkazsku

Odkazy

Reference
  1. ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha: Melantrich 652 s. S. 26. (čeština)

Literatura
  • ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha: Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3.
  • ZIMMERMANN, Michal Arturovič. San Stefano a Berlínský kongres (3. března – 13. července 1878). Praha: M. A. Zimmermann, 1928. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.