Tenisová sezóna Rogera Federera 2004

Na melbournský Australian Open přijížděl v roli druhého nasazeného za americkou světovou jedničkou Andym Roddickem. V osmifinále narazil na bývalého prvního hráče světa Lleytona Hewitta z Austrálie, kterého porazil i přes prohraný úvodní set. Mezi poslední osmičkou jej čekal Argentinec David Nalbandian, se kterým měl pasivní zápasovou bilanci 1:5. Po čtyřsetovém průběhu si Švýcar připsal druhou vzájemnou výhru. V semifinále si poradil se španělskou světovou trojkou Juanem Carlosem Ferrerem a postoupil do premiérového boje o melbournský titul. V něm jej čekala bývalá světová jednička a šampión US Open 2000 Marat Safin. Po zisku zkrácené hry úvodní sady, Federer již nepřipustil žádnou zápletku a dovedl duel do vítězného konce 7–6, 6–4 a 6–2.[5] Druhý grandslamový titul mu zajistil v následné pondělní klasifikaci z 2. února posun do čela žebříčku, jako historicky první světové jedničce pocházející ze Švýcarska. Na prvním místě pak nepřetržitě setrval 237 týdnů až do 18. srpna 2008. Čtyři a půl roku v čele bez přerušení znamenalo rekordní zápis do tenisové historie.

Po návratu do Evropy přispěl k postupu švýcarského daviscupového družstva do čtvrtfinále Světové skupiny na půdě Rumunska. Ve čtvrtfinále Rotterdam Open však ve dvou setech nestačil na Brita Tima Henmana, který mu přivodil první porážku v sezóně. Návrat do vrcholné formy zaznamenal na dalším Dubai Tennis Championships, kde v repríze melbournského finále, již v úvodním kole přehrál Safina. Ve finále zdolal španělského tenistu Feliciana Lópeze po zaváhání v prvním dějství 4–6, 6–1 a 6–2.[5]

Na americké půdě prošel v březnovém Indian Wells Masters do semifinále bez ztráty setu. V něm se střetl s Američanem Andrem Agassim, který získal první sadu. Švýcar si však šanci na zisk prvního titulu série Masters od hamburského triumfu 2002, nenechal ujít a zbylé dvě sady vyhrál 6–3, 6–4. V debutovém finále kalifornského turnaje se střetl s Timem Henmanem, jemuž oplatil čerstvou porážku a zvítězil 6–3, 6–3.[5] Na navazujícím floridském Miami Masters se ve třetí fázi potkal poprvé s velkým rivalem, tehdy španělským teenagerem Rafaelem Nadalem. Ten Federera v prvním vzájemném duelu vyřadil.

Po vypuštění Monte-Carlo Masters se rozhodl zúčastnit až italského Rome Masters. Ve druhém kole jej však přehrál vítěz Roland Garros 2002 a španělský antukový specialista Albert Costa.

Další přípravou před pařížským grandslamem se stal Hamburg Masters. Na turnaji zdolal dvě bývalé světové jedničky. Ve čtvrtfinále na jeho raketě skončil Carlos Moyà a v semifinále pak Lleyton Hewitt. V boji o titul porazil argentinskou světovou trojku Guillerma Coriu poměrem 4–6, 6–4, 6–2, 6–3 a připsal si druhý hamburský titul kariéry.[5] Současně také ukončil nejdelší Coriovu šňůru 31 vítězných utkání na antuce.

Debut v roli prvního nasazeného na grandslamu zažil na French Open. Jeho cestu turnajem ve třetím kole ukončil bývalý první hráč světa a trojnásobný šampión pařížského Roland Garros Gustavo Kuerten, když neuhrál ani set a prohrál 4–6, 4–6, 4–6.

Na halleský Gerry Weber Open přijížděl jako obhájce titulu. V jeho průběhu mu soupeři nesebrali ani jednu sadu. Po hladkém postupu do finále si v něm poradil s Američanem Mardym Fishem 6–0 a 6–3. Přispěl tím k postupnému získání statusu výborného tenisty na travnatém povrchu.

Z německého Halle odjel na nejslavnější turnaj světa do Wimbledonu v pozici obhájce titulu a největšího favorita mužské soutěže. Cílem bylo napodobit Američana Peta Samprase, který obhájil wimbledonskou trofej naposledy v letech 1999–2000. Švýcar postupem do finále potvrdil svou dominanci, když na této cestě vyhrál 18 setů a ztratil pouze jediný v tiebreaku čtvrtfinále proti Hewittovi. K rozhodující bitvě jej vyzvala světová dvojka Andy Roddick. Američan do duelu vstoupil nechytatelným dělovým podáním, které mu vyneslo zisk úvodního dějství. Ve druhém se Švýcar dvěma breaky dostal do rychlého vedení 4–0, ovšem po dalších čtyřech hrách bylo srovnáno na 4–4. Světová jednička prolomila soupeřův servis ve dvanáctém gamu a připsala si druhý set. V utkání nastal zlom a po zvládnuté koncovce třetí sady v tiebreaku obhájil Federer titul výsledkem 4–6, 7–5, 7–6³ a 6–4.

Mezi travnatou a betonovou částí sezóny, jako již v minulosti, odehrál antukový Swiss Open v Gstaadu. Turnaje se účastnil pravidelně v předcházejících letech 1998–2003, nikdy však nedosáhl na vítězství. Změnu přinesl ročník 2004, v němž na cestě do finále musel odehrát, vyjma prvního kola, třísetové bitvy. V posledním utkání pak našel recept na ruského hráče Igora Andrejeva a po výhře 6–2, 6–3, 5–7, 6–3, slavil premiérový titul kariéry v rodném Švýcarsku.

Během olympijského turnaje v Athénách

Po přesunu na americký kontinent, kde se uskutečnil premiérový ročník US Open Series, pokračoval na vítězné vlně. Debutový triumf si připsal také v Kanadě, kde opanoval torontský Rogers Cup. V semifinále na něj potřetí v roce nestačil Švéd Thomas Johansson a ve finále zopakoval kvalitní výkon proti Roddickovi, kterého porazil 7–5 a 6–3.

Dvacet tři zápasů trvající série neporazitelnosti překvapivě skončila v prvním kole Cincinnati Masters, kde Švýcara vyřadil slovenský hráč Dominik Hrbatý ve třech setech 6–1, 6⁷–7 a 4–6.

V srpnu došlo k přerušení turnajů okruhu a profesionálové se přesunuli do Athén na XXVIII. letní olympijské hry. Na tvrdém povrchu místního areálu plnil roli jedničky a hlavního kandidáta na olympijské zlato. Ve druhém kole jej však přehrál Čech a budoucí světová pětka Tomáš Berdych poměrem 6–4, 5–7 a 5–7. Porážka pro Švýcara znamenala poslední singlovou prohru v sezóně. Zbylých šestnáct utkání dovedl do vítězného konce.

Následně se objevil na US Open, kde splnil papírové předpoklady turnajové a světové jedničky. Těžké utkání odehrál ve čtvrtfinále proti dvojnásobnému šampiónu turnaje Andremu Agassimu. V bitvě rozhodl až pátý set, který získal ve svůj prospěch a po výsledku 6–3, 2–6, 7–5, 3–6 a 6–3, prošel mezi poslední newyorskou čtyřku. V semifinále neztratil ani jeden set s Timem Henmanem a první titul z Flushing Meadows zaznamenal po finálové výhře nad Lleytonem Hewittem, kterému v jednom z nejjednoznačnějších finále nadělil dva kanáry 6–0, 7–6³ a 6–0. V historii newyorského grandslamu tak poprvé od roku 1884 hráč vyhrál dva sety bez ztráty gamu.

Poslední podzimní díl sezóny rozehrál na bangkockém Thailand Open. Ve třech sadách udolal Thajce Paradorna Srichaphana a postoupil do finále. Tam na něj čekal druhý hráč světa Andy Roddick. Bez větších problémů jej opět přehrál poměrem 6-4 a 6-0. Dvanáctou finálovou výhrou v řadě na okruhu ATP vyrovnal historický rekord Björna Borga a Johna McEnroea. Titul zároveň představoval jeho desáté turnajové vítězství v kalendářním roku.

Poté vynechal španělský Madrid Masters, aby si v náročné sezóně odpočinul na basilejský turnaj Swiss Indoors, hraný v jeho rodišti. Krátce před startem si však přivodil rupturu svalového vlákna v levém stehnu a musel se z této události odhlásit. Zranění jej následně vyřadilo z plánované účasti na Paris Masters.

Na profesionální okruh se vrátil po šesti týdnech, až závěrečným Turnajem mistrů, probíhajícím v Houstonu. Jako první nasazený hráč poobědval s texaským patriotem a bývalým americkým prezidentem Georgem Herbertem Walkerem Bushem. Z pozice obhájce titulu získal ve svůj prospěch všechny tři duely červené skupiny, když porazil úřadujícího šampióna French Open Gastona Gaudiu, Lleytona Hewitta a nakonec i Carlose Moyu. Po výhře šesti ze sedmi setů jej v semifinále vyzval Marat Safin. První sadu si připsal 6–3. Ve druhé oba tenisté předvedli rekordně dlouhý tiebreak, jenž trval 27 minut a skončil vítězstvím Švýcara v poměru 20–18. Třiceti devíti míči tak vyrovnali zápis dvou nejdelších zkrácených her v historii tenisu, které se odehrály mezi Borgem a Lallem ve Wimbledonu 1973 a podruhé mezi Ivaniševićem a Nestorem na US Open 1993. Ve finále stál proti Federerovi pošesté v roce Australan Lleyton Hewitt a pošesté z utkání odešel poražen, tentokrát výsledkem 6-3, 6-2. Třináctým titulem ATP za sebou se tak Švýcar odpoutal od rekordních dvanácti trofejí, jež do té chvíle sdílel s Borgem a McEnroem.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2004 Roger Federer tennis season na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tenisová sezóna Rogera Federera 2004 na Wikimedia Commons
• (anglicky) Tenisová sezóna Rogera Federera 2004 ve dvouhře na stránkách ATP Tour